II. Mrazivou nedělí do Vel.Losin-3.1.2016

24. ledna 2016 v 22:34 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Dnešní, poněkud opožděný článek, navazuje na první část s názvem, I. Mrazivou nedělí do Maršíkova 3.1.2016. Z Maršíkova, po zhlédnutí dřevěného kostela sv. Michaela z roku 1609, se s kamarádkou přesunujeme do Velkých Losin (asi 3 km od Maršíkova), kde jsou podle mého názoru nejvýznamnější památky šumperského okresu. Díky dávné historii, lázeňství, významných památek a krásy okolní přírody, je toto atraktivní místo vyhledáváno mnoha turisty, nejen z nejbližšího okolí, ale i z celé republiky a zahraničí.
Cestou z Maršíkova mi kamarádka rozsáhle vypráví prožívání vánoc, jak spálila plech s perníčky, jak jedla a jedla, ztloustla, a co s tím bude dělat. Najednou se přistihnu, že její povídání nevnímám, zní mi kamsi do ztracena. Jen kuse odpovídám..ahaa..no neříkej..fakt?..to není možné..jo,jo...,a přitom koukám k horám směrem ke Koutům nad Desnou a do okolní krajiny, "zaprášenou " bílým sněhem. Přemítám o tom, kdy asi přijde opravdová zima a hory se pohádkově zahalí do sněhové peřiny. Už se nemohu dočkat, až budu na horách brázdit běžecké stopy. Po chvíli mi kamarádka říká, ".. ty mne neposloucháš, že jo?.."


Zaparkuji na okraji silnice od Koutů nad Desnou a přes porost spících stromů hledíme ke kostelu sv.Jana Křtitele. Nachází se na severním konci Velkých Losin ve směru k horám. Půjdeme se podívat blíže...
Renesanční kostel sv. Jana Křtitele z let 1600 až 1603 je nejvýznamnější církevní památkou v širokém okolí. Byl postaven za Jana ze Žerotína v místě, kde dříve stála dřevěná, evangelická modlitebna. Díváme se na mohutnou věž, jež plnila obranné úkoly. Podél kostela protéká říčka Losinka, která se po několika málo kilometrech vlévá v Rapotíně do řeky Desné.
Před kostelem stojí kamenný kříž s plastickou výzdobou z roku 1813. Uvádí se, že uvnitř je cenná křížová cesta z doby kolem roku 1784, vyhotovena F.A.Sebastiniho-Šebesty. Počátkem 18. století (1725-30) byla přistavena barokní kaple sv. Kříže s hrobkou Žerotínů. Jdeme ke vchodu, abychom si interiér prohlédly, ale je zavřeno.
Po obhlídce kostela vstupujeme do lázeňského parku u bývalých starých lázní, které byly rozšířeny v roce 1881 zároveň s přilehlým parkem. Procházíme pomalu zasněženým parkem k Lázeňskému hotelu Eliška, kde se na chvilku občerstvíme v nové kavárně. Lázně Velké Losiny jsou nejstarší a nejvýznamnější moravské lázně s tradicí více než 450 let.
Lázeňský hotel Eliška je hlavní budovou lázní se zachovalou původní krásou. Budova vpravo je balneoprovozem pro pacienty i pro veřejnost, s nabídkou více než padesáti procedur. V levé části budovy se nachází pokoje, kavárna a konferenční sál pro více než 200 osob. Naproti je vchod do recepce a do kavárny. Lázně jsou zaměřeny na léčbu nervových, pohybových, kožních, onkologických a oběhových nemocí. Léčebným účinkům prospívá příjemné klima, čisté ovzduší a procházky v romantickém okolí.
Na fotografii, z letních dnů v roce 1961, posedávají na nádvoří pacienti a hosté před hlavní budovou, dnes Lázeňského hotelu Eliška.
Stojíme u třech fontán a nasáváme typickou vůni sirovodíkového pramene. Mírný vítr si pohrává s gejzírem, teplými, jemnými kapkami kropí porosty kolem a dlažbu do všech stran. Jdeme se ohřát do kavárny ....
Nová kavárna s kapacitou třiceti míst, má příjemně teplé prostředí, s nabídkou zákusků, výborné kávy, značkových vín a čajů. V letním období je na nádvoří otevřena venkovní terasa, vzpomínám si, že se zde kdysi konaly nedělní koncerty. Objednáváme si horký zázvorový čaj s citronem a medem.
U recepce s vánočním stromkem je prostor pro lázeňské hosty a veřejnost, vstup do balneocentra a přístup do komfortních jednolůžkových a dvoulůžkových pokojů včetně apartmánů pro pacienty, s celkovou kapacitou 100 osob. Po chvíli opouštíme kavárnu a těšíme se na procházku lázeňským parkem.
Rozlehlý lázeňský park, přírodně krajinářského typu s francouzským nádechem, byl postupně budován kolem všech lázeňských objektů od roku 1851, kdy navazoval na park u Lázeňského hotelu Eliška. Park v jarním období, s kulisou mnoha vzácných stromů, pestře kvetoucích rododendronů, azalek a ptačího zpěvu, přináší nádherné vnímaní pocitů tohoto prostředí. Kdysi byl park pro svoji krásu nazýván "druhými Průhonicemi". Každoročně zjara park navštěvuji, sedím na lavičce, vyháním negativní myšlenky a zcela se oddávám tichu a kráse rozkvetlého parku.
Přicházím s kamarádkou k nově vybudovaným termálním lázním, zvané Termály Losiny, kde v letech 1979-1980 byl proveden vrt v hloubce 1000 m s pramenem termální vody (zvaný Žerotín), při vývěru teplé 36,2 C°. Byl jím napájen vnitřní balneobazén v hotelu Eliška i původní venkovní bazén v parku. Termální objekt v současné době (na fotografii), s pojetím souznění člověka s přírodou, má k dispozici devět bazénů s minerální vodou z pramene Žerotín. Nejúčinnější léčivý efekt má prý průtočný bazén, pro uvolnění je relaxační bazén a velký bazén. Ve venkovním prostoru je vybudován relaxační, aktivní a dětský bazén, nechybí ani dva tobogány v délce 40 - 45 m a zábavné atrakce, jako divoká voda, jeskyně, chrliče. Nechybí ani samoobslužná restaurace a v letním období denní apartmány. Ještě jsem zde nebyla a s kamarádkou se domlouváme, že sem někdy určitě zavítáme, načerpat energii a uvolnění. Cena je kolem 220-250 Kč/dospělá os. na tři hodiny.
Od Termálu pomalu procházíme mezi stromy zasněženou loukou k lázeňské budově Šárka. Byla postavena v roce 1912. Ke stoletému výročí v roce 2012 byla celkově zrekonstruována s vyšším komfortem a profesionálních služeb s více než 40 procedurami. Šárka je určena jen pro klienty zdravotních pojišťoven s komplexní nebo příspěvkovou péčí. Je vybavena novým balneoprovozem, termálním bazénem a kvalitními rehabilitacemi. Restaurace je přímo v budově, s možností dietní stravy.
Historická fotografie lázeňské budovy Šárka (dříve zv. Bad Ullersdorf sanatorium), pochází pravděpodobně z roku 1912. V okolí budovy byly tehdy zasazeny nové stromy, které dnes vytváří půvabnou kulisu okolí.
V parku, pod sanatoriem Šárka, je umístěn památník s označením Čarodějnické procesy, se jmény popravených a nevinných 38 obětí v letech 1679-1686, z okolních obcí, Žibřidovic, Klepáčova, Petrova, Rapotína, Rejholtice, Sobotína, Třemešku, Velkých Losin, Vernířovic a Vikýřovic. Stojíme v tomto místě delší dobu, čteme jména obětí, zde popravených, vedeme debatu o této pochmurné době, o filmu Kladivo na čarodějnice na motivy knihy spisovatele Václava Kaplického (1895-1982). Po chvíli debatování, jsme zabrousily do dnešní složité a blbé doby.....kdoví s jakou budoucností!
Pokračujeme dále mezi vysokými stromy, které po olistění v jarních měsících zakryjí lázeňský dům Šárka. Jdeme pomalým krokem k parkovišti a domlouváme se, že se stavíme u Papírny a na závěr u zámku Velké Losiny.
Manufaktura na výrobu ručního papíru, patří k nejstarším, dosud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Byla založena v roce 1516 Petrem ze Žerotína, i když první zmínka pochází až z roku 1598. Brzy ji však Žerotínové prodali za 150 tolarů mistru Klugovi v roce 1603. Dřevěná papírna byla přestavěna koncem 18. století s třístupňovou barokní střechou. Naproti vlevo, je příjemná, stylová restaurace Losín, postavena po rozsáhlé adaptaci na místě původního hospodářského stavení. Součástí papírny je muzeum s významnými kulturními a technickými památkami. Ruční papír se dosud vyrábí podle tradičních postupů z bavlny a lnu. Každoročně navštěvuji v srpnu tzv. Víkend Ruční papírny s různými soutěžemi, hrátkami z papíru, nechybí všemožné lahůdky, mlsám, popíjím a užívám si atmosféry, podbarvenou veselou muzikou....Dost vzpomínání, nasedáme do auta a pokračujeme k zámku, je to dnes naše poslední zastavení.
Pod vrchem Strážník (470 m) se nachází renesanční zámek z konce 16. století, obklopený rozsáhlým parkem. Losinský zámek patří ke klenotům moravského stavebního umění ze 16. století. Stojíme chvilku u lesního buku (vlevo) a studujeme informace o jeho původu, vzhledu, květů a plodů. Dožívá se několik set let a je nejdůležitějším historickým stromem v horských polohách Jeseníků. Jdeme dále kolem sgrafitového zámeckého křídla k podloubí naproti.
Na přelomu 17. a 18. století byl prostor před zámkem upraven v barokním stylu, později, počátkem 19. století došlo k dalším úpravám, dnes je volně přístupný.
Procházíme podloubím do dalšího venkovního prostoru zámku s rozsáhlým parkem a rybníčkem, vstupem do vnitřních prostor zámku a lavičkami pro hosty.
Přibližujeme se k rybníčku, nebe je šedivé, "rozmazané" slunce se pomalu schyluje k západu. Je nepříjemná zima, chlad se dere pod bundy, do bot, a vyhání nás do tepla domova.
Postojíme ještě chvilku v blízkosti téměř zamrzlého rybníčku s ostrůvkem a pozorujeme docela velké množství štěbetajících kachen, které plaše vyskakují na led a zpět do ledové vody.
Od rybníčku spěcháme na parkoviště. Před námi se honosí zámek se štíhlou osmibokou věží a třemi křídly ve tvaru písmene U, z přelomu 17. a 18. století. Uprostřed nejdelšího křídla je viditelná brána se vstupem do vnitřního nádvoří s třípodlažními arkádami a vestavěnou barokní kaplí.
V době 17. - 18.století byl upraven i prostor před zámkem, s doplněním řadou romantických postaviček, soch a plastik. Koukáme na sousoší obnažené postavy muže, obcházíme sochu sem tam kolem dokola a nemůžeme určit, koho představuje, nikde žádný nápis, žádná cedulka. Zjistím, doplním...
V letech II. světové války 1940 - 1942 došlo k úpravám celého zámku, které potvrdily, že celou zámeckou fasádu pokrývala sgrafitová výzdoba, jako na tomto křídle. V současnosti, z důvodu rekonstrukce elektroinstalace na vnitřním nádvoří, bude zámek otevřen 2. dubna 1916.
Projdeme rychle k autu kolem lesního buku a říčky Losinka. Ohlédnu se zpět na budovu, která je součástí zámku, kde se pořádají svatební obřady. Dnešní den byl náročný, strávily jsme honbou za památkami a jejich historií skoro celý den. Navštívily jsme, mimo Maršíkova, jednu z nejvýznamnějších obcí šumperského okresu se čtyřmi chráněnými památkami, pozdní renesanci zámku, klasicistní sloh lázní, renesanční kostel sv. Jana Křtitele a jeho cennou křížovou cestu.

Podívejte se na starobylé fotografie rodu Žerotínů:


Starobylé fotografie rodu Liechtenetejnů, kteří sídlili na zámku od roku 1802 až do roku 1945:



MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Termální lázně Royal Spa Velké Losiny - byly založeny u sirných pramenů s teplotou 22-36 °C. První zpráva k lázním, zvané "Teplici Losinské", se nachází v knihách města Šumperka z roku 1562, kdy byly jako knížecí lázně součástí panství Jana ml. ze Žerotína. Zasloužil se o rozšíření lázní díky slavnému lékaři Tomáše Jordana z Kluže, který ve svých spisech z roku 1576 o léčebných metodách, se pochvalně zmiňuje o Losinách a minerální vodu označuje "královnou moravských vod". První zmínka o lázeňské léčbě pochází až z roku 1592, kdy tu byl vybudován dřevěný dům, do něhož se sváděla sirná voda z bažin. Od té doby se budovy několikrát přestavovaly. V počátku 19. století se zde léčily kožní choroby, revma, dna, dětská a ženská onemocnění, pacienti byli ubytování ve dvou budovách s 23 pokoji. Léčebné postupy byly rozšířeny o pitnou kúru ovčí, kravské a kozí syrovátky, čímž došlo k přejmenování lázní na Sirné lázně a ústav pro pitnou léčbu syrovátkou. Lázně převzaly také metody po vzoru lázní Gräfenberku (dnes Lázně Jeseník), t.j. vodoléčebné koupele ve studené vodě z pramene. Léčba se zde však neujala. Lázně byly ohroženy, když si území pronajala šumperská lnářská společnost pro tírnu lnu, což se projevilo na návštěvnosti lázní. Po krátké době byla tírna zrušena. Koncem 19. století byly zřízeny parní lázně, koupele z rašeliny získáné v parku, jehličnaté koupele a očistné sprchy. Velkou pohromou byl pro lázně požár 30. ledna 1930, objekty byly zničeny a v květnu 1931 obnoveny. Dnes areál lázní tvoří celkem čtyři budovy, zmíněný Lázeňský hotel Eliška, Vila Gazárka, Lázeňské sanatorium Šárka a Lázeňský dům Chaloupka. Součástí lázní je Wellness hotel Diana Royal Spa, postavený ve svazích Lázeňském vrchu (v roce 1993), obklopený lesy s nádhernou vyhlídkou do údolí Velkých Losin, na hřebeny Hrubého Jeseníku a veškerým lázeňským komfortem.

Zámek Velké Losiny, klenot moravské renesance - uvádí se, že byl pravděpodobně postavený na místě nevelké, gotické tvrze z počátku 15. století. Losiny získal v roce 1496 Jan starší ze Žerotína, od krále Vladislava Jagellonského. Žerotínové se do Losin přesídlili ze šumperského zámku poté, kdy město tento zámek v roce 1569 vykoupilo. Jan mladší ze Žerotína, majitel rozsáhlého panství, začal s výstavbou nového výstavného sídla, ukončeného v roce 1589. V době stavovského povstání 1620 byl majetek Žerotínů zkonfiskován, bratři Žerotínové (Jetřich a Přemek II.) se vyplatili a získali zámek zpět. Přitom slíbili, že přestoupí na katolickou víru, což nedodrželi a zůstali protestanty. Katolíkem se stal až Přemek III., proslulý utlačováním poddaných, který dal v roce 1662 popravit na nádvoří zámku tři vůdce selského povstání (zmínila jsem se o této vzpouře a popravě v článku o Maršíkově). Po smrti Přemka II. se v roce 1678 stala poručnicí jeho synů jejich teta, hraběnka Angelina Sybilla Galle, roz. Žerotínová, v době, kdy údolí řeky Desné sevřela temnota a hrůza z čarodějnických procesů. Koncem 18. století se Žerotínové silně zadlužili a byli nuceni panství prodat. V roce 1802 zámek získali Liechtenštejnové, kteří zde zůstali až do roku 1945. Žerotínové se odstěhovali na zámek do Bludova. (O Žerotínech v Bludově jsem se zmínila v článku, Bludovská stráň od třetihor 30.6.2015).

Čarodějnické procesy - hraběnka Angelina Sybilla Galle, roz. Žerotínová, povolala do Losin Františka Jindřicha Bobliga z Edelstadtu (ze Zlatých Hor), aby zde zahájil čarodějnické procesy, po události v sobotínském kostele v roce 1678. Tehdy vernířovická žebračka v kostele, při přijímání hostie ji vyjmula z úst. Tehdy se věřilo, že když podá hostii krávě, bude lépe dojit. Žebračka byla zatčena a stala se tak první vyslýchanou obětí v losinských čarodějnických procesech. V záznamech inkvizičního soudu jsou uváděny schůzky čarodějnic a ďáblů na Petrových kamenech (v blízkosti Pradědu), které soud neváhal použít s různými druhy mučidel s cílem, aby se souzené osoby přiznaly k čarodějnictví. Krutě mučení a žalářovaní lidé se vyznávali z hříchů, které nespáchali, aby tak předešli trýznivému mučení. Všemocný inkvizitor dokázal z obviněných lidí dostat to, co potřeboval a krutým ortelem byli nešťastníci odsuzeni k smrti upálením. Procesy zastavil císařským nařízením dědic losinského panství Jan Jáchym ze Žerotína v roce 1692.

Zdroj: Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku, prospekty z Velkých Losin, vlastivěda Šumperska
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 valkazaba | 10. dubna 2016 v 21:05

Máte parádní blog, Jeseníky naprosto zbožňuji a mám vizi že se tam na důchod přestěhuji :-)

2 Zdenka | 11. dubna 2016 v 21:17

[1]: Díky. Já jsem se přistěhovala do tohoto jedinečného koutu ČR z Vysočiny, kde jsem prožila také hodně krásných zážitků. Ráda se tam vracím, pro nostalgické vzpomínky. Ani se Vám nedivím, že máte plán do důchodu, přesídlit do tohoto vyjímečného kraje...přeji Vám pěkné jarní dny. Zdenka

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama