Zimní toulky Šumperkem 29.1.2015

11. března 2015 v 11:17 | Zdenka |  ZIMA 2015
Je časné zimní ráno 29.1.2015. Koukám z okna..., huráá...., raduji se jako malá holka z napadaného sněhu. "Brána Jeseníků", jak se Šumperku říká, se zahalila do bělostného sněhového hávu! Střechu "finančáku" a plné parkoviště přejdu rychlým pohledem a raději se dívám směrem k věži radnice. Dlouho neváhám a vycházím ven do ulic, abych si užila konečně sněhem zasypaného města. Je zataženo, bezvětří, kolem nuly. Zítra může být město bez sněhu, tak musím něco nafotit.


Opuštěná lavička na ulici Gen.Svobody vůbec k posezení neláká. Hromady sněhu jsou lákadlem jen pro skotačení malých děti, které běhají sem a tam, nahoru, dolů. Vloudila se mi náhle vzpomínka na dětství, kdy jsme skákali do závějí skoro až po krk...jo,jo.. byly jiné zimy!
Toulám se Starobranskou ulicí, letmými pohledy pozoruji různé výlohy a blížím se do historického centra.Všímám si skutečnosti, že v celém městě je mnoho opuštěných komerčních prostor. Ani se nedivím, protože majitelé objektů nabízí prostory za neúnosné nájmy! Neví, co by za to chtěli. Podle mého názoru by měli výši nájmu úměrně přizpůsobit kupní síle lidí. Asi jsou pro ně výhodnější prázdné prostory.
Přicházím do nejstarší části města, kam ve 13. století přichází na pozvání moravského markraběte první kolonisté ze západních zemí. Pojmenovali návrší jako Schön-berg ("Krásný vrch"). Nevelkému náměstí dominuje radnice z roku 1911, postavena v místě původní gotické z 15. století. Zajímavostí je, že čtvercový půdorys středověkého města se zachoval do dnešní doby. Vlevo za rohem radnice je vysoký morový sloup postavený po velké morové epidemii v roce 1715. A teď půjdu na kafe. Je mi zima, zvedá se vítr, zapomněla jsem rukavice i čepici, to jsem celá já.
Sněhová pokrývka na autech částečně zakrývá bývalý dominikánský klášter (z konce13.století) s kostelem Zvěstování Panny Marie (upravený r.1669). Občas sem zajdu na různé koncerty, včetně vánočního. Po koncertu, s punčem u vánočního stromu v centru města, uvažuji o nákupech, pečení, pulírování...., je to náročné a hektické, ale těším se. Každý rok si říkám dokola totéž, že musím s nákupy začít již od jara, ale zůstává jen u předsevzetí. Nakupuji na poslední chvíli. Konec vánoční nostalgie, mám zkřehlé ruce, jdu se ohřát do kavárny Tuli, naproti kostela.
Po výborné vídeňské kávě s jablečným štrůdlem, nabitá novou energií, mám najednou sto chutí pochodovat snad do nekonečna! Nejdříve projdu pěší zónou centra, skočím do parku a rozmýšlím, že zajdu nakonec na kopec ke Kolibě s pěknou vyhlídkou na město ......, ano..., přesně tam, výborný nápad! Škoda, že je stále zataženo, možná přijde další nadílka sněhu! Mám ráda zimu. Procházím pasáží pod restaurací Schiller k Hlavní třídě a jdu do parku k Vlastivědnému muzeu.
Hlavní třídu, která je pěší zónou v centru, "kontroluje" socha císaře Josefa II. Ještě si pamatuji ze školy, že zrušil nevolnictví v r. 1781. Některá data si snad budu pamatovat do konce života. Socha je majetkem Vlastivědného muzea, váží kolem 700kg, vysoká je 180cm, dole s okružím z litiny. S oblibou zde někdy posedává bezdomovec s kolem, na kterém převáží různé harampádí a stále si mumlá něco pro sebe. Kdoví, jestli si taky nepovídá s císařem. Někdy jadrným slovníkem nadává všem kolemjdoucím....Divná doba!
Vzpomínám si, že v roce 1994 divadlo (vpravo, dříve Německý spolkový dům) vyhořelo, požár zničil skoro všechny interiéry i budovu. Rekonstrukce trvala dlouhých 5 let. Budova byla postavena v roce 1902 vídeňským architektem G.Bergerem hlavně pro spolkové účely s nacionální atmosférou. Každoročně v únoru zde na maškarním plese křepčí plno masek, převážně trapných, tak mě tento ples již neláká. Podle mého názoru měl ples dříve mnohem vyšší úroveň. Jinak repertoár divadla je celkem pestrý, umělecký soubor je dost kvalitní. Ještě že divadlo zrušilo hernu! Bylo načase. Někdy půjdu do divadla..., mám už delší dobu absenci.
Na konci Hlavní třídy se rozkládá velký park zvaný Sady 1.máje. Zastavuji se, fotím muzeum a park ze všech stran. Škoda, že z mraků nevykoukne ani kousek sluníčka, fotky by dopadly jinak. Původně hospodářské stavení ve tvaru čtverce patřilo panství v Třemešku nedaleko města. Ve dvoře byl kravíny, výroba mléka a sklady krmiva.
Neorenesanční palác naproti je z roku 1882 a byl pojmenován tehdejším majitelem na počest jeho ženy - Pavlíniným dvorem. Dnes je zde stálá expozice o historii regionu. Často se zde v dalších prostorách konají i výstavy k různým tématům.
Zasněžený park v těsné blízkosti centra, na jaře rozkvetlý rododendrony, je ozdobou města. Dívám se na pozadí jednoho z křídel původního hospodářského objektu panství, dnes slouží galerii sochaře Jiřího Jílka a penzionu G. Na jaře i v létě mě často lákají procházky do zeleně a květů parku, poslouchám zpěv ptáků, je to jako uklidňující meditace...
Procházím parkem zpět k centru, musím honem domů, jaksi mi vyhládlo. Něco zbodnu a půjdu k "Sanatorce" a Kolibě.
Spěchám kolem kamenných hradeb, které nechal zhotovit počátkem 16. století Petr ze Žerotína. V té době měl Šumperk kolem 2000 obyvatel. Ve vnitřním městě byla vybudována kanalizace a vodovod, na tu dobu to byla celkem velká vymoženost. Škoda, že v 60. letech 19. století byla velká část hradeb a městských bran zbourána, určitě by město mělo zvláštní kouzlo středověké historie....
S dobrou náladou a novou energií po dobré krmi, spěchám parkem k "Sanatorce". Sníh na stezce zasypal téměř všechny stopy. Jsem tady sama. Najednou na mě padá stísněný pocit z ticha parku i omšelé budovy "Sanatorky" mezi stromy. Děsím se předem z toho, co uvidím v bezprostřední blízkosti...lidi říkají, že zde straší a objevují se duchové...
Zastavuji se a uvědomuji si, že budova má od roku 1899, kdy byla postavena šumperským stavitelem Heinrichem Pappe, pouze 116 let. To není tak stará budova, aby se dočkala tak neskutečně morbidního stavu. A to díky nezodpovědným majitelům po privatizaci! Asi by se pan stavitel obracel v hrobě, jak se kdysi významná plicní léčebna postupně rozpadá. Slyším za sebou rychlé kroky, obracím se dozadu a zrychluji. Po chvíli vidím, že jakýsi muž prošel doleva mezi stromy ke stráni. Uff....mohu se věnovat dále obhlídce.
Dnes je objekt doslova černým bodem města. Vandalové pronikají dovnitř, co se dá odnesou. Zmizely sochy na schodišti, všechna okna jsou vytlučena, v okapech se ujímají semena, která sem zavál vítr. Koukám v přízemí do několika oken a připadám si jako v hororu. Někteří ve svých klipech na youtube uvádí, že zažili různá zjevení. Spěchám k jezírku. Už abych odsud co nejdříve zmizela.
Po zasněžených schodech scházím k jezírku, otáčím se a fotím. Uklouzly mi nohy a jsem na zemi. Nadávám si. Sněhová peřina na schodech naštěstí ztlumila pád. Nápis nad hlavním vchodem hlásá - Nevstupovat, soukromý majetek. Ráda bych se podívala do tváří nezodpovědných "podnikatelů" ! Vidím to tak, že budova spěje k demolici.
Pomník na tzv. " Čarodějnické planině" připomíná čarodějnické procesy se služkami "dábla", odsouzených k smrti. Prý se zde objevují jejich duchové! Inkviziční tribunál v čele s Jindřichem Frant.Bobligem ze Zlatých hor soudil "čarodějnice" v zámku Velké Losiny od r. 1679. Čarodějnické procesy na Šumpersku trvaly 15 let. Mezi 50ti oběťmi byl rovněž šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, upálen v r. 1685 v Mohelnici. Mám blbý pocit. Uklidňující je jen zamrzlá hladina jezírka. Prodírám se dírou v plotu, přecházím cestu a vstupuji do lesa. Nedokážu se zbavit chmurných myšlenek.
Pomalými kroky jdu lesem do kopce ke Kolibě, v hlavě se mi promítá jako film "Sanatorka"... Na fotce se to nezdá, ale je to celkem příkrá stezka. Občas zastavuji, otáčím se a vidím Reissovu ulici, pojmenovanou podle MUDr.Otakara Reisse, ředitele "Sanatorky" (zemřel ve vězení v Terezíně v roce 1945).
Zasněžené křoviny lemují cestičku nahoru, ještě kousek a jsem u Koliby. Zůstávají za mnou pouze moje stopy.
Vpravo mezi křovinami, se objevuje zasněžená lavička, lákající k posezení. Rychle zaženu myšlenku, abych se usadila do kyprého sněhu. Je odtud chmurný pohled do údolí směrem k "Sanatorce" s parkem.
Konečně jsem nahoře. Cesta nahoru mi v neušlapaném sněhu trvala a to hlavně věčným zastavováním a focením. Koliba je jako zakletá chaloupka, nikdo nikde, ani stopy. Je zavřeno a to už dlouho. Poslouchám pokřik dětí dole pod kopcem, kolem nichž divoce běhá velký štěkající pes. Jdu raději zpět stejnou cestou, abych se mu vyhnula. Stejně z vyhlídky nic není, město je zahaleno v mlhavém zimním oparu, vítr docela fouká.
Fotím ještě chatku blízko Koliby, vypadá jako zahradní bouda, ale je obývána celoročně. Možná bezdomovci? Už jsem se dnes dost našlapala. Odcházím do tepla domova a těším se na horký čaj.
Z vyhlídky na Šumperk dnes nic nebylo, tak vkládám fotku z jiného dne, kdy jsem se plahočila na běžkách směrem k rozhledně na kopci Háj (něco přes 600m) :-)
Nedá mi to a závěrem jen doplním nejzajímavější fakta z historie města (zdroj Šumperské odpovědi):
V roce 1490 se v šumperském zámku konal sjezd moravsko-slezských stavů, byla potvrzena kandidatura Vladislava Jagellonského za českého krále. 1553 byli vyhnáni dominikáni, 1562 se měšťané vykoupili z poddanství Žerotínů a město se stalo svobodným královským městem. Od r.1642 město 4 roky plenila švédská vojska, 1669 v květnu vypukl devastující požár, trval 4 dny a město i s předměstím bylo totálně zničeno (proto Šumperk má málo středověkých památek). Poté uvádím již zmíněné 15 let trvající čarodějnické procesy. Od počátku 19. stolení nastal rozvoj mnoha textilních továren, který významně přispěl k bohatství města. V té době se o městě říkalo, že je "malou Vídní". Počet obyvatel v té době byl kolem 11500. V době mnichovského diktátu město opustily české rodiny. Dne 31.3.1945 těsně před koncem války, bylo fašisty popraveno 16 českých vlastenců v blízkosti Šumperka u Bratrušova. V roce 1946-47 došlo k odsunu většiny německého obyvatelstva, zůstalo jen kolem 700 Němců. V roce 1966 byl v Šumperku vyroben první československý umělý diamant (býv.firma Pramet). 15. února 1969 se v Praze upálil student šumperské průmyslovky Jan Zajíc. 1980 otevřen Dům kultury. A na závěr, po 22 letech, v roce 1992, město opustila sovětská vojska......... Tak zase někdy příště...

A úplně nakonec shlédněte jeden z klipů na youtube - " triler" Sanatorium. Jen pro odvážné...Sanatorium s okolím je místo, které fascinuje hodně Šumperáků :-(

Klikněte na obrázek:



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dasa | 9. března 2015 v 23:05

:-) pěkné :-)

2 Ariana Lajčíková | E-mail | 24. března 2015 v 8:35

[1]:Kopec se rozhodně nejmenuje Máj, ale Háj. Dříve Heuberg (čti hojberk) - senová hora. Asi lidová výslovnost hajberk  a je na světě Háj - dnešní název. V době mého dětství to bývala Senová.

3 Zdenka | 24. března 2015 v 16:50

[2]:Jsem Vám vděčná za upozornění na chybu. Nevím, proč jsem napsala "Máj", když běžně říkám Háj. Chyba se vloudila, aniž jsem si to uvědomila. Díky.

4 Mirek | 13. září 2015 v 17:30

Velmi pěkně uděláno, pamatuji si v Sanatorce zimu v roce 1971,
děkuji za krásnou prohlídku,
jen to video je jen sranda, ono když jste
tam rok, tak to je teprve zážitek. :-D  :-D  :-D

5 Zdenka | 19. října 2015 v 22:43

[4]:Díky za Vaši pochvalu. Těší mě, že  Vás článek zaujal. Škoda, že mám docela málo času, abych se Šumperku věnovala více. Stále se někde toulám v přírodě a nevím, co dříve. Pěkné podzimní dny! Zdenka

6 ZdenekR | E-mail | 17. ledna 2017 v 17:25

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na krasnejesenicko.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama