Vánoční rozjímaní 24.12.2015-video

24. prosince 2015 v 21:43 | Zdenka |  ZIMA 2015
Jak ten čas letí! Už zde opět máme vánoce, bohužel na blátě, tak snad pro potěšení video se zimními obrázky. Mezi pečením, sháněním dárků, uklízením a s nervy někdy na pochodu, jsem tvořila Vánoční a novoroční pozdrav pro tiché rozjímání a potěšení duše......Usmívající se

Klikněte na obrázek pro otevření videa s melodií Silent Night-Enya Mrkající


Ještě dodatečně doplňuji:

Můj předvánoční den 23.12.2015

Po delší době nekonečně mokrého počasí s šedivými mlhami, se konečně objevilo kostrbaté a mdlé sluníčko, která jako já, je s energií na nule. Únavu z předvánočního chaosu jdu setřást procházkou ve městě Šumperk. Budu jen tak bez cíle bloumat městem, lelkovat při lenivé chůzi a posílím se někde punčem nebo svařákem.



Šlapu do kopečka Lužickosrbskou ulicí k radnici. U mnoha domů si všímám prázdných výloh, není divu, není to moc atraktivní místo pro obchodování.
Na náměstí u radnice není ani noha, obchůdky zejí prázdnotou. Dnes je den, kdy většina lidiček má nakoupeno a na poslední chvíli se stará hlavně o zásoby jídla pro sváteční hody. Chvíli koukám do výlohy obchůdku s líbivou venkovní výzdobou.
Od kavárny U Bílého psa hledím na radnici, vánoční strom, barokní morový sloup a v myšlenkách se vracím do hluboké historie tohoto místa. Morový sloup byl postaven v roce 1719-1720 jako poděkování za ukončení morové epidemie z roku 1714, kdy podlehlo moru bezmála 200 obyvatel. Na horním podstavci sloupu je umístěna socha Panny Marie Neposkvrněného početí. Uvádí se, že zde v minulosti byly na balustrádě sochy andělů. Náměstí Míru na krásném vršku-Schönberg, je nejstarší částí Šumperka již z kolonizace v 60.-70. letech 13.století, s mnoha vznešenými domy v klasicitním stylu, renesanci, empíru, všechny vesměs s barokním prvky. Některé domy mají dokonce i středověké základy. V dávných dobách bylo náměstí neboli rynek, místem každodenních trhů.
Od kavárny U Bílého psa, dříve něm. Zum Weisen Hund (nahoře vlevo), jdu loudavě Radniční ulicí, mokrou od deště předchozích dnů. Vzpomínám si, že budova kavárny stojí na starých základech bývalé kavárny s nazvem Dittrichova. Dům získal poté Josef Wiatschka a podle návrhu vídeňské rodiny architektů Drexler, postavil koncem 19. století honosný dům.
Zastavuji u klášterního kostela Zvěstování Panny Marie, dříve byl součástí dominikánského kláštera z konce 13. století. Později, v době josefínských reforem byl klášter zrušen (1784) a budova sloužila k účelům měšťanů. Ve 20. století postupně chátrala. K rekonstrukci došlo v 90. letech min.století a práce skončily v roce 2005. V současné době je kostel stánkem různě zaměřených koncertů, kulturních akcí aj. Jako každý rok zde navštěvuji adventní koncert.
Podloubím u Schillera procházím na "Točák" s několika stánky, vesměs s nabídkou vánočních moků. Osobně se mně nudné uskupení stánků, každoročně stejné s nerovnoměrným vánočním stromem, nelíbí. Podle mého názoru chybí trocha kreativity a hlavně změny.
Vánoční strom se skromnou výzdobou vypadá šišatě. Nevzpomínám si, že by někdy v minulosti byl vánoční strom poněkud lepší. Z toho všeho kolem oceňuji nejvíce kovářovo řemeslo.
Fotku jsem vlevo úmyslně rozmázla, aby mě pán s dítětem nenapadl, že ho fotím... Nejvíce lidí se zde schází v předvečerních a pozdních hodinách. V domech okolo "Točáku" nejsou obyvatelé moc nadšeni z hluku, hlavně večer. Viděla jsem více měst a městeček, jejichž náměstíčka mají podle mého názoru zajímavější úroveň.
Na Hlavní třídě u sochy Josefa II. zbylo poslední stanoviště, kde lze ještě koupit živého kapra, ostatní již své kádě zabalili. Ještě že jsem si kapra koupila už včera. Teď už leda zbývá mražený v obchodech.
Zastavuji se u prodejního stánku s medem naproti Vlastivědného muzea. Bavím se s prodejcem a objednávám si malý žejdlíček horké medoviny. Pomalu ji srkám a mírně uvolněna, kupuji domů ještě láhev tohoto opojného nápoje, který s gustem popíjelo panstvo v době středověku.....Je čas se vrátit do tepla domova.
Nevábný stan firmy, s navršenými přepravkami, která prodává jitrnice, jelita, tlačenku a jiné masné výrobky, včetně sýrů, neladí jaksi s obrazem Hlavní třídy v centru města, i když chápu, že profit z prodeje je důležitější.
Mladíci s úsměvem rozdávají kolemjdoucím Betlémské světlo, symbol přátelství, klidu a míru. Dostávám kelímek a opatrně nesu svátost domů. Plamínek plápolá a chvílemi se zdá, že zhasne. Doma si ho rozmnožím....
Pod poštou mě zastaví linoucí se vůně vánočních nápojů. Objednám si a pomalu popíjím lahodný a horký svařák. Cítím, že se mi vrací energie a vesele, rychlým krokem odcházím k domovu. Svíčka s Betlémským světlem asi domů nevydrží a zhasne....třepotavý plamínek nakonec vydržel...
Zítra nastane celodenní lenošení u štědrovečerních pohádek se zobáním všeho možného, s mlsáním rozmanitého cukroví, opadne veškerý stres, spánek se srovná, prostě pohodička, až na to, že opět jako každý rok naberu nejméně dvě kila !! Musí poté nastoupit předsevzetí, že ty kila navíc musím zlikvidovat!
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama