Lesní bar Lipová-lázně 18.4.2015

26. dubna 2015 v 0:31 | Zdenka |  JARO 2015
Už delší dobu uvažuji, že se vydám do obce Lipová - lázně k Lesnímu baru. Hodně se o tom mluví a píše, moje zvědavost už nazrála k tomu, abych se k baru v lese vypravila. Sobotní ráno 18.4.2015 je studené, v noci pršelo...chvilku přemýšlím jestli výlet odložit...... mám, nemám, mám...nakonec sedám do auta. Mohla bych jet vlakem, ale volím raději pohodlnost.


Jedu do kopce od Šumperka směr Hanušovice. Po chvíli odbočuji do oblíbené Branné, mám k tomu důvod. Na fotce v pozadí jsou svahy Ski areálu Branná.
Zaparkuji na malém náměstíčku v Branné, první zastavení patří vyhlídce, odkud jsou krásné výhledy na okolní svahy a hřeben Jeseníků od Šeráku. Zaujaly mě porosty obaleny nánosem sněhu.
Chvíli se z vyhlídky dívám na "pocukrované" keře a bílou střechu hradu Kolštejn. Nemůžu odolat a mířím do výrobny trubiček neboli kremrolí (je otevřeno denně do 15 hodin). Zvoním a otevírá mi příjemně usměvavá paní, kupuji hned pět kousků, cestou si pochutnám. Ještě si nenechám ujít dobrou kávu v restauraci Kolštejn a poté opouštím Brannou.
Na konci Branné je starý hřbitov se zvonicí z roku 1810. Na náhrobcích jsou vesměs německá jména z 19. století. Chvilku tam mezi hroby brouzdám, čtu nápisy a uvědomuji si, jak je život pomíjivý...... V duchu rozjímám, že i já jsem součástí přírody, její energie a jejich zákonů. Jsme na tom všichni stejně.
Přijíždím do Lipové - lázně, části Horní Lipová, zaparkuji před viaduktem a vydávám se po asfaltové cestě k Lesnímu baru. Studuji mapku a těší mě, že jsou to necelé 3 kilometry. To ještě netuším, že se budu vláčet stále do kopce. Koukám k zasněženému lesu nad strání a říkám si, že i zima má svoje kouzlo.
Za viaduktem se ocitám ve Vápenném údolí. Moc lidí dnes nechodí, není se co divit, jsou 2°C a studený vítr. Lesní bar je prý nejvíce navštěvován za pěkného počasí, hlavně v létě. Doufám, že v tomto nepříznivém počasí se tam moc lidi nepohrne.
Provází mě bublání Vápenného potoka, lemovaný pěknou scenérií zasněžené přírody pod Vápenným kopcem (717 m). Připadám si jako v zimním království.
Cestou míjím většinou různé chalupy, chaty i stále obývané domky. Líbilo by se mi, mít u lesa malou chatičku, kochat se přírodou, koukat pánu bohu do oken, vnímat klid kolem, rušený jen příjemnou melodií ptačího zpěvu. Koukám tupě k lesu a v představách sním o nemožném .... Konec snění !
Osamocená chatka v těsné blízkosti lesa, to je to pravé! Bloudění lesem, objímání stromů a čerpání energie z nich, lesní plody u nosu, hlavně houby na dosah. Trčím chvíli na místě a živě si ten ráj představuji.
Moc pěkná chata u cesty. Napadá mě, že majitelé asi nemají moc radosti z davu pochodujících turistů, kteří jako já míří do Lesního baru. Někteří tam míří ze zvědavosti jako já, jestli to fakt funguje, jak se píše. A aby si tam dali nějaký žvanec, jako já.
Na rozcestí se odkláním od Vápenného potoka a podle označení se vydávám doprava lesní asfaltovou cestou. Cesta bude stále stoupat až k baru, jen 1,3 km? To lehounce zvládnu!
Dobrým nápadem je, že kolem cesty jsou časté lavičky. Ten kopec je nepříjemně táhlý, připadá mi, že pochoduji s funěním donekonečna. Kdyby lavice nebyla pod sněhem, tak si na ni sednu a budu tam chvíli hypět..je to fakt kopec.
Jdu se podívat k mostu nad horským potůčkem, všude je bílo, klid, v lese moc nefouká. Ze shora od baru v malých skupinkách schází sem tam lidé, všichni mají dobrou náladu a sdělují si své zážitky. Ptám se jich s nadějí, kolik mi zbývá ještě cesty a odpověď je, že až zdolám ke konci nejpříkřejší kopec, který na mne ještě čeká.
Cestou pozoruji po obou stranách silničky zasněžené keře a převážně vysoké listnaté stromy, které nabízí působivou kulisu zpožděného jara.
Kousek od cesty míjím krmelec, kam denně přijíždí lesáci, aby koryta doplnila krmivem. Krmelce jsou na horách na mnoha místech podél lesáckých cest a stezek. Je to zasloužená práce.
Potůček kolem cesty hraje svoji melodii, čupím na břehu a chvíli libé bublání poslouchám. Sníh částečně pokrývá medvědí česnek. Trhám pár listů a s chutí je křoupu, jsou česnekově ostré, cestou zpět si je natrhám. Jsou zdravé.
Koukám kolem dokola, jestli v dohledu nejsou lidi. Vrhám šišky ze vzdálenosti asi 4 m do Šiškožroutů. Nic moc. Nejvíce se mi jich podařilo hodit z dálky 1 m, ještě, že mě nikdo nepozoroval.
Cesta se dále táhne do kopce, už se nemohu dočkat až tam dolezu a uvařím si čaj. Nasazuji si kapuci, poryvy větru jsou nepříjemně studené. V kopci počítám kroky, zastavím, pětkrát se nadechnu a znovu počítám kroky....a tak pořád dokola....
Konečně jsem na místě. Zastavuji u rozcestníku a studuji, kam se dá odsud ještě šlapat. Jedna paní studuje se mnou a dává mi typ, že je zajímavé vyjít na panoramatické vyhlídky k hornímu baru (není zásobován) nebo z Horní Lipové cyklostezkou na Smrk 1125 m. Příště. Na jaře, ale bez sněhu. Jsem před Lesním barem ve výšce 755 m.
Bar je zhotovený z mohutných trámů, není uzavřený, působí na mne, jako přístřešek. Potěšilo mě, že je tam jen hrstka turistů, aspoň se ohřeju u krbu. Lesní cestou přijíždí osobní auto. Bar je unikátní projekt bez barmana, kde se každý obslouží sám ze zásob, které majitelé neustále doplňují.
Autem přijel pan majitel, kontroluje všechny zásoby, do krbu přináší polena, která jsou uskladněná za barem. Dává mi instrukce, kde co je a bavíme se o tom, jak se zrodil tento nevšední nápad.
V krbu opékám klobásu a vnímám příjemné teplo ohně. Očouzenou klobásu s čerstvým měkkým chlebem a hořčicí jsem s chutí snědla a zapila nealko pivem.
Po chvíli koukání do ohně si připravuji čaj a sahám po sladkosti za 10 korun. Navazuji hovor s pánem od Ostravy, který je zde poprvé jako já. Informace o Lesním baru se mezi lidmi šíří jako lavina.
Bar je účelně zařízen. Nechybí pitná voda, konvice, sklenky, hrnky, cukr, čaj, káva, špekáčky, klobásy, čerstvý chléb, vše potřebné, aby se zde lidi posilnili, zapili čajem, pivem, sklenkou rumu nebo fernetem.
Na stěně je ceník nabídky, odpovídající cenám v levnějších obchodech. Kdybych nejela autem, určitě bych nepohrdla svařeným vínem nebo raději grogem pro zahřátí.
Scházím po schodech, abych obhlédla bar ze všech stran. Kolem dokola je dostatek stolů pro přicházející, venkovní gril, důmyslné uskladnění a chlazení nápojů, všechno jak má být.
Na dřevěném sloupu je viditelně upevněna kasička, kam lidé platí za svoji konzumaci. Napadá mě, zdali všichni návštěvníci poctivě zaplatí?!
Posilněna občerstvením, scházím po schodech baru a vydávám se na zpáteční cestu. Bude to hračka, protože budu pochodovat pořád z kopce. Ohlédnu se zpět k baru s velikonoční náladou na větvích stromku a hodnotím v duchu zážitky. Super!
Při zpáteční cestě znovu zastavuji u stejného potůčku jako dopoledne, sníh se částečně ztratil a odkryl porosty vzrostlých petrklíčů.
Pomalu se blížím k parkovišti. Líbí se mi pohled na opožděné jaro v podhůří hor. Bělavou louku a les fotím z několika úhlů.
U Vápenného potoka si ještě natrhám snítku medvědího česneku, který se dá přidat do polévky, do salátu, překvapivě chutný je do šťouchaných brambor nebo jen tak na chléb se sádlem. Prý pomáhá při vysokém krevním tlaku.
Loudavě se blížím na parkoviště, vidím, že je poloprázdné. Po téměř třech hodinách se těším, jak si v autě přitopím a pustím se do křehkých trubiček.
Horní Lipová se sloučila s Dolní Lipovou v roce 1960 a oficiální název je Lipová - lázně. Jedu do kopce zpět k Ramzové podél Ramzovského potoka a hory Klínec (vpravo 902 m). Silnice kopíruje hranici Chráněné krajinné oblasti Jeseníky až téměř k Jindřichovu u Branné. Na obzoru se tyčí Obří skály kolem 1090 m a okolí masívu Šeráku, odkud navazuje hřeben Keprnických hor směrem k Červenohorskému sedlu.
Zastavuji na parkovišti v Ramzové a dívám se na ztichlé lyžařské svahy a lanovky. Rozjedou se znovu v letní sezóně, pro turisty směřující na hřebeny hor. Naproti koukám na vrchol Čerňavy, odkud lze lanovkou pokračovat až na Šerák.
Nad Bratrušovem, v mrňavé obci Lužná zastavuji a blížím se k oplocení, kde se pasou ovce. Než k ohradě dojdu, ovce rychle utečou. Tak alespoň snímek z dálky. Po chvilce sedám do auta, jedu do údolí serpentýnami do Bratrušova a promítám si v duchu zážitky z dnešního putování.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Zdroj: Šumperský a Jesenický deník, web obce

Lipová-lázně -
(něm. Lindenwiese-lipová louka) je známa svými lázněmi, které založil koncem 19. století Johann Schroth (1798-1856), dnes patří společnosti Shroth s r.o. Lázně. Jsou zaměřeny na léčení obezity, kožních chorob....Léčbu dýchacích potíží podporuje příznivé podhorské klima. Obec má přibližně 2500 obyvatel.
První zmínka pochází z konce 13. století. Větší přírůstek osadníků nastal v 16. století, kdy panství spravovalo vratislavské biskupství. Rozšiřovalo se klučení lesů, usazovali se zde dřevorubci a zemědělci. V 16.stletí zde vznikla velká pila. V době třicetileté války postihla obec vlna čarodějnických procesů, v té době zde bylo kolem 200 obyvatel. V 17. století se začal v okolí lámat a zpracovávat mramor. V 18.století se dobýval vápenec a pálilo vápno. Rozvoji obce přispělo otevření železniční trati od Hanušovic do Polska-Hlucholazy v roce 1888. Počátkem 20. století byly objeveny jeskyně Na Pomezí, které přispěly k přitažlivosti lokality, zpřístupněny byĺy od roku 1950.

Naučná stezka Johanna Schrotha - byla otevřena od roku 2010 v délce 8,5 km od muzea J.Schrotha k prameni Císaře Josefa II. Má celkem 10 poučných zastávek.

Lužná -
(německy Pföhlwies) je součástí Kopřivné pouze se dvěma trvale obytnými domy. Český název je od slova luh-háj, lesík. Po modré značce se nabízí asi dvoukilometrová procházka k Novému Hradu (německy Neuhaus) z počátku 14. století. Měl střežit vstup do moravského vnitrozemí nad údolím řeky Moravy. Posledními majiteli byli Tunklové z Brníčka. Na zkáze hradu se podílela vojska Matyáše Korvína v roce 1471.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alena Mebrleova | E-mail | 27. dubna 2015 v 6:03

Zdeni, jsi rozena spisovatelka. Ted jsme meli kupu prace se zateplenim baraku a novou fasadou, tak nebyl moc cas. Ovsem ted jsem si s chuti opet precetla od tebe nadherny popis u ktereho jsem snad mela i stejne pocity jako ty, kdyz jsem to jenom cetla aniz bych tam byla..jsi proste "pani uzasna". Obdivuji te!

2 Zdenka | 27. dubna 2015 v 20:49

[1]:Alenko díky za pochvalu a návštěvu blogu, těší mě, že se Ti články líbí. Od doby, kdy jsem dostala foťák, fotím kde co s pocity, které popisuji. Měj se hezky. Ahoj. :-)

3 Alena Mehrleová | E-mail | 28. dubna 2015 v 8:34

Zdeni, tak jsem si po si přečetla komentáře a zjistila jsem, že na tom mobilu je tak všechno mrňavé a lehce přehmatelné, že jsem si i pozměnila nechtě své příjmení, ale vidím, že jsi věděla o koho jde.
Ráda si čtu tvůj blog, protože je odpočinkový a tak pěkně napsaný, že si myslím, že jsem s tebou na místě. Piš jen dál a potěš dušei nejen svou, ale i těm co to čtou. Měj se hezky a opatruj se. V létě bych se chtěla jet podívat do Lipové na lesní bar, jak pojedu na Moravu.
Opatruj se a papa Alena :-)  :-)

4 Zdenka | 29. dubna 2015 v 23:53

[3]: Ahoj Alenko, až se rozhodneš jet na Moravu, dej mi vědět. Kdyby jsi chtěla, mohla bych Tě k Lesnímu baru doprovodit. Ale záleží na Tobě.... díky za pochvalu, vážím si ji. Taky se opatruj..pěkné jarní dny. Zdenka

5 leo | 3. května 2015 v 16:06

pěkné

6 Zdenka | 5. května 2015 v 17:11

[5]:Díky za návštěvu blogu. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama