close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

ČHS - Výrovka 15.3.2015-video

25. března 2015 v 18:47 | Zdenka |  ZIMA 2015
Sedím u PC, cítím se jakž takž. Mám za sebou několik dnů nefungování, totálně jsem odpadla po svém běžkování na horách a pachtění za bledulemi, které jsem popsala v předchozích článcích. Byla jsem uvězněna po krk v peřinách a věčně usínala u rozečtené historické epopeje. Pan hodný doktor mi předepsal antibiotika, každý den sleduji, jak zabírají. Poslední výlet na běžkách 15.3.2015 z ČHS směrem po modré ke Švýcárně, moji rýmu a kašel dorazil. Přesto výšlap na běžkách toho dne nelituji, možná tuto zimu byl poslední. Sněhu na horách za svitu sluníčka pomalu ubývá. V den, kdy jsem vyjela, byly na horách zajímavé scenérie. Den předtím bohatě chumelilo.


Běžecká trasa je výborně upravená, kolem dokola ojíněné a zasněžené stromy, ticho lesa ruší jen šustění běžek. Lidi mají radost z napadaného sněhu a s úsměvem mě skoro všichni zdraví. Asi si všimli mých starých archivních běžek a bot. Jeden machr při předjíždění utrousil, "..paní, ty běžky něco pamatují, že jo.. " . Opáčila jsem, že i já taky hodně pamatuji.
Je zataženo, bezvětří, místy se válí mlha a vypadá to, že bude sněžit. Doufám, že potkám ještě sluníčko. Na horách se počasí rychle mění.
Zastavuji nad strmým údolím zvaným Koutecký žleb s horským Divokým potokem. Naproti jsou v mlze zahaleny hřebeny hor.
Zasněžené keře, stromy v lese i kolem cesty namalovaly nádherné obrazy zimní přírody. Okolí je přímo pohádkové.
Jedu na běžkách pohodově, pomalu, kolem turistického přístřešku u Skalní tabule, kde se několik rozesmátých lidí posiluje štamprlem slivovičky. Pokračuji dále, sleduji špičky běžek a sem tam koukám vpravo do údolí směrem ke Koutům nad Desnou.
Mlha naproti zakrývá Tupý vrch a zcela pohltila hřebeny s vrcholy Dlouhých strání 1353 m a Mravenečníku 1343 m.
Zaujala mě skála a sněhem obalené borůvčí. Cesta po modré značce, po které tlapu, není v zimě tak náročná jako po červené asi 100 m vlevo nade mnou. V zimě bych se tudy nevydala, jsou zde samé strmé kopce, doliny a skalnaté stezky. Určitě bych polámala moje archivní běžky, mají už za sebou hodně kilometrů a byla by jich škoda. Dost jsem si na nich užila!
Přede mnou na obzoru se částečně objevuje hřeben směrem k Výrovce 1167 m, zvané také Soví kameny s výrazným blokem skal, které jsou vidět na cestě po červené značce. Raritou na hřebeni od Výrovky směrem k Velkému Jezerníku 1307 m, směrem dále k Pradědu, je rozbahněné rašeliniště opatřené haťovým chodníkem.
Jsem na rozcestníku U Výrovky a rozhoduji se, zda to protáhnu k chatě Švýcárna pod vrcholem Malý Děd 1355 m. Jsou to jen 4 km. Raději se vrátím, nejsem na tom nejlépe, rýma a kašel se mě drží jako klíště.
Dramatická obloha nad údolím řeky Divoké Desné, která pramení pod Kamzičníkem, se v Koutech nad Desnou stéká s Hučivou Desnou. Podél obou toků jsou nádherné přírodní scenérie. Dívám se do údolí, v pozadí sleduji znatelně osvícené stráně pod paprsky slunce a sleduji pohyb mraků. Vypadá to jako před "sněhovou bouří".
Pauza k focení a pak zpět. To jsem já v pokleku, abych nezakryla na fotce pohled ke Koutům nad Desnou. V mlhavých mracích naproti je Suchá hora 1020 m pod Červenohorským sedlem. Vzpomínám si, že pod Suchou horou bývalo kdysi rekreační odborářské středisko Vítězný únor. Ani nevím, kdo nyní objekt obhospodařuje.
Jedu zpět, mám radost, že trochu vysvitlo sluníčko a užívám si pěkného pohledu na hřeben a stráně Velkého Klínovce 1164 m. Hned všechno vypadá jinak.
Občas zavane vítr a ze stromů opadává sněhový obal. Předbíhá mě mnoho vymakaných borců, spěchají, určitě se vrací od Švýcárny nebo od Pradědu, možná také až od Skřítku a já se jim pletu pod nohami.
V batohu lovím rychle foťák, abych nafotila, jak slunce vykukuje z mraků. Smůla, slunce se schovává rychle za mraky, není vidět, jak bych si přála. Napadlo mě, že zpět natočím kamerou, jak sjíždím dolů k Červenohorskému sedlu.
Čím víc se přibližuji k sedlu, pozoruji, že z větví stromů v občasném poryvu větru opadává sníh i teplem slunečních paprsků. Lesklé kapky na větvích vytváří zajímavé odrazy.
Dorazila jsem na parkoviště Červenohorského sedla, cestou jsem kousek natáčela jak "svištím" na běžkách dolů. S překvapením koukám na sjezdovky, které jsou skoro prázdné i přesto, že všechny vleky jezdí a sněhu je ještě dostatek. Mám nápad! Mám ve sklepě ještě retro sjezdovky zn. Compact, archivní lyžařské boty, ale smůla, nemám lyžařské oblečení, které jsem již vyřadila. Přemýšlím, že si koupím nové oblečení. To je ono! Mám fakt dobrý nápad! No jo, ale jak to půjde dohromady s archivními Compacty a botami ? Koupím si všechno! ....Hmm.., je to ale dost velká investice! Kašlu na to, stejně mám raději běžkování na mých vzácných běžkách, které nikdy nemažu, bez problémů šlapu do kopce rovně bez "stromečkování" a dolů mi to pěkně fičí. Je rozhodnuto! Těším se až přijedu domů, zavrtám se pod peřinu a budu číst historickou epopej. Musím se uzdravovat. Jak jsem nezodpovědná ke svému zdraví!

Závěrem z nejbližšího okolí Červenohorského sedla:

Uvádí se, že nejkrásnější hřeben je od Červenohorského sedla ke Skřítku. ČHS je předělem Hrubého Jeseníku mezi masívem Šeráku a Pradědu. Je chráněnou oblastí o rozloze 740 km2 od roku 1969. Celkové území Jeseníků zasahuje do okresů Šumperk, Bruntál a Jeseník o celkové rozloze 3600 km2. Jeseníky jsou největrnějšími horami ČR, srážkových dnů je průměrně ročně 211, s mlhami 291 dnů. Sněhová pokrývka se nejdéle drží v oblasti Pradědu, s průměrnou sněhovou pokrývkou 160 cm. Procházka po červené i modré značce od ČHS ke Švýcárně je velmi oblíbená ve všech ročních obdobích. Chata Švýcárna (1310 m) je nejstarší chatou v Jeseníkách, byla postavena na místě původní chatrče, zvaná Česnekový dům. Majitelé panství Lichtenštejnové zde postavili v roce 1829 salaš, kde se usadil švýcarský rodák Johan Aegerler a věnoval se chovu skotu. Vlivem drsného podnebí byl chov po 20 ti letech v roce 1860 zastaven. Byl zde postaven ubytovací hostinec pro turisty. Po 1. světové válce byla chata rozšířena a dále zrekonstruována v 50. letech minulého století. Pod chatou roste chráněný česnek sibiřský, podle něhož je pojmenován strmý svah pod chatou, zvaný Česnekový důl s Česnekovým potokem. Chata Vřesová Studánka (něm. Hedelbrünnel) je opředena legendou o zázračné vodě, která vyléčila postřeleného jelena. Chata byla uzavřena v roce 1981 pro špatný stav a v roce 1988 stržena. Škoda, protože byla mezi turisty hodně oblíbena. Povídá se, že snad se o místo uchází nějaký podnikatel, který chce postavit novou chatu. Kaple u Vřesové Studánky ze 17.století dvakrát vyhořela, naposledy v roce 1946 a nebyla již znovu postavena. Studánka se zázračnou vodou je zastřešena kapličkou z kamene z roku 1927. Turisté se zde zastavují, naplňují si láhve a vodu popíjí. Nedaleko od ČHS, směrem k Vřesové Studánce, je Památník obětem hor. Je zmenšenou kopií kapličky, která byla na Vřesové Studánce. Uvnitř jsou umístěny tabulky se jmény obětí z minulých 60 let. Nápisy jsou ve třech jazycích.
Jeden záporný fakt na závěr, silnice od Koutů nad Desnou se co nevidět opět uzavře pro rekonstrukci, která již trvá několik let. Způsobuje obyvatelům z blízkého okolí a města Jeseníku značné problémy. Objevují se názory, že by měl být pod ČHS vybudován tunel, jako na dálnicích hornatého Rakouska a v Alpách na severu Itálie, kde jich je velké množství. Určitě by to i zde mělo větší efekt pro ochranu ovzduší, které znečisťuje především velké množství kamionů. V zimě často silnicí blokují.

Amatérský videoklip - jak jsem fičela na běžkách od Výrovky k Červenohorskému sedlu. V jedné ruce jsem držela hůlky, ve druhé kameru a jela, kvalita videa tomu odpovídá. KLIKNĚTE NA OBRÁZEK.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alan | 27. března 2015 v 9:42

No to je nádhera.. kdy bude další článek?

2 krasnejesenicko | 27. března 2015 v 21:07

[1]: Díky. Určitě další články budou postupně zveřejňovány. :-)

3 Alan | 31. března 2015 v 10:19

tak čekám čekám... :-)

4 Zdenka | 5. dubna 2015 v 16:14

[3]:..brzy..:-)

5 f22 | 20. dubna 2017 v 16:47

Třetí obrázek - To dole není Koutecký  žleb ale už Údolí Divoké Desné, vzadu v mlze svah masivu Mravenečníku.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama