Šumperkem v dešti 3.3.2016

8. března 2016 v 23:23 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Už několik dnů je venku nevlídno, stále prší a prší. Příroda je nasycena vodou, cesty jsou plné kaluží a bláta. Půjdu na procházku do města. Koukám z okna a čekám, až se to venku vylepší. Náhle přestává pršet. Nechám doma nudu i deštník a odcházím.


Procházím podloubím Kulturního domu (postaven v roce 1980) a ocitám se v nejnavštěvovanějším parku Sady 1. máje. Dříve zde byla soukromá zahrada rodiny Terschů s přilehlým hospodářským dvorem z počátku 19.století. Zahrada byla otevřena veřejnosti v roce 1948.
V parku se nachází Vila Doris, s oficiálním názvem Vila Doris-Středisko volného času, postavena v novodobé renesanci v roce 1899, stavitelem Wilhelmem Luxem. Součástí tohoto objektu je také Středisko ekologické výchovy ve Švagrově, zaměřené na ekologické programy pro děti i dospělé. Vila Doris je součástí projektu "Šumperk-Po stopách Malé Vídně".
Začíná opět pršet. Chybí mi zapomenutý deštník, raději se jdu se schovat do kavárny. Kavárna D 123 je součástí Kulturního domu. Občas sem zajdu, líbí se mi vnitřek kavárny s příjemnou atmosférou, s poslechem melodií a výhledem do parku.
Než vstoupím do kavárny, fotím část parku směrem k ulici 17. listopadu, kde se nachází různé obchody a hotel Grand. Ulice směřuje k hlavnímu vlakovému nádraží.
Po chvíli vycházím z kavárny a vracím se domů. Kousek od kavárny, v blízkosti Vily Doris, se nachází malé jezírko s bronzovou sochou koně od Bohumila Teplého (na snímku není vidět).
V parku jsou vzácné stromy, ke kterým v roce 1993 přibyly nové dřeviny. Je chladno a déšť opět zintenzivnil, všude je plno kaluží. Spěchám, je chladno a navíc je chřipkové období.
Naproti Kulturnímu domů se nachází budovy, navazující na prostory Pavlínina dvora, kde se mimo jiné nachází herna. Podle mého názoru by už měla dávno zmizet. Nějak to v Šumperku vázne.
Dřevěné lavičky v parku jsou osiřelé. Park je nejkrásnější v jarním období, kdy kvetou rododendrony a jiné keře. Zaujal mě strom, porostlý spoustou mechu.
Na obrázku je jedno z křídel Pavlínina dvora. V 1. patře s arkádovými okny se nachází různé kanceláře a ve druhém křídle se poskytuje ubytování. Uprostřed je vchod do rozlehlého Pavlínina dvora, kde se konají různá představení a koncerty.
U křižovatky ulice Fialova a Dr.E.Beneše se nachází původně vila rodiny Seidlů, kteří provozovali přádelnu. Vila byla znárodněna v roce 1950 a sloužila jako kojenecký ústav a později Dětské centrum Pavučinka. Tento projekt v únoru 2015 zanikl i přes nesouhlasnou petici šumperských občanů. Není mi známo, k čemu dnes slouží, musím to zjistit.
V místě bývalé tržnice se zeleninou a ovocem, se dnes nachází moderní budova s různými obchody včetně prodejny Baťa. Byla postavena firmou SAN-JV Šumperk. (Dodatek: firma se dostala do střetu s Památkovým ústavem Olomouc, při stavbě paláce Schonberg na nám. Republiky. Při výkopech základů na rohu Lužickosrbské ulice poničila zdi Nové brány z roku 1520, postavené Petrem ze Žerotína a zapsané na seznamu kulturních památek. Byl tak zničen cenný archeologický nález. Zdroj: Šumperský deník z r. 2009).
Vlastivědné muzeum s fontánou "U sovy", se nachází u vstupu do parku Sady 1. máje. O této významné budově jsem psala v článku http://krasnejesenicko.blog.cz/1503/zimni-toulky-sumperkem
Procházím poloprázdnou Hlavní třídou, přestalo pršet.
Ulice Komenského je hlavně místem parkování v centru města, vchodu do divadla, lékárny a dvou firemních prostor. V pozadí vlevo je budova dřívější školy, tzv. Komín s dětským hřištěm, jehož provoz se zájmovou činností pro děti i dospělé, provozuje centrum Vily Doris.
Otáčím se směrem k divadlu, nikdo nikde, jen mokré stojany divadla a kulturního domu, inzerují svoje nabídky. Stavím se domů pro deštník a vydám se dále. Je to můj dnešní plán.
Vycházím z domova a pokračuji ulicí Gen.Svobody. Zastavuji u zchátralé budovy č.53, bývalé manžestrové manufaktury z roku 1785, podnikatele Johana Klapperotha, pocházejícího z Vídně. Majitel zde provozoval výrobu trippu, manžestru a plyše. Zaměstnával kolem 300 zaměstnanců a jeho firma dosahovala nejvyšší úrovně textilní výroby na Moravě. Byla to jediná manufaktura tohoto typu v době habsburské monarchie. Od roku 1958 je kulturní památkou. Barokní patrová budova byla postavena již v letech 1730 - 1750, s dřevěnou pavlačí na dvoře, mansardovou střechou. Zahnilé dveře, rozbitá okna a pobořené zdi jsou obrázkem nezodpovědného majitele a podnikatele z Brna. Budovu doslova přivedl do dezolátního stavu. Dočetla jsme se, že v roce 2012 byla na něho uvalena exekuce. Majitel nedávno zemřel a pozůstalí ji prý chtějí prodat. Podle Šumperského zpravodaje je město připraveno budovu odkoupit, důležité ovšem je, za kolik.
Od manufaktury procházím areálem bývalých kasáren a jdu ulicí Gen.Krátkého kolem bývalého SOU a SOŠ (učňovské školy). V roce 2014 došlo ke sloučení se Střední školou železniční a stavební, nyní s novým názvem Střední škola železniční, technická a služeb, Šumperk. Koncem roku 2015 byla zhotovena nová fasáda s novými okny.
Na rozcestí se odkloním doprava na ulici Vyhlídka k zahrádkářské kolonii.
Zahrádkářská kolonie má dlouholetou tradici, založena byla v roce 1963.
Od zahrádek se vydávám po zelené směrem ke Kotli a Kolibě. Momentálně neprší, deštník ukládám do příruční tašky.
Lesní cestička s mírným terénem poskytuje místy vyhlídky k některým částem města.
Pod svahem je ulice Pod vyhlídkou a naproti Reissova ulice směrem k Sanatoriu.
Rodinná vila je postavena v docela příkrém svahu Šibeničního vrchu.
Cesta je kluzká a občas málem padám. V lese je spousta povalených stromů. Možná podlehly větru.
Vypadá to, že některé stromy zde byly záměrně pokáceny.
Kmeny stromů se válí poblíž stezky.
Hokus pokus…nejsem expert na makro fotky.
Svah jsem konečně vyšlapala a pokračuji rovnou, širší cestou s lavičkami. Vycházky tímto koutem v blízkosti města, si oblíbilo mnoho Šumperáků.
Naproti ke mně běží opuštěný pejsek a viditelně se chce se mnou kamarádit. Má obojek, páníček je někde v nedohlednu. Po chvíli vzájemné "komunikace" se ozve pískot pána. Pejsek rychlé mizí.
Procházím kolem lavičky, nad níž vede chodníček směrem k bývalému pionýrskému domu.
Pionýrský dům byl v devadesátých letech prodán. Měl by tam být výcvik bezpečnostních služeb. Vůbec netuším, k jakým účelům dnes slouží. Zjistím, doplním.
Pokračuji dál směrem k Šumperskému kotli.
Z cesty koukám do údolí tzv. Kotle, kde se v minulosti konaly závody motocyklů, sidekros, motokros a to až do roku 1990. Návštěvnost byla vždy vysoká, až přes 20000 lidí. V minulosti zde šumperští obyvatelé slavili 1. máj, dnes slouží k procházkám rodin, seniorů a pejskařů. V zimě při dostatku sněhu, zde dovádí děti na bobech a saních. Olympijský vítěz Aleš Valenta, rodák ze Šumperka, zde chtěl vybudovat středisko skokanského centra. Škoda, že tehdejší radní "strčili hlavy do písku" a nakonec bylo centrum vybudováno ve Štítech, k radosti jejich obyvatel.
Mezi Šibeničním vrchem a zahrádkami Na Vyhlídce, je toto místo nejkrásnějším koutem v blízkém okolí města. Zelené svahy Kotle, lesní procházky v tichu přírody, rušené jen ptačím zpěvem, jsou doslova relaxem. Nad Kotlem zastavuji na cestě, koukám k městu, které je zahaleno v mlze.
Za zatáčkou se nachází Koliba, která už je několik let uzavřena. Je v soukromých rukou a podle toho to taky vypadá. Dříve Koliba poskytovala návštěvníkům při jejich procházkách občerstvení a odpočinek. Byly zde venkovní stoly a toalety, v případě deště se mohli lidé uchýlit do Koliby. Dnes už zbyly jen vzpomínky. Pokud to zůstane, jak je to dnes, bez provozu, bude Koliba chátrat a brzy se rozpadne.
Od Koliby fotím Sanatorium v mlze pod Šibeničním vrchem, kam za chvilku dojdu.
Odcházím od Koliby. Jdu dolů podél Kotle k ulici Reissova.
Podél cesty fotím pár snímků větví stromů s kapkami deště.
Vcházím do pochmurného, zarůstajícího parku bývalého Sanatoria pod Šibeničním vrchem.
V roce 1899 byla postavena léčebna šumperského architekta Heinricha Poppa, park projektoval Zdenek Engelbert. Během let došlo k různým stavebním úpravám, poprvé v roce 1925. Z tohoto důvodu není zapsána v seznamu památek.
Zdevastovaný objekt je na konci Reissovy ulice, která je pojmenována po MUDr. Otakarovi Reissovi. Působil v plicní léčebně před 2. světovou válkou. Narodil se v Jindřichově Hradci (1890) a zemřel před koncem války v Terezíně 2. 5. 1945. Hledím na ruiny hlavní budovy s rozbitými okny, na okapy s porosty pýru a lebedy. Koukám do oken v přízemí na neskutečný nepořádek a poškozené zdi. Na zemi se válí rozbité kachle opadané ze zdí, cítím zatuchlý pach.
Před převratem v roce 1989 zde sídlilo interní oddělení nemocnice Šumperk, později přibyly různé ambulance, a také psychiatrie. Po roce 1989 bylo Sanotarium zprivatizováno šumperskou nemocnicí, firmou Agel. Tito rádoby podnikatelé, kteří toužili po zisku, spelkulovali a doslova "Sanatorku" pohřbili. Objevily se i pokusy zahraničních investorů ke koupi, odradila je však nejen cena budovy, ale i vysoké náklady na rekonstrukci.
Šumperští obyvatelé chodí na procházky parkem, s nostalgií vzpomínají na doby, kdy zde bylo živo. Určitě každý z nich by si přál, aby se stal zázrak a "Sanatorka" by byla obnovena a dostala lesk dávných dob. O Sanatoriu jsem se zmínila také při zimních toulkách v lednu loňského roku, v článku: http://krasnejesenicko.blog.cz/1503/zimni-toulky-sumperkem
Od hlavní budovy Sanatoria pomalu sestupuji po mokrých schodech k jezírku. Vzpomínám, jak jsem vloni v zimě na zasněžených schodech uklouzla a natloukla se.
U jezírka je umístěna pamětní deska s názvem Čarodějnické procesy na počest 23 obětí, které zde zemřely.
Jezírko je zakaleno od věčného deště. V dobách, kdy Sanatorium bylo v provozu, posedávali u jezírka pacienti.
V parku Sanatoria se nachází velká vila, která v současnosti není obydlená. Je v blízkosti vstupu do parku, kde se nachází zdevastovaná vrátnice. Někde jsem četla, že dům obýval zahradník Sanatoria.
Obracím se zpět do parku s poškozeným plotem. Pokaždé odcházím od Sanatoria s ponurou náladou a zklamáním.
Na horním konci ulice Pod Vyhlídkou a Reissovy ulice je v rodinném domku zprovozněna nová restaurace U Sanatorky. Byla slavnostně otevřena 4. 12. 2015. Na facebooku můžete sledovat různé akce restaurace: https://www.facebook.com/USanatorky/
Ulice Pod Vyhlídkou. Vpravo na svahu je zmíněná vila ve svahu, kudy jsem šla lesní cestou ke Kotli a Kolibě.
Dnes moje toulky Šumperkem v dešti končí posledním zastavením u rozkvetlé jívy.

Zdroj: web Turistika, Šumperský zpravodaj, Šumperský deník.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 libor | 10. března 2016 v 10:16

Navštěvuji vaše stránky s radosti, tešim se na dalsi vase stranky  ....

2 Tomáš | Web | 15. března 2016 v 11:20

Pěkně jste se prošla. Jen škoda, že poslední dobou je už toho deště příliš. Fakt se těším na jaro a věřím, že Vy taky. To budou teprve fotky a výlety :-)

3 Zdenka | 15. března 2016 v 23:15

[1]:Těší mě pane Libore, že s radostí sledujete články. Díky. Pěkný den. Zdenka

[2]: Zdravím pane Tomáši, osobně se také těším na rozkvétající jarní dny. Souhlasím, že fotky budou určitě o něčem jiném. I když zima se spoustou sněhu je také krásná. Letos, mimo hory,  zima nic moc. Pěkné dny. Zdenka

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama