Flašinetáři v Pekařově 15.8.2015+video

1. září 2015 v 0:58 | Zdenka |  LÉTO 2015
V sobotu 15. 8. 2015 spěchám z folklorního festivalu v Šumperku do Pekařova na pouť, kde se koná VI. Mezinárodní setkání flašinetářů. Kromě toho je zde od brzkého rána připraven bohatý program, např. v 7,30 hod. ranní Mše svatá a v 8,15 hod. požehnání poutníkům v kostele ve Velkých Losinách. Poté poutníci odchází z kostela do Pekařova a pochodují stále do dlouhého kopce po zelené značce (to je nejblíže). To musí být v dnešním horku docela makačka. Koukám do mapy, nejblíže z Losin je to přes kopec Chlumek (514 m), podél Chlumu (616 m), až do obce pod vrcholem Studence (726 m). Malá víska s horským charakterem a drsným podnebím leží v náhorní kotlině, obklopena horami ve výšce od 530 m až 710 m. Německý název Beckengrund (becken "kotlina", grund ve významu "dno"). Pekařovská hornatina je výběžkem oblasti Šeráku směrem k jihu pod masivní horou Černé stráně (1237 m). Pověst uvádí, že do obce jezdívali pekaři ze Šumperka pro dřevo do svých pekáren. Odtud prý dostala název Pekařov.

Zajímavostí je, že v jarní době, kdy rozkvétají okolní louky, v horní části obce porosty rozkvétají o téměř deset dnů později než v dolní části. Parkuji svoje vozítko na určeném místě. Je to nějak daleko od obce, odhaduji kolem 800 m. Mám na tento terén blbé boty. Jdu klopýtavě cestičkou ve svahu pastviny, kterou vyšlapali návštěvníci a dávám pozor na místy zaschlé kravince.
Za kopcem nad pastvinou se nachází dlouhý masív Źárovce (793 m), v jehož údolí protéká bezejmenný potok (na starých mapách je uveden jako Grossbach). Vlévá se do říčky Račinka u Velkých Losin. V době čarodějnických procesů se v okolních lesích Žárovce konala evangelická shromáždění čarodějnických sabatů s "lesními" kazateli". Z Pekařova sice nebyl v té době nikdo upálen, ale v okolních vsích byli mučeni a upáleni nevinní obyvatelé. Dlouhé, úmorné horko, téměř po celé léto, se podepsalo na porostu svahu. Tráva je úplně seschlá, prší jen místy a málo, i když obec patří do oblastí s vysokými srážkami.
Možná, že v těchto místech se v minulosti pěstoval len s výbornou kvalitou, na dalších pozemcích chudé vsi se pěstovaly obiloviny (oves, ječmen, žito) a brambory. V zimě se ženy věnovaly předení lnu a muži řezbářství a pletení košíků. Zdejší řemeslné výrobky se s úspěchem prodávaly na trzích v Branné (Kolštejně) a v Šumperku. Chudí domkaři v zimním čase našli obživu při lesních pracích. Za mnou od parkoviště pochodují cestičkou lidi, aby se na pouti zaposlouchali do starodávných melodií flašinetů, jako já.
Podlézám pod "elektrickými dráty" kolem pastviny a sestupuji na úzkou silničku. Na rozcestí jsou na stromě účelně umístěny programové směrovky ze dřeva. Vpravo je asfaltová cesta směrem do Velkých Losin, odkud sem putovali poutníci po Mši svaté. V Pekařově se také připomíná datum 1807, kdy mělo tudy pochodovat Napoleonovo vojsko. To jsou tedy věci, to jsem vůbec netušila. Uvádí se, že je to snad jen legenda....kdo ví?
Domů je zde poskrovnu, jsou obklopeny blízkými lesy táhnoucí se až do údolí k Velkým Losinám. Po II. světové válce v roce 1946 byla více než polovina domů zlikvidována, neboť nebyl zájem o jejich osídlení. Uvádí se, že zde trvale žijí dvě rodiny a chalupáři. Před válkou měla vesnice obecnou školu, talentovanou rodinu Kolbů s továrnou, kde se vyráběly flašinety a dokonce varhany. Je to velmi zajímavá myšlenka, že se oživila tradice, navazující na doby, kdy se zde vyráběly flašinety. Otevřela se tak mezinárodní setkání flašinetářů.
Na okraji vesničky se zastavuji u sympatického, dobově oblečeného flašinetáře, usmívá se na mne, já na něj a ptám se, zda si mohu udělat snímek. S úsměvem dovolí a navíc mi nabízí, abych si zahrála na flašinetu. Až půjdu zpět, říkám. Do malé dřevěné misky hodím pár drobných.
Dávní usedlíci sem přišli koncem 14. století, museli vykácet les, aby si mohli postavit svá obydlí s malými políčky. První zmínka o obci se uvádí v tzv. urbáři z roku 1577, kdy zde bylo kolem dvaceti domů zhruba se 150 obyvateli. V té době se chudé obci nevyhnula ani robota, místní měli za povinnost účasti na honech panstva jako náhončí a robotovat sedm dnů v roce i ženy.... Dnes je zde pár upravených moderních staveb, podle zaparkovaných aut se jedná určitě o víkendové domy. V kotlině, obklopené lesy se svěžím čistým vzduchem, by se mi líbilo. Trávila bych zde víkendy, toulala se okolím s výhledy od nejvyššího vrcholu Studence směrem k hřebenům Jeseníků......To se mi může jenom zdát...ach jo!
Procházím pomalu kolem různých stánků, zastavuji se u všech a jako vždy kupuji malé drobnosti, na památku. Jedná se o ruční výrobky s tradičním nádechem. Záslužná a jemně vypracovaná práce, zhotovena určitě s velkou trpělivostí.
U tohoto legračního stánku s různými postavičkami stojím větší chvilku, jsou všechny nejen úsměvné, ale i barevně nápadité.
Flašinetář s chutí hraje velmi líbivé melodie. Najednou se mi objeví myšlenky na pohromu, kdy se v okolí Pekařova objevil počátkem 18. století mor a obrovské sucho, které způsobilo mizernou neúrodu a tím hladomor. Měly to prý na svědomí čarodějnice. Jaká to byla doba?! Období čarodějnických procesů jsou na Jesenicku zakořeněny, není snad obce nebo města, kterých se nedotkly. V Šumperku je stálá výstava o čarodějnických procesech.
V prostoru stánků se fotografuje "vrchnost" se "služebnou", dobové oblečení odhaduji z 19. století. Škoda, že dnešní doba není tak romantická jako kdysi, kdy lidé nebyli obklopeni všemi možnými technickými vymoženostmi. Měli k sobě o hodně blíž, než v dnešní době. Osobně by se mi líbilo sem tam vyjít s ozdobným kloboukem a patřičným elegantním oděvem, škoda. Jedině můžu takto vyrazit na maškarní karneval, to je nápad!
Na konci stánků koukám do krajiny nad obcí směrem ke Studenci. Vlevo je šipka k nově zrekonstruované kapličce P.M. Lurdské, kde se bude konat její požehnání, dnes to již nestihnu. V blízkých dnech se sem vydám, také přes kopec k Pekařovskému vrchu (784 m), odkud musí být krásný výhled na Hrubý Jeseník s Černou strání. Zjišťuji, že ještě neznám mnoho koutů Jesenicka.
Vazby různých suchých květin v květináčích a travin jsou pěknou podívanou. Bavím se chvíli s prodejcem, ptám se na názvy jednotlivých svazků a kupuji snítku nažloutlé trávy. Už nevím, jak se jmenuje, přes jedno zapomínám druhé.
Mám ráda perník v jakékoliv podobě a hledám nějaký zajímavý nápis na srdíčku. Obdivuji krásné zdobení a myslím na to, jak zdobím perníky na vánoce, to je prostě hatla patla. Paní se tomu usmívá. Omlouvám to tím, že to dělám pouze jednou v roce.
Opracování dřeva je nádherná práce! Vydlabat do dřeva misku nebo lžíci se zajímavou ručkou je umění a zručnost. Musí to být velmi uklidňující činnost.
Dva flašinetáři jsou z Německa a zvou hlavně dámy, aby si zatočily klikou. Pokynem ruky mě jeden z nich zve k flašinetu. Chvilku tam stojím a točím o sto šest a docela mi to jde samo :-). Flašinetář zvolá "bravo! Zjišťuji, že to říká všem.
Po kávě s obrovským švestkovým koláčem se vydávám z kopce lesní cestičkou ke kapli Nanebevzetí Panny Marie, kde se bude konat po 16. hodině požehnání původního kříže.
Vycházím z lesíka na planinu, u cesty směrem k Velkým Losinám rozložil své stánky pivovar Holba z Hanušovic. Kromě piva se zde grilují voňavé klobásy. Naproti stánkům je kaple Nanebevzetí Panny Marie, obklopena vzrostlými stromy.
Procházím kolem kaple Nanebevzetí Panny Marie, která byla postavena v polovině 19. století. Po válce v roce 1945 kaple začala pomalu chátrat, zatékalo do ní a na devastaci se podíleli i vandalové. V roce 2003 začala rozsáhlá rekonstrukce díky občanskému sdružení (Obnova kulturního dědictví údolí Desné), s přispěním nedaleké obce Jindřichov, místních obyvatel a dokonce skautů z celé republiky. Majitelem kaple je obec Jindřichov a pořádá zde koncerty po celý rok, včetně adventních dnů. Určitě se sem vydám, minimálně na jeden adventní koncert. Doufám, že zde nebudou hory sněhu. Procházím kolem zachovaných náhrobků a čtu německá jména od roku kolem 1830 a dále.
Nahlížím do vnitra kaple, je po rekonstrukci jako nová, včetně opravených zdí, nových nebo renovovaných lavic, osvětlení a oltáře. Sedám si do jedné z lavic, v příjemném chládku vnímám ticho a zářivou čistotu. V roce 2008 se v Pekařově uskutečnilo setkání místních s původními obyvateli, mezi nimiž byl i potomek rodu Kolbů (Anton Otte), výrobců varhan a flašinetů.
Od kaple se jdu podívat k památníku padlých z I. světové války. Většina mužů z obce musela narukovat, vrátilo se jich jen dvanáct. Pomník byl postaven v roce 1935 Johannem Brosigem, rodákem z Pekařova.
Po nějaké chvíli, strávené v tichu kaple a u památníku padlých, odcházím zpět za flašinetáři na koncert. Mezi keři s různými stromy a šáším, koukám na starý zanedbaný domek. Říkám si, že zde možná nikdo nebydlí. Nebo někdo buduje víkendovou chalupu?
V odpoledních hodinách po zhlédnutí všeho, co jsem chtěla, odcházím zpět k parkovišti... Navečer je snad větší horko než v poledne. Míjím dva účastníky setkání flašinetářů...srdečně se vzájemně zdravíme.
Otáčím se zpět k obci Pekařov, ukryté za spoustou stromů. Dívám se na blízké stráně a horizont nad údolím Velkých Losin s vrcholy v okolí Hraběšic. Uvažuji cestou k autu, kolik zajímavostí jsem objevila! Kolik pestré historie a života dávných usedlíků má za sebou malá obec s drsnými podmínkami okolních hor......Na obloze se kupí mraky a v dálce hřmí, spěchám k parkovišti.
Podél silnice z Pekařova míjím krajinu kolem Horního Bohdíkova a Žárové pod Žárovcem. Vesměs jsou zde pastviny. Podzim zde musí být nádherný, příroda se zabarví všemi možnými barvami.
Pod Lázeňským hřebenem se nachází malá vesnička Žárová, jejichž jedinou významnou památkou je dřevěný kostelík. Vybudoval jej během jednoho roku Jan Jetřich ze Žerotína (1610-1611). Kostelík je velmi podobný obdobné stavbě v Maršíkově. K oběma obcím se vrátím později, jelikož lokalita Maršíkova i Žárové stojí za poznání a zmínku o jejich historických zajímavostech.
Sjíždím z kopce do údolí Žárové a začíná mírně pršet. Kravičky v kopci deště nedbají. Mám v plánu zastavit se krátce u dřevěného kostelíka. Kapky deště začínají bubnovat na okna mého vozítka. Zaparkuji u kostelíka a začíná lít jako z konve. Z obhlídky kostelíka a jeho okolí nic nebude. Hromy a blesky předvádí svoji mohutnou sílu, v poryvech větrů se lámou větve stromů. A já sedím v autě pod stromy, co kdyby na něj spadl strom. Raději horempádem ujíždím před běsněním přírody.....

Zdroj: volně citováno z Vlastivědy Šumperska a literatury p. Březiny - Vlastivěda moravská.....

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Pekařov a okolí - těžkou pohromou pro Pekařov a okolní obce byla v květnu 1706 obrovská bouře s masivními přívaly vod. Utonulo mnoho lidí i s dětmi. Valící se voda zničila bukovický mlýn, kam jezdili sedláci z Pekařova mlít obilí. Silný proud vody odvalil mlýnský kámen. Na památku této tragické události byla postavena v Bukovicích kaplička, která měla obyvatele ochraňovat před velkou vodou. V Pekařově se tato událost připomínala do roku 1946. V polovině 18. století obyvatelé každé pololetí platili vrchnosti tzv. pozemkové dávky, např. odevzdávali skoro 100 kuřat a 250 kusů vajec. Další poplatky byly úroky z předení příze a pěstování lnu...

Zde můžete shlédnout krátké video z Pekařovské pouti 15.8.2015 a setkání flašinetářů i z ciziny, klikněte na obrázek:


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dáša | 3. září 2015 v 6:42

:-)

2 Zdenka | 6. září 2015 v 21:41

[1]: Díky za návštěvu blogu... :-)

3 Ondřej J. | 28. září 2015 v 13:48

Pěkné.

4 Zdenka | 19. října 2015 v 22:46

[3]: Díky za návštěvu blogu a pochvalu. Krásné podzimní zážitky. Zdenka

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama