close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

V zajetí mlhy k Vřes. studánce 12.3.2016

16. března 2016 v 7:45 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Sobota dne 12. 3. 2016 vypadá z okna jarně, venku je polojasno, pojedu si zaběžkovat. Studuji předpověď počasí na horách a možnosti pro běžkaře. Běžecké trasy jsou upraveny od ČHS směrem ke Švýcárně nebo směrem k Vřesové Studánce a k Šeráku. Podle online kamer zjišťuji, že na hřebenech hor je hustá mlha. Ale co, letos to bude asi poslední možnost. Za týden je jarní rovnodennost, začátek astronomického jara a kdoví, jak to na horách bude za týden vypadat. Váhám, jestli vzít foťák, když je vše zahaleno v mlze a nebudou žádné výhledy. Nakonec si beru malý a starý foťák, co kdyby se projasnilo. Cestou se rozhoduji, že budu brázdit běžeckou stopu směrem k Vřesové studánce, kde se pohybuje méně lidí, než směrem ke Švýcárně.


Zaparkuji na sedle u hotelu a vyrážím po červené do terénu hor. Není to s tou mlhou tak strašný. Větve stromů se ani nehnou, nefouká a je příjemné ticho. Pochvaluji si, že jsem nešla s procesím lidí ke Švýcárně.
Křoviny a stromy odpočívají pod sněhovou peřinou.
Přede mnou se uvelebil pes a kouká upřeně na mne. Po chvilce se zvedne, poskakuje sem tam, válí se po zemi, udělá pár salt a prchá nahoru.
Fotím terén kolem cesty a zdá se, že se mlha odvalí jinam.
Koukám na splihlé větve stromů pod tíhou zmrzlého sněhu.
Plazím se pomalu nahoru, užívám si bezvětří, krásné ticho a skoro žádní lidé. Jen sem tam kolem mne profičí malá skupinka.
Nacházím se kousek u vyhlídky do údolí Pod Šindelnou (vlevo), kudy protéká prudký Divoký potok s kaskádami až 4 m dlouhými nad Kouteckým žlebem. K potoku se dá zajít lesáckou cestou od Staré cesty u Koutů nad Desnou. Pramení pod Bílým sloupem a přijímá přítoky od Červenohorského sedla a od Šindelné.
Čím více se dostávám do vyšších poloh, mlha houstne a zvedá se vítr.
Ploužím se stále do kopce a jsem kousek od vyhlídky (vpravo) k Červenohorskému sedlu. Při jasném počasí jsou odtud nádherné výhledy na hřebeny hor, na vrchol Pradědu, na svahy Lyžařského areálu a budovy na ČHS. Na okraj svahu nepůjdu, stejně bych nic neviděla.
Tabule nad ČHS je součástí naučné stezky s názvem "S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami". Naučná stezka má 14 km s 13 tabulemi a končí v Ramzové. Byla vyhlášena na podzim v roce 2006, zřizovatelem společnosti pro přírodu Actaea. Tato tabule č. 2 je nazvána "Příběh sedla pod Červenou horou aneb jak forman povoz s koňmi za lyže vyměnil". Průvodcem horami je Koprníček, což je malá rostlinka rostoucí na hřebenech Jeseníků.
Šlapu do mírnějšího terénu. Jsem asi ve výšce 1100 m nad svahy Pod Šindelnou.
Začal nějak foukat mrazivý vítr. Podél cesty jsou nízké porosty s námrazou, které se ohýbají ve směru větru.
Jsem v místě poblíž u vyhlídky do strmého údolí Červenohorského sedla, kudy vede silnice do města Jeseník. Z této vyhlídky by byl krásný výhled směrem k Velkému Klínu (1178 m) a Pradědu (1492 m).
Přístřešek se nachází asi v polovině cesty od ČHS k Vřesové studánce. Slouží k odpočinku a občerstvení. Vzpomínám si, že v minulém roce v přibližně stejném datu, byla lavička pod sněhem.
Po krátké pauze pokračuji dále.
Mrazivý vítr se prohání mezi řídkými porosty a nepříjemně se mi vtírá pod bundu.
I přesto, že je mlha, okolí kolem cesty má pohádkové kouzlo.
Zastavuji u sloupu s námrazou, kterou vymodeloval stále vanoucí vítr.
Většina stromů nese těžké větve pod krustou zmrzlého sněhu a tlačí je k zemi.
Do povaleného torza stromu zkusím zapíchnout moje staré hole, ale spíš bych je zlomila. Povrch je dost tvrdý.
Cesta se klikatí na všechny strany.
Stojím u 3. tabule v místě Bílého sloupu ve výšce kolem 1200 m. Popis na stojanu je z dávné minulosti a vypráví o prvním značení horských tras na bílých sloupech. Tabule má téma, "Pomalované hory aneb o tom, kam zmizely bílé sloupy". Dnešní označení turistických tras pochází z roku 1945.
V pomalém tempu brázdím stopou k hraničnímu označení Přírodní rezervace zvané "Sněžná kotlina", zapsána v červnu 1998, s rozlohou málo přes 104 ha. Nachází se v lokalitě obce Bělé pod Pradědem. V létě mám úmysl projít kotlinou po žluté značce od Bílého kamene, dále "botanickou zahradou" se vzácnou květenou, jako je např. hořec tečkovaný, violky sudetské, sasanky, pole kapradin aj. Vzácné jsou i dřeviny, připomínající prales se smíšeným lesem. V zimě se zde vyskytují laviny a území se zařadilo mezi 21 lavinových míst v Jeseníkách. Ve čtvrtohorách formovaly příkré svahy kotliny ledovcové kary. Sníh se zde drží někdy až do června.
K Vřesové studánce musím ještě tlapat necelý kilometr. Už abych tam byla, hodně fouká.
Mlha houstne. Pohybuji se pod Červenou horou (1333 m), navazující na Sněžnou kotlinu. Její vrchol se dá říci, že je holina, dlouhá skoro jeden kilometr. Jako všechny příkré svahy hor v Jeseníkách, jsou příkré i svahy Červené hory. I zde se vyskytuje bohatá květena, svorové skály a přírodní památkou je tzv. Kamenné okno - Skalní brána. Vzdálenost od ČHS je kolem 3 km (po žluté značce).
Za zatáčkou konečně přistanu u Vřesové studánky. S častými zastávkami, z důvodu pořizování fotek, se moje cesta docela protáhla.
Přes hustou šedivou mlhu naproti, je těžko viditelná kamenná kaplička s pramenem léčivé vody, Vřesová studánka (1313 m). Leží na západním svahu pod Červenou horou. Je nejvýše položeným poutním místem na Moravě a Slezsku.
Na běžkách opatrně sjíždím dolů zmrzlým svahem, odepínám je a ztěžka zapichuji do tvrdého sněhu.
S pomocí holí se sunu po tvrdém zmrzlém sněhu ke vchodu kapličky s pramenem zázračné vody.
Uvnitř je zvlhlá kniha, kam turisté zapisují svoje zážitky.
V kapličce nad pramenem je umístěn obrázek Panny Marie. Nabírám do lahvičky zázračnou vodu a pomalu popíjím. Vítr se prohání venku, uvnitř je příjemně.
Vycházím z kapličky a hledím ke svahu s úzkou cestičkou, která vede k cestě směrem k Šeráku.
Z tohoto místa pořídím snímek kapličky z druhé strany.
Kaplička z druhé strany.
Pověst říká, že Vřesovou studánku objevil lovec při pronásledování poraněného jelena, který se napil z pramene a uzdravil se. Lovec později onemocněl a vzpomněl si na pramen ze studánky. Z těžké nemoci se s pomocí pramenité vody také uzdravil. Od té doby se Vřesová studánka stala poutním místem. Za knížete Lichtenštejna zde byla postavena kaple s obrazem "Pět ran Krista Pána", který je nyní umístěn v zámku ve Velkých Losinách.
Po chvíli pobytu u Vřesové studánky jsem pěkně promrzla, zebou mi ruce. Sundávám rukavice a dlaně intenzivně třu sněhem. Přes mlhu je sotva viditelný sloupek u cesty. Navlékám si kapuci a vydávám se zpět k Červenohorskému sedlu.
Sjezd od Vřesové studánky byl stále z kopce. Vítr místy odvál sníh a terén byl nebezpečně zmrzlý. Po necelých dvaceti minutách jsem přistála u hotelu.
Ještě fotím hotel v mlze a kráčím na parkoviště k autu. Cestou z hor si promítám nedlouhý sjezd po zamrzlé stezce i pomalý výšlap k Vřesové studánce. Mlha, která mě celou trasou provázela, mi nedovolila kochat se výhledy na hřebeny hor a údolí, ale i tak odjíždím z hor nabitá energií.

Zdroj: fakta volně upravena z webu Turistika, z knihy Jeseníky Actaea, Vlastivěda Jesenicka, Šumperský deník.

Dodatek:

Na Vřesové studánce byl kdysi kostelík, který vyhořel po zásahu bleskem v roce 1946 a chata s restaurační činností firmy Raj. Postupně chátrala a byla zbourána v roce 1988. V současné době se objevují snahy o obnovení místa s novým kostelíkem a chatou s občerstvením pro pohodlí turistů.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dasa | 16. března 2016 v 8:19

Nádherné :-)

2 Tomáš | Web | 16. března 2016 v 12:16

Musím říct, že oceňuji vaše odhodlání. Já bych se k tomu v podobných podmínkách skoro určitě nedokopal. Máte můj obdiv doprovázený oběma zdviženými palci :-)

3 Zdenka | 18. března 2016 v 7:17

[1]: Díky za pochvalu a návštěvu mého blogu :-) Pěkný den.

[2]: Taky si říkám, že občas "ujedu" :-), ale mělo to zvláštní kouzlo. Díky za Vaše palce... :-) Přeji pěkný den. Zdenka

4 valkazaba | 10. dubna 2016 v 21:02

Vřesovou studánku znám taky v pořádné mlze, spíše v mlíku, protože nebylo vidět na krok

5 Zdenka | 11. dubna 2016 v 21:23

[4]: Osobně mi nevadí, že prší, sněží, je mlha...prostě se pořád někde toulám..podle Vaší zprávy je zřejmé, že Jeseníky hodně znáte...přede mnou je ještě hodně neznámých míst...hezké jaro! Zdenka

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama