Na ryby do Loučné+video 3.5.2015

19. května 2015 v 22:47 | Zdenka |  JARO 2015
Na neděli 3.5.2015 jsem naplánovala výlet do Loučné nad Desnou k rybníku Kocián, s cílem ulovit kapra, sivena, pstruha nebo i štiku. Slunečné počasí slibuje pěkný zážitek i když z hor vane studený vítr, blíží se asi "ledoví muži". V dopoledních hodinách to bude nejlepší, nebude tam moc lidí a rybník bude jen pro nás. Sezóna k lovu začíná od poloviny dubna a končí výlovem v polovině října.


V klidné hladině rybníka se zrcadlí budovy s půjčovnou nářadí a restaurace, zvaná Rybářská bašta (z roku 2002). Máme sebou vlastní prut, dostaneme jen těstíčko nebo červíky, podběrák, kyblík s dřevěným kolíkem a zaplatím povolenku. Pro kamaráda ještě kupuji lahváč piva a usedáme na lavičku. Čučíme do vody, nemluvíme, kamarád sem tam hltne pivo a stále dokola nahazuje. Občas se mu zašmodrchá vlasec a jadrně kleje. Neberou...říká..... Jo, jo, to je blbý....odvětím.
Znuděně koukám do vody, číhám, jestli uvidím alespoň malou rybku, počítám blatouchy, na hladině rybníka se nic nehýbe, žádné poskakování ryb. Kamarád stále nahazuje, jdu pro druhý lahváč a ptám se obsluhy, proč ryby neberou. Dostávám odpověď, že se ryby drží u dna, protože je zima a je dost studená voda... tak máme dnes smůlu...
Obcházím kolem rybníka a koukám ze všech stran na dřevěné sochy místních sochařů, znázorňující pohádkové bytosti pro pobavení hostů. Do Loučné přijel tvořit mezi jinými výtvarníky soch i Jan Vokoun z Třebechovic pod Orebem.
V restauraci Rybářská bašta je několik Poláků a pochutnávají si na pečených pstruzích, možná je ulovili před námi. Venku debatuje několik lidí a popíjí pivo. Rádi sem jezdíme, u rybníka se dá strávit celý den. V restauraci chutně vaří, děti se pobaví v přilehlém parku s různými prolézačkami a houpačkami nebo se lze uchýlit do ticha zámeckého parku, naproti rybníku Kocián.
Už mě nebaví koukat na hladinu rybníka, ryby neberou a asi nic neulovíme. Vydám se zaplašit nudu procházkou do kopce nad rybníkem. Kamarád trpělivě kouká dále do vody, stále nahazuje, ale nevzdává se. Už vím, proč se rybářům říká "tiší blázni". Nechávám ho osudu. Tlapu po úzké příjemné asfaltce, koukám naproti k hřebeni Mravenečníku (1343m), na který navazuje Horní nádrž Dlouhé stráně (1353 m), odtud není vidět. Cyklisté využívají tuto cestu směrem k Dlouhým stráním kolem Medvědí hory a dále náročnou trasou podél Divoké Desné do Koutů nad Desnou.
Jdu kolem čehosi, co vypadá jako zarostlý bunkr, ale nakonec po obhlédnutí kolem dokola je mi jasné, že se jedná o vodárnu. Obcházím ji a jdu dále do kopce.
Po neznatelné travnaté cestě jdu k tzv. Seči naproti k lesíku, pohání mě zvědavost, jak to vypadá za kopcem. Docela zde vyfukuje, zvedám si límec od bundy, ještě, že jsem si ji vzala.
Na kopci je travnatá placka s porostem divokých malin a oplocenou oborou. Přicházím k plotu, koukám, jestli se tam mihne nějaké lesní zvíře. Najednou mě napadne, že se zde mohou prohánět divocí kanci, viděla jsem jakési rytiny v zemi. Ta představa mě skoro vyděsila, koukám kolem na jaký strom před kancem vylezu. Je zde ale ticho, přerušené sem tam pestrými melodiemi ptačího zpěvu. Od obory ještě chvíli hledím do hlubokého zalesněného údolí pod Mravenečníkem.
Jdu naproti k posedu a napadne mě, že vylezu určitě nahoru a budu koukat na travnatý svah do údolí. Přicházím blíže a je mi jasné, že z lelkování ze shora nic nebude. Posed je polorozpadlý s vachrlatým žebříkem, shnilými trámy a prkny nahoře.
Procházím kolem bujného porostu maliní na kraji lesa a po chvilce sedám do vysoké trávy. Pozoruji motýly, jak létají kolem dokola a studuji porost bílých trsů kvítek.......nevím, jak se jmenují a celkem mě to nezajímá. Naproti je Jedlový vrch, v jehož blízkosti se nachází Uhlířská chata a cyklotrasa. Ruší mě pro focení silné dráty elektrického vedení.
Nade mnou slyším zvuk traktoru, obracím se a vidím jen hustý vysoký porost. Myslím na kamaráda, zdali už něco ulovil nebo jen dokola nahazuje. Mrzelo by mě, kdyby nic neulovil, když se takovou dobu "dře", aby mi udělal radost. Představuji si chuť pečeného pstruha, na másle ho mám nejraději.
Scházím svižně ze svahu kolem rozlehlé pastviny s pozůstatkem ohrady. Elektrické dráty jsou zde asi od loňského podzimu.
Blížím se pomalu k areálu rybníku Kocián, vpravo je část obce, v pozadí se mezi stromy rýsuje zámek s rozlehlým parkem. Naproti jsou vrcholy Lískovce (675 m). Do roku 1938 byla obec zvána česky jako Vízmberk (něm. Wiesenberg - "luční hora"). Název Loučná byl přijat s významem "luční" od roku 1948. O sedm let později byl název doplněn přívlastkem "nad Desnou", podle názvu řeky, která obcí protéká. K Loučné náleží nejstarší část Rejhotice, jejíž německý název Reutenhaut znamenal "mýtina". Ve 14. století zde přicházející uhlíři a dřevaři pálili dřevěné uhlí pro tavírnu rudy panství Žerotínů.
Wiesenberg, pravděpodobně letecký snímek s mnoha políčky ve svazích obce - Loučná nad Desnou z roku 1944.....Sudety
Jdu loukou s lánem pampelišek....to je nádhera!.... Lehám do trávy a fotím je ze všech možných poloh směrem k lesu. Moc se mi nedaří tzv. makro záběry.
Po chvíli se zvedám ze země s myšlenkou, že natrhám 350 květů a uvařím med. Dělám ho každý rok. Musím si pospíšit, pampelišky rychle odkvétají a mám je zrovna pod nosem. Poctivě počítám, pobíhám po louce skoro půl hodiny. Kalhoty mám plné žlutých skvrn od pampeliškového pylu. Určitě dostanu alergii.
Přicházím k rybníku s igelitkou pampelišek a pozoruji, jak dřevěný čertík donekonečna roztáčí mlýnské kolo s lopatkami, které pohání voda z náhonu. Možná čertík "nahání ryby". U rybníka je jen můj kamarád, bohužel zatím nic neulovil. Stále kouká na hladinu vody, aniž by mě zaregistroval. V kyblíku se nic nehýbe.....neberou, neberou, hlásí. Odcházím zklamaně do oázy zámeckého parku naproti rybníku, nebudu kamaráda rušit...je nějak nesvůj.
Vstupní branou se pomalu loudám směrem k parku, který je součástí zámku. Stavba renesančního zámku byla zahájena kolem roku 1608 bratry Přemka a Viléma Bedřicha ze Žerotína, na místě bývalého loveckého zámečku z 15. století. V roce 1770 zadlužení Žerotínové prodali panství velehradskému klášteru. V té době byl zámek upraven v barokním stylu. Na obrázku je zámecká kaple z roku 1774, od roku 1784 se přeměnila na farní kostel sv. Cyrila a Metoděje s obrazy moravského malíře Ignáce Raaba z roku 1779. Za císaře Josefa II. byl velehradský klášter zrušen, v roce 1833 v dražbě získal zámek hrabě Mitrovský z Nemyšle. Po jeho smrti v roce 1844 koupili panství podnikatelé, zabývající se stavbou železnic, bratři Kleinové.
V rozlehlém anglickém parku (více než 12 ha), jež byl založen ke konci 17. století Přemkem III. ze Žerotína, se nachází mnoho cizokrajných stromů a keřů. Najdete zde např. borovici limba, liliovník tulipánokvětý, lípu tuhou a další. Některé z nich pamatují časy rodiny Kleinů. Rozkvetlé rododendrony obohacují krásu zámeckého parku.
V průčelí zámku jsou stopy po nedokončené rekonstrukci. Zámek vydražila za 6,5 milionů korun společnost Japeda Sunrise s.r.o. Nástupnická společnost je Chateau Wiessenberg s.r.o. se záměrem vybudovat hotel s wellness centrem a procedurami. Hotel by měl být pojmenován Chateau Wiessenberg. Termín, kdy měl být hotel hotov (květen 2015), se určitě nestihne. Odhalit majitele byla jako detektivka.
Tento snímek jsem pořídila v květnu 2012. Zámek v obnoveném parku byl v tom čase v žalostném stavu. Přitom před více než 20 lety ještě v roce 1993 sloužil jako výchovný ústav pro děti a mládež. Park po rozsáhlé rekonstrukci firmou Martech Holding z Uničova byl otevřen veřejnosti 12.3.2010 (údaj obce). Otevření parku se zúčastnil potomek Kleinů baron Franz Klein a norský velvyslanec. Na dvouleté realizaci se podílela zčásti obec s podporou EU a grantů Norska, Lichtštejnska a Islandu. Náklady dosáhly kolem 23 miliónů korun.
Park je doslova oázou klidu, po dlážděných cestičkách se prochází lidé až k jezírku, bývalého rybníku s Neptunovou fontánou (v pozadí). Všude dokola podél dlážděných chodníků jsou četné lavičky, sedám si na jednu z nich a poslouchám zpěv ptáků zabydlených v korunách stromů.
Kovová socha sv.Huberta byla vyhotovena na přání Kleinů v roce 1846, autorem byl sochař Ramelmayr. Jdu kolem sv. Huberta a laviček k jezírku, kde se čvachtá hejno kachen. Do jezírka teče voda z rybníku Kocián.
Rybník Neptun byl vybudován v letech 1836-40 za hraběte Bedřicha Mitrovského, tehdejšího majitele zámku. Pod rybníkem ve svahu nad řekou Desnou, nechal vybudovat kamennou "jeskyni" se třemi oblouky s vodopádem. Parková jeskyně je nyní zrekonstruována podle starých fotografií s terasou a jezírkem. Příště tuto zajímavost navštívím. Z terasy jeskyně je prý krásný výhled do údolí řeky Desné a okolí zámku.
Je čas zjistit, jak si vede kamarád na lovu. Jdu směrem k východu, na obou stranách brány jsou dvě sochy sv. Floriána a sv. Alžběty ze 2.poloviny 19.století. Střeží zámek a zámecký park. Více než 600 let se u brány nachází Památný strom, mohutná lípa malolistá, "svědek" minulých věků, s obvodem více než 730 cm.
Kamarád ulovil dva malé hubené pstruhy za tři hodiny, jeho nadšení bylo přesto veliké. Prostě dnes nebraly a mně slzí oči z alergie na pampeliškový pyl.

Zdroj: web obce a vlastivěda Jesenicka

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Čarodějnické procesy - se dotkly i Loučné nad Desnou, tehdy Wiesenberg, jejichž obětí byla farská kuchařka z Rejhotic, byla sťata a upálena.

Vřesová studánka - 27.6.2015 bude jednat v Kulturním domě v Loučné nad Desnou spolek pro obnovení poutního místa Vřesová studánka za účasti pozvaných hostů a zastupitelů obce.

Vízmberk - po roce 1848 byl sídlem soudního okresu v šumperském hejtmanství a dalších úřadů. Od února 1945 bylo ve zdejší měšťanské škole umístěno 2000 spojeneckých válečných zajatců.

Bratři Kleinové - pocházeli z chudší rodiny v osadě Kociánov. V obci Vízmberk měl největší význam jejich velkostatek (více než 6500 ha), pivovar, palírna, přádelna lnu, v Rejhoticích válcovny železa a lesní revír (více než 5000 ha). Díky rozmachu Železáren v Sobotíně se stali nejbohatší rodinou na Moravě, s povýšením do šlechtického stavu. Výroba Železárny byla zastavena v roce 1921. Obec se v 90. letech minulého století spojila s potomky Kleinů s cílem přestavět zámek na hotel. Zpočátku se jim dařilo, prostavěli 2 milióny korun, ale nakonec se mezi sebou nedohodli a stavba byla zastavena. Rodové hrobky Kleinů se nachází v Sobotíně a Loučné nad Desnou.

Zajímavá reportáž České televize z roku 2010 k zámku v Loučné nad Desnou s doplňkem obnovy zámku v Letovicích a zpět do Loučné, klikněte na obrázek:








 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama