"Modrobílá nálada" na ČHS 22.1.2016

31. ledna 2016 v 23:16 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Od pátečního rána 22.1.2016 je modrá obloha jako vymetená, žádné mraky, žádný vítr. Hledím z okna na ostré obrysy zasněžených hřebenů. Po minulých zamračených a deštivých dnech, dnes konečně provětrám své běžky. Bude nádherná viditelnost a přemítám, kam se mám vydat, jestli na sedlo Skřítek nebo na Praděd. Nakonec se rozhodnu a jedu na Červenohorské sedlo (1013 m), které leží mezi Pradědskou a Keprnickou hornatinou Hrubého Jeseníku. V zimním období je ideálním výchozím bodem mnoha běžeckých tras. V létě a na podzim je rájem cyklistů a turistů. Tak nevím, mám šlapat směrem k Pradědu nebo Šeráku? Dnes to nebudu přehánět. Je ideální počasí k pořizování záběrů zimního koloritu hor. Vydám se směrem k Vřesové studánce, nad ČHS se zastavím u cedule naučné stezky, kde chvíli pobudu....a to bude pro dnešek stačit. Je mrazivo kolem -8°C, bezvětří, paráda! Už se těším, jak se z běžecké stopy budu kochat krásnými vyhlídkami.


Parkuji vozítko u Horského hotelu. Sníh kolem celého hotelu je odhrnutý, přesto jsem měla problémy auto zakotvit. Parkoviště je pouze pro hosty hotelu, snad mě někdo nevymákne. Nasazuji si běžky a fotím hromadu sněhu, chatku u cesty a naproti svahy Velkého Klínovce (1164 m). Vlevo navazuje vrchol Velkého Klínu (1178 m) a dále vrchol Jeřábu se skalami (na fotce není vidět), odkud je krásný výhled směrem k Jeseníku a do údolí Červenohorského potoka. Pramení pod vrcholem Velkého Klínu poblíž rozcestí Pekárky (asi 1,5 km od ČHS po žluté značce), kde je prý chatka, viditelná od sedla. V zimě tudy vede běžecká stopa a v létě je terén využíván turisty a cyklisty. Nikdy jsem v tomto koutu nebyla.
Obalené větve keřů a vršky stromů se pod tíhou sněhu sklání k zemi. Koukám na blízký severní svah Velkého Klínovce se čtyřmi sjezdovkami.
Blízko vleku na jižní straně, který dnes nejezdí, je dostatek pohodlného ubytování. Naproti mírně vlevo, je tříhvězdičkový Horský hotel ČHS (dříve hotel Orea) s kapacitou více než 150 lůžek, naproti turistická chata Červenohorské sedlo s 60 lůžky, úplně vpravo budova Horské služby, postavena v roce 1977.
V místě, kde je dnes turistická chata Červenohorské sedlo, byl zájezdní hostinec, foto je z roku 1898. V roce 1903 jej koupil Moravskoslezský sudetský horský spolek. Kolem roku 1907 a 1917 přibývají další chaty, turistů přibývá.
Zastavím před dalšími objekty, vpravo chata Jesenka má čtyřlůžkové apartmány pro celkem 16 osob, provozovatelem je lyžařský oddíl Fenix Ski team Jeseník. Uprostřed jsou Apartmány u Slivky s pěti vybavenými apartmány a kapacitou 20 lůžek, vlevo vykukuje apartmánový objekt. Všechny jsou umístěny na jižním svahu sedla.
Pod Apartmány u Slivky, s venkovními dřevěnými stoly, se nachází tříhvězdičkový objekt zv. Apartmány Červenohorské sedlo. Je obklopen zasněženými stromky a připadá mi jako větší perníková chaloupka.
Po sto metrech od vleku, odbočuji doleva na běžeckou trasu po červené, směrem k Vřesové studánce. Zaujal mě průzor osvícený paprsky slunce, mezi uskupením, sněhem zahalených keřů, stromů a konečků malých smrčků.
Každou chvíli zastavuji a fotím a fotím. To se jinak nedá! Každým krokem vyskakují stále nové, zimou vytvořené úžasné motivy. Podepisují se na tom i paprsky zářivého slunce, blankytná modř oblohy a žádný vítr, který by jinak všechnu tu krásu sfoukl. Spadlý kmen stromu se válí pod vysokou pokrývkou sněhu.
Místy rozšlapaná cesta bez běžecké stopy, se mírně táhne do kopce. Všude je klid, není zde skoro žádný provoz, žádný turista ani běžkař, ticho kolem narušuje jen chrastění mých běžek. Ohnuté stromky a keře malují romantický obrázek podél cesty.
Z cesty hledím k areálu Červenohorského sedla se zaplněným parkovištěm. Na jižním svahu pode mnou není ani človíčka, vlek z nějakého důvodu nejede. Na severních svazích naproti, jsou ze čtyř sjezdovek viditelné jen dvě, s délkou více než 1000 m. Prohání se tam jen malé množství lyžařů. Ski areál má šest sjezdovek a sedm vleků.
Od cesty se ohlédnu na druhou stranu ke svahu, kde brázdil sněhový terén nějaký lyžař nebo možná běžkař. To je blbost, na běžkách v hlubokém sněhu by se nemohl takto vlnit.
Nad areálem se znovu zastavím. Koukám dolů na jižní svah s nejkratším vlekem pro děti a na severní svahy Velkého Klínovce naproti, s nejdelší čtyřsedačkovou lanovkou (Doppelmayer) na sjezdovce v délce 1050 m (vpravo).
Turistika a počátky lyžování se začínají rozvíjet koncem 19. století prvními nadšenci a propagátory. Snímek na obrázku pochází z 30. let minulého století (kolem roku 1930). Na Velkém Klínovci s hlubokými lesy, nebyly žádné rolby, žádné vleky, natož lanovky a sjezdovky.
Šlapu dál a zastavuji se u dřevěného sloupku s cedulkou a nápisem Památník obětem hor (naproti), v těsné blízkosti lesa. Počet obětí od roku 1950 do dnešní doby je evidován v počtu více než dvaceti osob. Zahynuli v lavinách ve Velkém Kotli a Borové dolině, pádem ve Velkém kotli a u Bílé Opavy, ve vánici na hřebenech, bleskem na Vozkovi a Keprníku, mrazem u Jelení a Vřesové studánky, na Pradědu, pod Barborkou a pádem letadla. Touláním po turistických stezkách lze potkat podél tras roztroušené křížky obětí hor.
Přes větve stromu pořizuji z cesty foto kapličky s nápisem "Těm, kdo se domů nevrátili". Stavba kapličky v bývalém břidlicovitém lomu začala v roce 2012 a v srpnu 2013 byla pomocí sponzorů dokončena. Je zmenšenou kopií shořelé kaple u Vřesové studánky v roce 1945 (nebyla již obnovena). Uvnitř kapličky je nápis " Moudrá a mocná je příroda, člověk malý a chybující ".
Pořizuji ještě detail nápisu Památník obětem hor a uvažuji o slovech motta nad vchodem kapličky a říkám si, že by si tuto pravdu o síle přírody, měl každý uvědomit a nepřeceňovat svoje síly.
V dolíku bývalého kamenného lomu vedle kapličky, jsou zasněžené lavičky, které využívají turisté k odpočinku a svačince, hlavně v období letní a podzimní turistické sezóny.
Vrcholky stromů a keřů se ohřívají v paprscích slunce a vytváří na koncích větví zmrzlé třpytivé kapičky, připomínající malé diamanty.
Cesta se vine po vrstevnici směrem k Vřesové studánce. Do teď jsem k mé spokojenosti nepotkala žádného běžkaře, alespoň se mohu oddávat focení. Až po delší chvíli kolem mne projdou dva obézní turisté s velkým štěkajícím psem, který běhá kolem dokola, do stráně tam a zpět, krouží kolem mne, asi by si chtěl se mnou hrát. Mám strach z velkých psů. Po chvíli se řítí ke svému pánovi.
Pomalu se plazím stále do mírného kopce, moc to nehoním, provází mě příjemný klid a hřejivé paprsky slunce. Je mi nějak teplo, rozepínám si bundu a sahám po lahvičce vody. Dolů se řítí vedle sebe dva mladíci, uhýbají do stopy a halasně mě zdraví "..ahoooj...", ptám se, odkud jedou, z dálky volají, "... od Šeráku...!" Mhm, to je kolem 9 km. Kdybych nebyla sama, tak bych se tam vydala.
Stíny stromů malují na třpytivém sněhu různé obrazce. Nejraději bych si do načechraného sněhu lehla a vyválela se v něm, jako za dětských časů.
Na všech svazích kolem dokola, pod více než půlmetrovou vrstvou sněhu, jsou uvězněny nízké smrčky. Ze sněhu trčí jen jejich špičky.
Kolem cesty je umístěno celoročně několik vysokých tyčí, sloužící turistům pro orientaci v případě vánice a bílé mlhy, která se v horách vyskytuje velmi často.
Vlevo od cesty se nachází svahy Červenohorského sedla, svažující se k Divokému potoku s vodopádem (cca 2 m). Pramení někde mezi Červenohorským sedlem a Šindelnou (1123 m). V Koutech nad Desnou se vlévá do Divoké Desné pod Medvědí horou. Horské potoky s četnými vodopády se řítí hlučným a rychlým spádem ze strmých kopců Jeseníků. Bublající potoky vytváří v korytech a podél břehů nádherné scenérie.
Cesta se vine stále nahoru a za pár metrů se ocitám před cedulí naučné stezky s názvem, "S Keprníčkem na výlet Keprnickými horami", s osmi zastaveními a naučným popisem. Například pojednává historii Vřesové studánky nebo pověsti o Vozkovi, o Šeráku a Ramzové.
Podél cesty kolem dokola jsou terény se stejnými obrázky. Mám ráda zimu, je nádherná, ale jen tehdy, kdy se příroda zahalí do bílého oděvu.
Nad Červenohorským sedlem vykukují jasně ostré hřebeny hor, s nejvyšším vrcholem Jeseníků, Praděd. Mám v plánu se vydat na příští výlet k Pradědu a chatě Švýcárně (postavena v roce 1887). Přála bych si podobné počasí.
Z tohoto pohledu je vidět sjezdovka na Velkém Klínovci. Z Červenohorského sedla se v zimě vydávají odvážní běžkaři po červené směrem ke Švýcárně a Pradědu, s náročným vrcholovým terénem. Na obrázku Velkého Klínovce je vidět napříč rýha, kudy vede zmíněná běžecká trať po červené. Jednou jsem to jela, musela jsem běžky často sundávat, lopotit se pěšky z příkrého kamenitého kopce a do kopce. Je to náročné, raději od sedla jezdím ke Švýcárně úbočím Velkého Klínovce po modré, směrem k Výrovce, Kamzíku nebo od Petrovky.
Pořizuji snímky ze všech stran, už jsem v tomto místě nafotila nejméně dvacet fotek. V pozadí se rýsují vrcholy Dlouhých strání a Mravenečníku, nad údolím Koutů nad Desnou. Odtud je pohodlná lanovka na Medvědí horu a dále na běžkách až na Dlouhé stráně. Podél přehrady je dokonce upravená běžecká stopa zvaná Stadion, ve výšce 1330 m a v délce kolem 2, 5 km.
Sundávám si běžky, ledabyle zabodnu hole a vrávoravě jdu prošlapanou cestičkou k okraji svahu, s výhledem do údolí. Stromečky se jakoby sklání před pánem hor.
Připadá mi, že vstupuji do "Zimního království", panství ochránce hor Praděda. Deru se sněhem, bořím se až po kolena, do bot mi padá sníh, klopýtám a padám, zebou mi ruce. Je zde větší mráz než na sedle.
Dál tlapu v prachovém sněhu, často se zastavuji a fotím různá, zajímavá zákoutí s nízkými smrky, na konci s malými lesklými rampoušky.
Jsem těsně na okraji nad Červenohorským sedlem s výhledem k centru Ski areálu, s největší budovou Horského hotelu ČHS. Na dvou sjezdovkách Velkého Klínovce se v nevelkém množství prohání lyžaři. Koncem 18. století byly svahy a hřebeny Jeseníků těžko přístupné i nebezpečné. První turisté, vesměs studenti, lázeňští hosté a poutníci ke kostelíku na Vřesové studánce, přichází do hor na přelomu 19. století. Úkryt před nepohodou jim poskytovaly salaše, jako např. na Švýcárně z roku 1829 nebo Ovčárně z roku 1886, na Červenohorském sedle v zájezdním hostinci.
Vracím se zpět k ceduli, kde jsem ponechala osudu moje vzácné archivní běžky, snad mi je někdo nesbalil. Rychle fotím ještě snímek naproti směrem k Jesenickému okresu (města Jeseník) s vrcholem Jeřábu, skrytým za spolkem smrčků.
Ruce mi pěkně zebou. Strkám je do mrazivé závěje a nabírám do dlaně hromádku sněhu. Ještě aby mi zmrzly! Po chvíli tření mezi dlaněmi, se ruce pomalu ohřívají a začínají bolesti konečků prstů. Je to nepříjemné, jedu zpět! Projíždím s plužením zatáčkou kolem vysokých orientačních tyčí.
Terén je v tomto místě hodně mírný, jedu v běžecké stopě jako slimák a odrážím se holemi. Hledím směrem k vrcholu Dlouhých strání. Sluníčko se pomalu sklání k západu.
Stíny stromů se pomalu prodlužují. Za půl hodiny bude 16 hod. Těším se, až sednu do auta, zapnu topení a na závěr se stavím v Koutech nad Desnou na borůvkové knedle. Nabízejí se v Jeseníkách snad všude, na Švýcárně, na Pradědu, na Šeráku, na Červenohorském sedlu. Mám je ráda, jsou výborné. Borůvky patří k Jeseníkům a sbírali je lidé od pradávna. Dnes je sběr zakázaný, především v Chráněné krajinné oblasti.
Paprsky, pomalu zapadajícího sluníčka, se derou skulinami mezi hustými porosty a osvětlují do žluta přízemní a vrcholové části stromů.
Za zatáčkou opět projedu kolem Památníku obětem hor. Na to, že jsem dnes ujela jen asi kolem tří kilometrů v jednom směru, focením jsem strávila nad sedlem skoro tři hodiny. Nafotila jsem minimálně dvě stě fotek.
Fotím poslední motiv, foťák mi vypovídá službu, baterie je vybitá. Po zbytek cesty k hotelu, pořizuji už jen pár fotek z mobilu....."Projeďte se na běžkách se mnou" k sedlu, v začínajícím západu sluníčka. Fotky níže jsou bez komentáře.









Přistanu u parkoviště a ukládám běžky do auta. Měsíc před úplňkem naproti, nad vrcholem Velkého Klínu, mi připadá jako tečka mého dnešního dne. Drsná a zárověň romantická příroda Jesenických hor s překrásnými výhledy do údolí, s hustými lesy, křišťálovými vodopády a horskými potoky, okouzlí každého, kdo má rád přírodu. Troufnu si říci, že každý kout Jeseníků je přírodním rájem nejen v zimě, ale v každém ročním období.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Historickou silnicí Šumperska - je nepochybně červenohorská. Stezky a cesty vedly krajem Jesenicka od pradávna a některé byly zakresleny v mapě bruntálského panství z roku 1579, například hřebenová cesta po hlavním hřebenu Hrubého Jeseníku. V roce 1844 -1846 byla vybudována úzká a náročná červenohorská silnice ze Šumperka přes Červenohorské sedlo do Jeseníku, kterou se plahočili formani se svými koňskými spřeženími. K odpočinku využívali dřevěný zájezdní hostinec na Červenohorském sedle, který nechali postavit Kleinové v roce 1853. Po zhruba dvaceti letech došlo ke stavbě nové a širší silnice se štěrkovým povrchem (v 70. letech 19. století), ve stejných místech jako dnes.

Česká turistika v Jeseníkách před II. světovou válkou - po vzniku Československa v roce 1918 přestaly být Jeseníky doménou německých turistů. V roce 1921 se Klub československých turistů (KČST) sdružil v Severomoravskou župu se sídlem v Šumperku, po šesti letech došlo k přejmenování názvu na Jesenickou, se sídlem v Olomouci. Zvyšoval se počet turistů. Před Mnichovem dosáhl počet evidovaných turistů 2448 osob. Přispěla k tomu cílená propagace, vydávání map, pohlednic a vlastního časopisu, zvaný Jesenický turistický obzor, vydáván až do roku 1941. Jako hlavní úkol považovali čeští turisté postavení nové chaty na Červenohorském sedle v roce 1926, pro nouzový a skromný nocleh. Zasloužili se také o přebudování zemědělské usedlosti ve Starém Městě pod Sněžníkem na turistickou chatu (v roce 1929, centrum turistiky a lyžování). Již tehdy byly uspořádány lyžařské kurzy, k nevýznamnějším patřil běh na 18 km o tak zvanou putovní Stříbrnou lyži jesenickou. Klub turistů v roce 1933 získal do nájmu Alfrédovu chatu a v roce 1935 se podařilo postavit a rozšířit vlastní chatu na Červenohorském sedle. V jejich programu také byla stavba rozhleden, převážné v podhůří hor (např. Háj u Šumperka). Spolek získal pozemky pro budování chat na Ovčárně, Švýcárně, Ramzové a Trojmezí, jenže jeho elán byl ukončen mnichovskými událostmi.

Zdroj: volně čerpáno z Vlastivědy Šumperska a webu Ski areálu na Červenohorském sedle.
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dasa | 4. února 2016 v 7:56

krásné :-)

2 Zdenka | Web | 6. února 2016 v 0:48

[1]: Díky. Hezký den. Zdenka

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama