Přírodním parkem Březná do Štítů 20.2.2016

1. března 2016 v 12:30 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Počasí dnes nic moc, místy mrholí, místy svitne sluníčko. Je kolem 5°C, do hor dnes nepojedu. Chvíli přemýšlím, kam se vydám a nakonec pojedu Zborovskou vrchovinou do Štítů. Zastavím se ve Zborově, kde je celkem dlouhý vlek, tak zjistím, jak to vypadá v podhůří se sněhem. Mám ráda tuto oblast, pro její divokou přírodu s pralesovitým lesem, zvaným Lesina a mrazovými sruby, jež dosahují výšky až deset metrů. Projedu Přírodním parkem Březná, vyhlášený v roce 1997, kde zjara na vlhkých loukách podél potůčků kvetou koberce bledulí. Bledule jarní je trvalka a je v této oblasti chráněná. Dá se říci, že je výstižným symbolem Přírodního parku Březná.


Projíždím Bludovem a v následující vsi Klášterec, odbočuji doleva směrem ke Zborovu. Silnice stoupá stále nahoru, obklopena svahy Zakopanice (kolem 400m). V korytu podél silnice hučí pěnící voda bezejmenného potoka. Pramení v kopcích nad Zborovem.
Čupím chvilku na promáčeném břehu a poslouchám bublající melodii potoka. Ve stromech se ozývá ptačí zpěv, jakoby hlásil přicházející jaro.
Vesnička Zborov (474 m) leží v Drozdovské vrchovině. První zmínka pochází z roku 1447 zápisem v zemských deskách v Olomouci. Jinde se uvádí, že je poprvé zmiňována v roce 1333, kdy zde žil jeden rychtář a šest sedláků. V roce 1464 byla obec prodána panství Tunklů z Brníčka a Zábřehu. Součástí panství v Zábřehu byla až do roku 1848. Zborov zasáhla v roce 1677 třicetiletá válka, kdy zde zůstalo pouze devět usedlíků.
Kaple sv. Jana Křtitele ve Zborově je kulturní památkou. V první polovině 19. století se obyvatelé živili výrobou dřevěného nářadí a dalšími domácími pracemi. Od roku 1858 zde byla škola, zrušena byla před rokem 1976.
Zaparkuji a jdu směrem k vleku. Dva kotvové vleky dnes nejezdí pro nedostatek sněhu. Délka lyžařského svahu je necelých 500 m. V případě dobrých sněhových podmínek zde provozují noční lyžování, terén je také vhodný pro snowboardisty. Přemýšlím, že tento svah by mi vyhovoval.
Vracím se k autu po blátivé cestě kolem kravína a spěchám před zápachem hnoje. Ještě stihnu snímek, krávy zpozorněly a začaly bučet.
Pohled k domkům ve Zborově s ovocnými sady a zahrádkami. Naproti jsou vrcholy Hanušovické hornatiny.
Lány polí jsou pečlivě připraveny na jarní setbu nebo byly osety na podzim.
Za obcí Zborov odbočuji doprava do Horních Studének. U silnice je rozlehlá obora s chovem daňků, srnců, jelenů a muflonů. Neprojevují o mne žádný zájem, jsou zvyklí na lidi.
Směrem k Horním Studénkám jedu stále podél rozlehlé oplocené obory. Její "obyvatelé" se přesunuli ke krmelcům u malého lesíka.
Přijíždím na okraj obce Horní Studénky (460-590 m), umístěné částečně v údolí a na kopcovitých svazích vrchu Na Horách.
Hledím naproti ke kostelu sv. Linharta. První osídlení je zmiňováno v roce 1350 v souvislosti s doložením farního kostela.
V horském prostředí se nedařilo chudému zemědělství. Obyvatelé se věnovali výrobě různého dřevěného nářadí, kartáčů, obšívání nitěných knoflíků, pometlí a rozmanitých košů. Od roku 1788 je uváděna škola. Během 2. světové války se ve zdejších lesích skrývali partyzáni. Protože dnes již nemám dost času, vrátím se znovu do Horních Studének za dva dny.
Za dva dny jsem za deště zajela do Horních Studének. Déšť smyl ze svahů poslední zbytky sněhu. Zima se už pravděpodobně nevrátí. V dávných dobách byla pustá ves nazývána Pustina (Odendorf). V době třicetileté války byla vesnice hodně zpustošena, ale již v roce 1677 zde žilo 36 usedlíků.
Jdu silnicí k významné památce poutního kostela sv. Leonarda neboli Linharta z roku 1672, ochránce dobytka před morem. Byl postaven v baroku na místě původního dřevěného kostela. Opatřen je arkádovými ambity pro odpočinek poutníků. Vlevo je římskokatolická fara z roku 1854, kde se nacházela i škola.
Před kostelem z druhé strany se nachází zajímavý kříž z roku 1814. V obci se každoročně pořádají tradiční poutě, již od roku 1620. V těchto dávných dobách sem přicházela spousta poutníků ze širokého okolí.

Hledím do úžlabiny, kudy protéká úzký potůček zvaný Nemilka. Obec byla dříve nazývána Studynky nebo Studinky, také Studenky, odvozeno od studní nebo studánky. Dnes má přídavek "Horní", aby byla odlišena od Dolních Studének nedaleko Šumperka. Od roku 1985 byla obec součástí Štítů, v roce 1990 se znovu osamostatnila. I přesto, že jsou Horní Studénky v nepříznivém terénu, zařadily se mezi větší vesnice.
Procházím v dešti vesnicí a zastavuji před protáhlou chaloupkou s hromadou úhledně poskládaného dřeva. Tak jako ve Zborově, i zde se nachází historické usedlosti. Všichni obyvatelé kolem roku 1900 byli české národnosti. K poklesu došlo po 2. světové válce, kdy se část obyvatel přestěhovala do okolních obcí s opuštěnými domy po odsunu Němců.
Zastavuji se u odbočky naproti kostela sv. Linharta, která je Poutní cestou ke kapli sv.Martina na Olšanských horách. Je dlouhá dva kilometry se 14 zastaveními Křížové cesty.
Pokračuji dál a zastavuji se kousek od kostela, na křižovatce u slepé ulice. Vlevo se nachází rodný dům generála Vladimíra Přikryla (1895-1968), účastníka zahraničního odboje. Byl synem zdejšího učitele. Jdu blíže a čtu jeho pamětní desku u dveří. Další významnou osobností, která se narodila v Horních Studénkách v roce 1901, byl učitel, známý hudebník a dirigent pěveckého sboru Jan Hub.
Po obhlídce Horních Studének jedu krásným údolím Přírodního parku Březná, vyhlášeném v roce 1997. Má celkovou rozlohu více než 11000 ha. Stojím na okraji silnice pod oborou u Zborova a představuji si jaro se záplavami jarních květů a rozpučených stromů.
Po dvou dnech cestou od Zborova, zastavuji na okraji silnice a pořizuji snímek v údolí Horních Studének. Obec se odtud táhne zmíněnou úžlabinou ke svahům Na Horách. Začíná intenzivně pršet.
Přírodní park Březná se svažuje údolím pod Horními Studénkami směrem ke Štítům. Podél silnice fotím vlevo svahy s názvem Hranice a Obora.
Úzký potůček je lemován alejí vysokých javorových stromů a loukami s popraškem sněhu. V pozadí jsou stráně Královy hory, které se zvedají z údolí od 400 m, až do výšky 602 m. Z Královy hory jsou nádherné vyhlídky k Orlickým horám a Jesenickému podhůří.
V bučinách Přírodního parku Březná hnízdí čáp černý, kolem bystřin kvetou zjara lány prvních poslů jara, bledulí a sněženek. Později je vystřídají blatouchy a poté se louky oblékají do žlutého oděvu pampelišek. V bystřinách, rybníčcích a mokřadlech se tu a tam objevují raci (říční a bahenní). Mám ráda atmosféru probouzejícího se jara
Po projetí údolím lesů, luk, potoků, kopců a starobylých obcí, zaparkuji na náměstí ve Štítech. Představuji si, že tento kraj, na rozhraní Jesenických a Orlických hor, byl osídlen již před 600 lety. Morový sloup se sochou Panny Marie, před renesanční radnicí, pochází z roku 1716. Fasády domů kolem náměstí jsou jako nové.
Město Štíty se do roku 1947 nazývalo Šilperk (něm. Schildberg). V západním okraji města tvoří hranici mezi Moravou a Čechami. Nejstarší zápis o Šilperku je zachován v listině z roku 1278. V minulosti bylo tvrzí, chránící přístupovou cestu z Klodzka do Čech. V okolí se těžila železná ruda pro železný hamr. Byly zde i skelné hutě. Střídalo se zde více rodů, Šternberkové, Jan z Dačic, Jan Odolek a Lichtenštejnové. Město bylo často postiženo požáry a zpustošeno Švédy v roce 1646. Obyvatelé se živili různými řemesly, např. plátenictvím, přadláctvím, výrobou kartáčů a punčoch. Později zde byla pila s výrobou beden, tírna lnu a cihelna. V roce 1909 zde byla otevřena česká měšťanská škola. Před 2. světovou válkou byla česká škola zavřena. Po válce dochází k odsunu německého obyvatelstva.
Od parkoviště fotím nejdůležitější historickou památku, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1755. Byl opravován po požáru z roku 1889. Předpokládá se, že za kostelem byla středověká tvrz.
Nyní si zajdu na čaj do blízké restaurace naproti, v hotelu Černá kočka. Hotel byl postavený v místě bývalého dřevěného kostelíka. Je nejstarším objektem ve městě z přelomu 15. - 16. století, kdy zde byl panský pivovar a městské lázně. Tehdejší majitel Šilperka (Jan Žalovský) svolil, aby sem byla vedena voda dřevěným potrubím ze zřídla nad městem. Později, v 17. století, byl pivovar prodán. V 18. století objekt sloužil k provozování kožešnictví, lazebnictví a jako zájezdní hostinec. V době před 2.světovou válkou byla budova přestavěna do dnešní podoby.
Vcházím do prostor restaurantu s barem a jídelnou. Je příjemně vybaven dřevěnými lavicemi a stoly. Stěny jsou vyzdobeny různými erby bývalých pánů.
Usedám ke stolku u krbových kamen a pochutnávám si na čaji. V krbu plápolá oheň a svým teplem vytváří příjemnou atmosféru.
Kousek od centra města se nachází Acrobat park Aleše Valenty, olympijského vítěze z roku 2002 v Salt Lake City. Získal zlatou medaili v akrobacii. Pochází ze Šumperka.
Penzion Acrobat parku slouží celoročně k ubytování nejen pro sportovní nadšence.
Acrobat park nabízí 3 můstky s různými úhly výletu a výškou hrany do vody. Je moderním tréninkovým areálem pro skoky do vody (freestyle ski a snowboard) pro profesionály i pro nováčky amatéry. Vodní hladina je upravena pro dopad tzv. vzduchovým systémem.
V přízemí penzionu je velmi dobře vybavený, celkem rozlehlý fitness.
Vně areálu je dostatek plochy pro parkování.
Z Acrobat parku odjíždím směrem k Bukovicím a ke Kocandě. Ze silnice ještě koukám na městěčko Štíty, nad bezejmennou říčkou.
Ze Štítů projíždím kolem řeky Březné, která pramení v Hanušovické vrchovině. Napravo míjím Blatiska a vrch Na Lazech (603 m).
Zastavuji v Bukovicích (459-490 m), staré obci s první písemnou zprávou z roku 1480. Název byl odvozen od "bukové vsi", německý název byl Buchelsdorf.
Bukovicemi protéká potok s názvem Čistá, který se spojuje s řekou Březnou a dále pak ústí do Moravy. Obec byla do roku 1945 převážně německá. Nad malým splavem jsou jakési výtvory postav. Na obzoru jsou viditelné lyžařské svahy nad obcí Červená Voda.
Potok Čistá střeží dřevěný hastrman. Kolem něho je rozseto všelijaké harammpádí. Asi dětský koutek.
Bukovice jsou převážně zemědělskou obcí. Se zvědavostí kráčím k bílému domečku předem mnou.
Chodím kolem dokola malé, osamocené chaloupky a zjišťuji, že je prázdná. Třeba slouží nějakému zemědělci nebo pastevci?
U potoka mne zaujala víkendová chalupa ze dřeva.
Pokračuji po hlavní silnici č.11, spojnicí mezi Šumperkem a východních Čech. Vpravo mě stále provází Přírodní park Březná s rozsáhlým vrchem Na Lazech vpravo, údolím protéká Písařovský potok. Naproti se silnice vine směrem k Hambálku.
Jsem na parkovišti u Kocandy. Dějiny vypráví, že v této lokalitě u Písařova bylo v dávných dobách moře od severu až ke zmíněné obci Písařov. Později byly všude v okolí rozsáhlé pralesy, kudy vedly obchodní a strážní stezky, jedna z nich také kolem Kocandy, směrem k obci Červená Voda. Nadmořská výška u Kocandy je 500 m.
Od Kocandy lze navštívit přilehlou vesnici Písařov, v jejímž okolí převažují lesy. Někde v těchto lesích je obnovený (1975) bunkr partyzánského oddílu Balalajka. Uvádí se, že nebyl nikdy fašisty objeven. Od Písařova kolem Kocandy protéká Písařovský potok na snímku, pramenící pod vrchem Čečel. V Bukovicích se spojuje s říčkou Čistá.

Zdroj: volně převzato z Vlastivědy Jesenicka, prospektu města Štíty a prospektu hotelu Černá kočka.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš | Web | 5. března 2016 v 22:30

Pamatuji si dobu, a není to tak dávno, kdy centrum Štítů moc hezké nebylo. Budova Městského úřadu měla tmavě šedou, dost zašlou barvu a naproti byla ohromná cedule ASIJSKÉ CENTRUM. Jak tak koukám na fotky, lecos se změnilo a centrum města je teď vážně pěkné na pohled. S potěšením jsem se podíval i na ostatní fotky. Povedly se :-) Přeji pěkný večer

2 Zdenka | Web | 6. března 2016 v 14:37

[1]: Zdravím Vás pane Tomáši, Štíty jsem naposledy navštívila v květnu 2014, Tehdy byl rozkopaný prostor před radnicí. Dnes je to opravdu pěkné městečko. Nevěděla jsem, že okolní příroda je Přírodním parkem Březná, který je hodně rozsáhlý. Je stále co objevovat...je to tak? Hezké nastávající jaro...:-) Zdenka

3 Tomáš | Web | 6. března 2016 v 16:31

O existenci PP Březná vím už nějaký čas, ale vesměs jsem si myslel, že zahrnuje pouze údolí Březné v okolí Štítů. Teď jsem si na Váš popud mapu prohlédl důkladněji a musím Vám dát za pravdu. Navíc na severu prakticky sousedí s dalšími přírodními parky - Jeřáb a Suchý vrch-Buková hora. Ona zdejší krajina je krásná a zaslouží si to :-)

4 krasnejesenicko | 6. března 2016 v 23:10

[3]:Z toho, co jste vyjmenoval, jsem navštívila několikrát jen Suchý vrch a to za účelem sbírání hub. Mám v poznávání Jesenicka ještě mnoho mezer...těší mě také Vaše upozornění na další přírodní tipy. Díky za Vaši návštěvu. Zdenka :-)

5 libor | 10. března 2016 v 10:28

Tento kraj se mi moc líbí, prošel jsem zde skoro všechny kouty, pěkně popsáno, zajímáve...Fandim vám...

6 Zdenka | 15. března 2016 v 23:20

[5]:Dobrý den pane Libor, těší mě, že se Vám články líbí, a že máte rád přírodu Jesenicka. Zdenka.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama