"Jaro" na Pradědu 11.4.2015

16. dubna 2015 v 23:01 | Zdenka |  JARO 2015
Sobotní ráno 11.4.2015 slibovalo slunečný jarní den. Modrá obloha, mírný vítr, příznivá předpověď počasí a zasněžené hřebeny hor rozhodly. Naposledy s partičkou pojedu na Praděd! Úprkem jsem běžela do sklepa a vylovila jsem již uložené běžky. Baťoh jsem nacpala vším možným a s veselou náladou jsme vyjeli směrem na Praděd. To bude nádhera! Na Pradědu "chytnout" slunečné počasí je skoro štěstí! Doufáme, že nám to vyjde, nahoře by mělo být kolem 5°C.

Jeli jsme přes sedlo Skřítek (867 m), kde byly jen malé ostrůvky špinavého sněhu. V Rýmařově jsme odbočili zkratkou směrem na Hvězdu u Karlovy Studánky. Silnička, dříve samá díra, byla perfektně k naší radosti opravena, mohli jsme se tak věnovat okolí. S potěšením jsme sledovali zasněžené hřebeny v okolí Pradědu. V údolí po sněhu již nebylo ani památky, jen místy ve stínu lesa se bělal poslední sníh a hojné záplavy sasanek.
Zanedlouho jsme dorazili na Hvězdu, záchytné parkoviště pro auta. Přímo k Ovčárně nás autem nepustili, bylo tam již obsazeno, ale není čeho litovat, výjezd nahoru není žádné láce, "jen 450 Kč". Zaplatili jsme parkovné za auto 70 Kč na celý den a šli jsme houfně na kafe. Měli jsme 40 minut čas k odjezdu příštího busu. Jezdí z Hvězdy každou celou hodinu. Cena jízdenky je příznivá, 22 Kč jeden směr a pár drobných lyže. Sluníčko teple hřálo, svlékli jsme si bundy a sedli si k venkovnímu stolu restaurace. Obsluha ke kávě přinesla některým štamprle Praděda, typický bylinný likér Jeseníků. Posilněni jsme šli k busu, bylo tam lidí jako "much", uvažovala jsem, že do busu se snad všichni ani neposkládáme.
Po výstupu z busu jsme si u hotelu Ovčárna nasadili běžky a vyrazili jsme. Hotel vznikl po rozsáhlé rekonstrukci v r. 1985 na místě původní salaše a později chaty z roku 1945. Došlo ke zbourání a přestavbě, na které se podílely Vojenské stavby Brno. Hotel dlouhý čas sloužil československé armádě, široké veřejnosti byl zpřístupněn v červenci 1991.
Přikládám dobový obrázek chaty Ovčárny z 60.let minulého století, postavené na místě původní salaše z roku 1863-64. Hospodařila zde Róza Grohalová 55 roků. Ovčí syrovátku tehdejší majitelé prodávali do lázní v Karlově Studánce jako lék. Poskytovali zde příležitostné noclehy pro turisty a občerstvení. V roce 1910 chata vyhořela a správce J. Bradel se udusil kouřem. Po jednom roce po požáru byla chata Ovčárna postavena znovu a od roku 1932 sloužila turistům. Postupně byla rozšířena do podoby na obrázku a sloužila armádě. Naproti na vrcholu Pradědu je původní kamenná rozhledna z roku 1912.
Od Ovčárny jsme se vydali pomalým tempem směrem k Pradědu, není kam spěchat, měli jsme na to celé odpoledne. Poslední bus odjíždí od Ovčárny v 17,30 hod. Míjela nás spousta pěších turistů a běžkařů, skútry Horské služby a občas se přes cestu řítili od Petrových kamenů mladí lyžaři. Za námi, posilněni alkoholem, se vrávoravě pohybovala skupina mladých kluků, žertovali s námi i kolemjdoucími, šlapali ve stopě běžkařů a hulákali na hory a doly.
I když byly skvělé sněhové podmínky (uvádělo se 180 cm), moc lyžařů na kopcích nebylo. Zastavili jsme se a pozorovali jejich umění. Shodli jsme se, že by lyžovačka z kopce nahoru dolů mohla být pěkným zážitkem, pro mne určitě adrenalinovým. V duchu si říkám, že není nad běžky, mohu sledovat jako barevný film proměny "obrázků "přírody, které jsou pokaždé jiné. Není nad to!
Přiblížili jsme se ke Kurzovní chatě, postavena v místě původní farmy zvané Nová Švýcárna pro chov skotu z roku 1887, která však zanikla. V roce 1921 vznikly nové stáje, byly provozovány až do II. světové války. Později byla zchátralá budova v roce 1955 přestavěna a byla využívána jako lyžařské středisko. Stržena byla v roce 1980 a nově postavena do dnešní podoby, otevřena byla v roce 1987.
Seschlá torza stromů zasažena stářím, větrem, nepříznivými hříčkami přírody, vytvořila u cesty poutavý obrázek.
Vrchol Pradědu se nachází v okrese Bruntál, televizní vysilač je vysoký 162 m a s meteorologickou stanicí je dominantou Jeseníků. Stojí na místě bývalé kamenné rozhledny, která se zřítila v roce 1955. Turisté se zde mohou občerstvit v restauraci, využít vyhlídkové terasy odkud je nádherný kruhový rozhled kolem dokola a pokud mají štěstí, mohou odsud za velmi jasného počasí vidět Krkonoše a dokonce i Vysoké Tatry.
Kousek od cesty jsme sešli k zasněžené vyhlídce, odkud se nabízel pěkný pohled na vrchol Mravenečníku 1343 m, přečerpávací vodní elektrárnou Dlouhé stráně nad údolím říčky Divoké Desné. Elektrárna Dlouhé stráně byla v roce 2005 zařazena mezi 7 nejvýznamnějších divů ČR, vedle památek jako je např. Karlštejn, Hluboká aj.
Postupovali jsme pomalu, zdálo se mi, že kopec je nekonečný. Vláčela jsem za sebou ztěžklé nohy, sníh teplem slunečních paprsků zvolna tál. Lidi shazovali svoje bundy a svlečeni jen do triček, spěchali k vrcholu. Zastavili jsme se u rozcestníku a studovali jsme, kam všude se odsud můžeme vydat. V létě i na kolech. Chvíli jsme uvažovali, že bychom mohli sjet ke Švýcárně, není to do kopce a byli bychom tam rychleji.
Otočila jsem se zpět a chvíli jsem sledovala část hřebenů Hrubého Jeseníku od Ovčárny směrem k sedlu Skřítek je to asi 10 km (viditelné jsou vrcholy Vysoká hole, Kamzičník, Velký Máj, Jelení studánka atd).
Zdolali jsme větší část cesty, za zatáčkou se otevřel pohled na celé okolí vrcholu Pradědu, které je Národní přírodní rezervací o rozloze 2000 ha. Pohyb návštěvníků je zde omezen, jediný přístup na vrchol je pouze po asfaltové zasněžené cestě, po které jsme pochodovali.
Po levé straně od cesty na obzoru se objevily Tabulové skály (1445 m), nedaleko od Pradědu 400m. Pro vzácný výskyt květeny je vstup na toto místo zakázán. Jsou zde nízké porosty vrby laponské a bylinné (oceněny na 2000 Kč/kus), dva druhy jestřábníků a nádherný zvonek okrouhlolistý. Skály jsou asi 100 m dlouhé a široké 40 m. Na jejich stavu se podepsala nejen těžba kamene při stavbě původní rozhledny na vrcholu Pradědu, ale i působení drsného podnebí. S nadsázkou se dá říci, že "kamenolom" se nacházel v nejvyšším místě Jesenicka.
Před vrcholem jsme zastavili a hleděli k Videlskému sedlu 930 m, Kamzičímu vrchu 1170 m a Sokolu 1187 m. Rozlehlý severovýchodní Hrubý Jeseník zasahuje až k lázeňskému městu Jeseník a širokému okolí Vrbna pod Pradědem. Sníh z vrcholu Pradědu byl ve větší míře odvát větrem.
Před námi byla již poslední zatáčka. Těšili jsme se, že se usadíme do restaurace a připijeme si likérem Praděd. Byly tam k naší smůle všechny stoly obsazeny. Tak jsme kroužili kolem vysílače a v hřejícím slunci jsme se kochali pohledy do údolí.
Pěkný pohled byl směrem k hřebenovce, která se po 10 km svažuje k sedlu Skřítek. Na obrázku jsou zřetelné Petrovy kameny, pod svahem od Petrových kamenů je viditelný hotel Ovčárna.
Před sochou děda Praděda, ducha hor, byla stálá fronta na focení. Dubovou sochu vytvořil řezbář z Bruntálska, umístěna zde byla v roce 2012. Je vysoká kolem 2 m.
Na historické fotografii je Stará kamenná rozhledna 33 m vysoká (německy Habsburkwarte), byla postavena turistickým spolkem v letech 1904-1912. Věž měla podobu historického hradu s hostincem a pokoji, které se nevyužívaly. Zřítila se v květnu 1959. Blízko Tabulových skal byla postavena tzv. Poštovní chata ve 40. letech, která byla využívána do 60.let minulého století, včetně restaurace. Ve II. světové válce se zde usadila německá vojska.
Pod vrcholem Pradědu je hraniční kámen z roku 1721, kde se stýkaly hranice třech panských území. Kámen je z mramoru a jsou na něm zobrazeny znaky tří panství. Mitra vratislavského biskupství, řádový kříž německých rytířů (na obrázku) a žerotínský lev pánu Žerotínů z Velkých Losin.
Cítili jsme v nohách únavu z dlouhého kopce, který jsme vyšlapali a těšili jsme se na sjezd k Ovčárně. Zpět jsme sjížděli zasněženou asfaltovou silničkou, sníh byl těžký, pomalý, museli jsme se odrážet holemi. Rozhodli jsme, že se občerstvíme v chatě Barborka.
Chata Barborka (1350 m) byla postavena v roce 1943, do roku 1948 zde byla umístěna Horská služba. Restaurace nabízí výborná menu i možnost ubytování. Je zde výchozí bod k údolí Bílé Opavy s naučnou stezkou, nádhernými zákoutími, vodopády, klikatými chodníčky, lemovanými příkrými stráněmi. Je to nádherný zážitek a tip na výlet!
Dne 4.12.2014 chata Barborka hořela, hasičům se podařilo požár zlikvidovat a zachránit tak oblíbené místo turistů. Škody nebyly malé. Vzpomínám si, že v minulosti v Jeseníkách vyhořel kostelík (z roku 1926) na Vřesové Studánce dne 10.5.1946, chata Alfrédka (r.1962) a v Karlově Studánce hotel Hubertus (r.2000).
Do restaurace jsme dorazili kolem 15 hod. a usedli jsme v rohu u okna s rozbitým sklem, asi prasklo pod tíhou sněhu. Okna byla do poloviny zakrytá sněhem. Hodně energie jsme ztratili při výšlapu na Praděd a jako hladoví vlci jsme se s chutí pustili do jídla. U mne zvítězily borůvkové knedlíky s kopou šlehačky. Borůvky jsou v horách téměř všude.
Po zastávce v restauraci na Barborce jsme se přemístili na parkoviště u Ovčárny, odkud pojedeme zpět kyvadlovou dopravou na Hvězdu. Ještě jsme pořídili několik fotek a jedna z nich je obrázek od Ovčárny na svah pod Petrovými kameny. Obloha se zatáhla bledými mraky, z nichž prosvítalo " rozmazané" slunce, začal foukat vítr a ochladilo se.
Přikládám dobovou fotografii Barborky v popředí a Ovčárny pod Petrovými kameny z 60 let minulého století.

Zdroj: brožura Olomoucký kraj -Jeseníky, web města Jeseník a vlastivěda Šumperska.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Likér Praděd -
vyrábí se z 16 druhů bylin od roku 1877, receptura pochází od krnovského podnikatele Siegfrieda Gesslere. Svoji firmu rozšířil do Vídně, Budapěšti a do Polska. Oprávněným výrobcem od roku 2005 je likérka Rudolfa Jelínka.

Praděd 1492 m - při stavbě vysílače byly nalezeny v puklinách krystaly velmi vzácného nerostu v několika barvách (modré, čiré a žluté). Není neobvyklé, že i v červenci a srpnu může být na vrcholu teplota kolem 0°C.

Petrovy kameny - jedna z legend vypráví, že se zde před pronásledovateli skryli milenci, dcera pána ze Sovince a kovář Petr. Silná bouře provázena lijákem, ukryla dvojici před biřici a pak odešli do jiného panství. Odtud název Petrovy kameny. Pro vzácnou bohatou květenu a endemitů, které zkoumal přírodovědec Bedřich Kolenatý, je zde zákaz vstupu. Na jeho počest je zde umístěna pamětní deska. Území je součástí Národní přírodní rezervace Praděd.

"Čarodějnice na Petrových kamenech - o svatojánské noci se zde slétaly na košťatech, vidlích, červených kohoutech, proměňovaly se v netopýry, sovy, kocoury, vyváděly s ďáblem s podobou kozla, domlouvaly se na pohromy a bědy na lid."
Císař Leopold I. nařídil skálu vysvětit svěcenou vodou, aby se tak překazily jejich reje.

"Botanická zahrada Jeseníků" Velká kotlina -
vyskytuje se zde kolem 500 druhů rostlin, uvádí se, že ze zdejších bylin se vyráběl likér Praděd. Podobné rostliny se nachází u 7 pramenů v Belianských Tatrách . V zimě je kotlina uzavřena pro časté laviny.

Kamzíci - vysazeni v počtu 600 kusů v roce 1912, byli dovezeni z rakouských Alp.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Božka | E-mail | 18. dubna 2015 v 7:44

Moc pěkné a poučné.Rada se vždy na to podívám.  
                Božka :D

2 Zdenka | 18. dubna 2015 v 17:57

[1]:Díky Boženko...i za návštěvu blogu. :-)

3 Huml | 19. dubna 2015 v 8:26

Moc pěkné.

4 Zdenka | 19. dubna 2015 v 16:11

[3]:Díky...:-)

5 f22 | 20. dubna 2017 v 13:30

Tu informaci o tom, že chata Vřesová studánka shořela máte odkud?

6 krasnejesenicko | 22. dubna 2017 v 14:47

[5]:chata pro turisty fungovala do roku 1981, po sedmi letech byla stržena, vyhořel kostelík z roku 1926 po zásahu bleskem v květnu 1946...díky za upozornění.....

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama