Ekostezkou-Švagrov 4.6.2015

14. června 2015 v 21:17 | Zdenka |  JARO 2015
Dnes je venku teplý den s jarně-letní třicítkou, stvořený pro útěk do chladu hor. Je čtvrtek 4.6.2015 a mám chuť se podívat do Švagrova u Vernířovic, projít si Lesní ekostezkou pod hřebenem Vřesníku (1342 m). Je to dosti vysoko, tak pro jistotu do baťohu cpu svetr, tenčí bundičku, láhev vody, ponožky a deštník, co kdyby pršelo. Přidávají se ke mně moje kámošky a popoledni vyrážíme. Uvažuji o žejdlíčku slivovičky pro zahřátí. Na turistické mapě Googlu jsem vyšmátrala, že do Švagrova je to co by dup, ze Šumperka necelých 20 km. Ekostezka v délce více než 4 km je zaměřena k porozumění přírody, jejímu poznávání a jak se v ní chovat. K tomu slouží 12 zastavení podél stezky s různými náměty. S nadšením sedáme do vozítka a těšíme se na objevení nového koutu v lesích pod hřebeny hor.


Okolí Vernířovic s hradbou blízkých hřebenů hor, příkrých svahů Rudné hory (915 m) vlevo a Suchého vrchu (796 m) vpravo, je výchozím místem k hlavnímu hřebeni Hrubého Jeseníku od sedla Skřítek až k Šeráku. Na obzoru nad obcí se táhnou vrcholy Špičáku (965 m) a Jestřábího vrchu (960 m). Údolí obce s okolím, kterým protéká řeka Merta, je s kulisou hlubokých lesů mimořádně krásné.
Dominantou Vernířovic (něm, Wernersdorf), dříve hornická obec, je farní kostel sv. Matouše postaveném na místě, kde dříve byla hřbitovní kaple. Do dnešní podoby byl kostel upraven v roce 1851. Za kostelem je Ranch M, kde je možné absolvovat kurz jízdy na koni nebo se v sedle vydat jezdeckou stezkou do hor. V ranči je i možnost ubytování. Před kostelem odbočuji vlevo do kopců k Sedmidvorům.
Pokud se vydáte do okolního terénu a budete mít štěstí, můžete v okolí Rudné hory nalézt vzácné minerály berylu (zelenomodrý akvamarín) nebo topazu. Pomalu jedu asi kilometr podél mírnějších svahů s pastvinami. Po chvilce odbočuji vpravo a jedu úzkou asfaltovou silničkou do kopců Jestřábího vrchu (960 m) směrem ke Švagrovu.
Po necelém kilometru parkuji u střediska Švagrov, který je kolem dokola obklopený lesy. Nové budovy se třemi křídly byly postaveny v letech 2011-2013 s náklady více než padesát miliónů korun. V 70. letech minulého století se v tomto místě ve staré upravené budově konaly pionýrské tábory a různá mládežnická setkání. Kapacita v hlavní budově je 50 osob, pitnou vodu středisko čerpá z vlastního vrtu. Po chvíli prohlídky areálu vykročíme do lesů s ekostezkou na více než čtyřkilometrový pochod.
Podle sčítání lidu v roce 1860 žilo ve Švagrově jen 27 osob ve třech domech. Od 17. století zde začínala těžba železné rudy v okolí Rudné hory i Švagrova. Ze Švagrova byla ruda v zimě svážena do Sobotína na saních. Na dobové fotce je stavení z roku 1936.
V těsné blízkosti hlavní budovy jsou skromně vybavené dřevěné chatky s kapacitou 40 osob. V areálu chatek je tzv. studijní jezírko s obojživelníky, ale jak koukám tak koukám, žádného živočicha jsem neobjevila. Asi přede mnou utekli pod kameny. Vedle jezírka se nachází travou zarostlý důmyslný labyrint s různými bylinkami pro jejich poznávání a tzv. hadoviště.
Asi po stech metrech od jezírka na nás z lesa "koukají" dřevěné sochy různých podob k pobavení turistů a samozřejmě i nás. Pózujeme před různými monstry, pobíháme sem tam a snažíme se při focení vyloudit co nejkrásnější úsměvy.
Obrácený pařez s propletenými kořeny taky může posloužit k zábavě dětí. Děti nic nepřekvapí, lezou k nadšení svých rodičů všude kam se dá.
Jdeme do mírného kopce kolem lesa a zarostlého terénu s přestárlou třešní, asi je pozůstatkem na pozemku bývalých majitelů. Pod svahem Kozího hřbetu se u cesty nachází seník a naproti je 1. zastavení u tabule s názvem Seník. V zimě při velkém mrazu sem myslivci přiváží čerstvé seno, kaštany, žaludy i suchý chléb pro zdejší zvěř (jeleny, srnky, lišky...). Dbají přitom na to, aby si zvěř nezvykla a neodnaučila se hledat potravu sama. V lesích kolem Vernířovic se pohybují i kamzíci, kteří byli v Jeseníkách vysazeni v únoru roku 1913 v počtu pěti kusů. Zásluhu na tom měl Řád německých rytířů v Bruntále, jejichž záměr schválil císař František Josef 1. Uvádí se, že v horách žije přes 200 kusů, hlavně ve Velké kotlině.
Vlevo podél cesty nás provází hučení Studeného potoka pramenící pod vrcholem Dlouhých strání (1353 m). Prodírám se k potoku vysokým porostem lopuchů a fotím několik snímků. Chvilku čučím do vody, jestli se v ní nemihne nějaká rybička nebo jiný živočich.
Od potoka jdu vysokou trávou s mnoha, mně neznámými bílými květy. Kámošky si mě nevšímají a vesele pochodují napřed. Zrychluji krok, abych je dohnala.
V lese je krásně jarně, sluníčko se prodírá větvemi stromů a vytváří jemné barevné stíny zpívajícího lesa. Odevšad se ozývají zpěvy různých ptáčků, které jsou přerušovány našim klábosením. V lese je bezvětří, začíná nám být horko.
Přicházíme za stálého štěbetání k tzv. Doupnému stromu, kde luštíme, kteří živočichové se ukrývají ve zchátralých stromech. K odhalení slouží obrázky pod krytkami na sloupu. Tak nevím, nevím…moc se mi nedaří. V duchu omlouvám svoji neznalost a říkám si, že člověk ani nemůže vědět všechno......
U dalšího 2. zastavení, které se jmenuje U potoka, jsou informace o živočiších, kteří žijí pod kameny ve Studeném potoku. Cedule hlásá, že pod kameny mohou být ukryty larvy jepic, jakýchsi brouků a na pstruhy číhá nedaleko hnízdící čáp černý. Prý se zde objevuje čím dále častěji. Je také zmíněna přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně a prameniště potoka pod Dlouhými stráněmi.
Horský Studený potok si bez ohledu na čas pořád monotónně bublá. Kolem poletují motýli, létající do všech stran a sleduji, jak usedají na vyčnívající kameny v potoce prohřáté sluncem.
Studený potok se pod mostem odklání na druhou stranu a před námi je stále cesta do kopce se samými zákrutami. Jedna z kámošek se shoduje se mnou, že cesta nahoru je pro naši zlenivělou fyzičku dost náročná. Přesto se snažím držet krok s kámoškou, která je nejvíc vymakaná, cvičí prý pravidelně každou středu. To je k zamyšlení, měla bych taky se sebou něco dělat, protože funím do každého kopce.
V průzoru lesa se díváme do stráně poblíž Jestřábího vrchu s vysázeným porostem listnáčů. Libujeme si, že v krátkém zastavení trochu ulevíme našim znaveným nohám z neustálého šlapání do kopce.
U dalšího zastavení s názvem Tajemná štola je vstup ke štole přes most nad Studeným potokem. Ve svahu zmíněného Jestřábího vrchu byla v roce 1953 ražena důlní štola s délkou přes 300 m. Se zvědavostí přecházím potok po masívních kůlech k otvoru štoly.
Pod zabedněnou štolou prosakuje voda a stéká do Studeného potoka. Klínový úzký otvor byl ponechán odkrytý pro přezimování netopýrů. Pozůstatky štol byly také objeveny na Kočičím vrchu a pod Jelením hřbetem. Těžila se zde železná ruda a to v celém regionu Sobotína včetně okolí Vernířovic.
Stále jdeme cestou do kopce a vidíme v lese malou budku. Myslíme si, že se jedná o provizorní přístřešek pro osobní potřebu. Z druhé strany jsou otevřené dveře, lezu do břehu, abych se podívala, co tam skutečně je. Kámošky čekají, co objevím.
Dveřmi koukám dovnitř, je zde lavice, okénka zakrytá plstí, dveře pokryty omšelým kobercem. Nejedná se o kadibudku, jak jsme předpokládaly, ale o nouzový přístřešek pro nešťastného turistu v případě bouřky, deště, hromů a blesků.
Cesta s mnoha zákrutami se nekonečně vleče pořád do kopce. Po každé zatáčce doufám, že se konečně klikatá cesta "umoudří". Mírně se ochlazuje.
Procházíme kolem posedu kousek od cesty, nejraději bych tam vylezla. Poslouchala bych zvuky lesa, lelkovala, čekala na srnku, ale žádná z kámošek se k tomu evidentně nemá a ani o tom nepřemýšlí. Kdybych tam vylezla, tak by mi určitě utekly, tak to raději vypouštím z hlavy.
Zaujal mě pohled z cesty do hlubokého údolí potoka a zlom skalnatého terénu ve svahu kopce Homole (1200 m). Za obzorem jsou blízké hřebeny Hrubého Jeseníku s Jelením hřbetem (1367 m), Velkým Májem (1384 m) a dalšími vrcholy hřebenů hor až k Pradědu.
Z lesa se náhle vynoří malá planina, naproti vidím další ceduli a větší přístřešek vpravo s bujným porostem lopuchů. S pořizováním obrázků jsem stále pozadu za kámoškami. Cesta se kroutí kamsi doleva, půjdeme asi dále do vrchu. Jsme v nejvyšším bodě ekostezky ve výšce necelých 900 m pod Vřesníkem (1342 m). Je vzdálený 1 km od cedule a 2 km od Dlouhých strání. Doleva vede cesta směrem k obci Branná vzdálené 15 km. Doprava vede 6 km cesta směrem k Pradědu a 5 km k Petrovým kamenům.
Velký přístřešek s mohutnými dřevěnými stoly a lavicemi láká k posezení. Na stěně přístřešku jsou znázorněna rozpětí křídel ptáků a jak se podle délky určí jejich druh. Je to dost zajímavé, tak volám kámošky ať se jdou podívat. Asi mě neslyší, jsou ohnuty k zemi, zaměstnány sbíráním jitrocele. Taky užitečná činnost.
Z cesty vidím v lese jakousi boudu. Mezitím, co se kámošky věnují sbírání bylin, já lezu po strmé lesní cestičce k boudě. Přicházím blíž a čtu název Zdenina chata. Informace hlásí " Chata Zdenina je Tvoje", to znamená, že je k dispozici všem lidem, kteří sem zavítají a potřebují přístřešek nebo odpočinek. Pokud je prázdná, může se každý ubytovat, opékat buřty, uvařit si kafe, čaj nebo přímo oběd. Pro tento účel je zde všechno potřebné kuchyňské zařízení včetně dřeva. Po žebříku do podkroví se zde poutníci mohou uložit k spánku. V lese nechybí suchá toaleta. Znovu volám kámošky, aby se přišly podívat. Jsou nadšeny a domlouváme se, že sem znovu zavítáme a opečeme si buřty bez ohledu k dlouhému šlapání do vrchu. To je nápad!...... V minulosti se v tomto místě pálilo dřevěné uhlí v milířích.
Konečně u 6. zastavení s názvem Pod Vřesníkem se cesta otáčí zpět směrem k výchozímu místu ekostezky. Po chvilce pauzy s pojídáním čokolády Studentské pečeti pochodujeme pohodlně po vrstevnici až k 12. poslednímu zastavení.
Otáčím se zpět a hledím naproti ke svahu pod Vřesníkem. Kolem cesty jsou kvetoucí, husté porosty lesních jahod a maliní.
Lesní cesta se mírně zatáčí. Je široká a je využívána pro lesní práce a další aktivity lesníků. Pohybujeme se ve výšce kolem tisíce metrů. Je zde mnohem chladněji, studený vítr se prohání kolem nás. Hrabu v baťohu a oblékám si bundu. U 8. zastavení s názvem V říši hmyzu pózujeme u cedule a pořizujeme si fotky.
Cesta klesá níže a níže. Přicházíme k traktoru s nedokončenou prací a k 9. zastavení s tématem U meteorologa. Po přečtení tabule se staneme, jak hlásí cedule, "meteorologové amatéři"! Budeme umět předpovídat počasí, kdy bude pěkně a kdy bude pršet. Jen si pamatovat všechna ta poučení. Už dávno vím, že bude pršet, když páchnou kanály, ptáci létají nízko, otravují mouchy, žížaly zalezou hluboko do země…a už si dál nevzpomínám.
U 10. zastavení s názvem U jedle se učíme, jak poznat lesní dřevo. Na ceduli visí špalky jednotlivých vzorků a snažíme se uhodnout, k jakému stromu patří. Musím říct, že jsem toho moc neuhodla. Ale vím, že kosodřeviny na hřebenech nejsou původní, byly vysazeny koncem 19. století. Také jsem nevěděla, že věda, která studuje stromy a keře, se jmenuje dendrologie. To jsou mi věci....
Jdeme zónou, kde jsou nedokončené lesnické práce, v lese leží pokácené stromy, podél cesty neopracované klády čekají na svoz.
V zajímavém kamenitém terénu je 11. zastavení s názvem Svět výtrusů. Na skalách podél cesty studujeme mechorosty a lišejníky, přesličky, kapradiny, plavuně… Kámošky i já máme radost, že se tak poctivě učíme...
Na velkém balvanu zarostlý mechem se ujal malý smrček, jehož semínko sem přinesl asi vítr. Uvažuji o tom, že jeho kořínky se budou prodírat skulinami skály, stromek a jeho kořeny budou sílit. Buď odolá a přemůže skálu nebo zahyne.....
Zastavujeme nad hlubokým údolím Studeného potoka, kudy jsme šlapaly dlouhou cestou do kopce pod Vřesník. Zdola jsme neviděly přes okolní lesy tu nádheru, která je před námi. Koukáme ke Kozímu hřbetu a okolí kolem vrcholu Mravenečníku (1343 m).
Procházíme kolem skupinky dětí pod přístřeškem, které plní svoje úkoly k přírodě. Vlevo je cestička směrem zpět ke středisku Švagrov. Jsme před posledním 12. zastavením.
Na ceduli Báby kořenářky studujeme jednotlivé rostlinky, jejich názvy a k jakým neduhům se používají. Také poučení, jaké směsi čajů si připravit z lesních bylin.
Od 12. zastavení scházíme po modré příkrým terénem lesa s povalenými pařezy stromů a polámanými větvemi. Snažím se podle báby kořenářky trhat cestou některé byliny, abych si doma uvařila čaj z lesa.
Cestička dolů je celkem dlouhá, ale asi se nám to jen zdá, protože se stále zastavujeme a pojídáme zaječí jetel, správně zvaný šťavel kyselý. Několik lístku žmoulám v dlani, k tomu přidávám listy maliní a lesních jahod. Uvařím si ten čaj.
Posilněny a nadšeny z Lesní ekostezky, okolní přírody, lesů, potoka, poučných tabulí s hádankami, jdeme k hlavní budově. Ještě zaběhnu k malé oboře v mírném svahu pod lesem, povídám si s ovečkami, které na mě koukají a jakoby mi rozuměly.
Jdeme ke středisku a kámoška se ptá jedné paní, která zde pracuje, zda by bylo možné koupit nějaké občerstvení. Byly jsme mile překvapeny, protože nám bylo nabídnuto vstoupit do baru, kde se každý obslouží sám. K dispozici jsou různé nápoje a můžeme si uvařit i kávu nebo čaj. Potěšila mě také nabídka mých oblíbených sněhových trubiček. Paní také připomíná, že máme zaplatit do kasičky podle ceníku. Hrneme se dovnitř, vaříme si kávu a popíjíme ji s lahodnou trubičkou. Já samozřejmě neodolám a zbodnu ještě jednu. Jedna z kámošek napsala pochvalný zápis do knihy hostů s podpisy nás všech.
Za Vernířovicemi, silnicí k Sobotínu zastavuji a jdu do stráně pořídit obrázek rozkvetlé louky, než ji posečou. Lány kopretin, zvonků, jeteliny a dalších jsou pro nás příjemným zakončením dnešního pochodu Lesní ekostezkou ve Švagrově. Jsme nadšeny, posilněni novou energií z prožitého slunečného odpoledne a hlavně, že jsme vychovány a poučeny, jak se chovat v přírodě. Získaly jsme jakž takž trochu znalostí z tabulí kolem stezky, staly jsme se "meteorology" a bábami kořenářkami. Objevily jsme Zdeninu chatu, kam si půjdeme někdy opéct buřty a budeme se kochat přírodou kolem Švagrova. Je to místo, které stojí za to se sem vracet. Je to dobrý tip na výlet. Z kapsy vyhazuji povadlý chuchvalec zežmoulaných bylinek k uvaření čaje podle báby kořenářky, až příště.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

zdroj: čerpáno z vlastivědy Jesenicka

Čarodějnické procesy
- podnět k zahájení čarodějnických procesů na losinském panství byl zahájen ve Vernířovicích, kdy žebračka Maryna Schuchová z Vernířovic v sobotínském kostele při přijímání hostie ji vyjmula z úst. Byla upálena 7.8.1679 a vedle ní další čtyři ženy z Vernířovic. Památník na počest obětí čarodějnických procesů je umístěn u kostela. Po stopách procesů se lze vydat Čarodějnickou cyklostezkou od Mohelnice až do Zlatých hor. V Šumperku je stálá expozice
" Čarodějnické procesy" v Geschaderově domě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Míííra | E-mail | 15. června 2015 v 10:30

Zdeni, máš vzácný dar vidět krásu tam, kde 90% ostatních projde bez povšimnutí. Važ si tohoto daru!
Tvé "reportáže" z putování si vždy s radostí přečtu a prohlédnu. Dokážu je coby skalní turista náležitě ocenit.
  Díky za ně, jen tak dál!
                          Míííra.

2 Zdenka | 20. června 2015 v 23:09

[1]: Díky Mirku za Tvoje ocenění a návštěvu mého blogu. Máš pravdu v tom, že koukám na všechno možný i detaily a přitom se mi hlavou honí ledacos... i blbosti. Pěkné letní dny! Zdenka

3 T(h)om | Web | 28. prosince 2015 v 21:18

Navštěvujeme podobná místa, ale tuhle stezku jsem zatím nedal. Občas se sice vyskytnu v okolí, ale většinou jen profrčím na kole a pokračuji někam dál. O NS u Švagrova jsme se ale bavili s kamarádkou, kterou zaujal hmatový chodník, takže není vyloučeno, že se sem ještě někdy vrátíme k zevrubnějšímu průzkumu :)

4 Zdenka | 30. prosince 2015 v 16:13

[3]: Mne zaujal projekt stezky a popis zajímavostí na cedulích...však jsme si s kamarádkami pohrály jako malé holky..:-) Chystáme se tam někdy zjara na chatu "Zdenina", kterou jsme tam objevily a je přístupná všem turistům...něco podstatně v menším, než Lesní bar u Lipové-lázně, bez obsluhy....výlet ke Švagrovu doporučuji všem.. Pěkný den! A díky za Vaši návštěvu. :-) Zdenka

5 T(h)om | Web | 1. ledna 2016 v 20:12

[4]: Děkuji za info o chatě :-) Podle všeho se tato stezka dá projet i na kole, takže ji beru jako jeden z tipů na jaro do zásoby :-)

6 Zdenka | 2. ledna 2016 v 16:06

[5]: Chata "Zdenina" je ukryta kousek od cesty v lese (může se i přehlédnout), poblíž cedule a rozcestníku pod Vřesníkem.... lesní cesta je příjemná jak pěšky tak parádně na kole. Jen od 12.cedule jsem s kamarádkami šla příkrým svahem zpět ke středisku, ale lesní cesta od cedule 12 se svažuje stále dolů...asi až do vsi Švagrov...Zdravím..:-) Zdenka

7 f22 | 20. dubna 2017 v 12:52

9. obrázek   -  tahle cesta nevede pod svahem Kozího hřbetu.

8 ostravák | 20. dubna 2017 v 22:47

[7]:proč rovnou nesdělíš, kde vede ta cesta, chytráku škodolibý!

9 krasnejesenicko | 22. dubna 2017 v 15:51

[7]: VPRAVO vede ekostezka pod Jestřábím vrchem (960m), VLEVO se nachází širší území Kozího hřbetu (1040m)-Kamenitého potoka-a navazující svahy V Bucích a Bukové hory, vlevo od zmíněného seníku...Tak to vidím já a nemyslím si, že je v tom zásadní rozdíl. Přivítala bych, kdybyste svoje připomínky uváděl do zpráv autorovi. Děkuji.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama