Hanušovickou vrchovinou 16.4.2016

27. dubna 2016 v 20:23 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Je sobota 16. 4. 2016, venku je chladné ráno s modravou oblohou, hřebeny hor jsou zahaleny v oparu. Nabídnu kamarádovi projížďku přírodou Hanušovické vrchoviny, v podhůří směrem k Žárové, Pustým Žibřidovicím, Novým Losinám a přes Přemyslov do Loučné nad Desnou. Cestou mu slibuji zastavení na kávu nebo jeho oblíbené pivo v nějaké hospůdce, s poklábosením o všem možném. Soukám do kabely starý foťák, aby se kamarád nenudil a nebrblal, že stále zastavuji a fotím kdejaké blbosti, jak říká. Kolem desáté odjíždíme směrem do Velkých Losin. U zámku odbočujeme doleva a Žárovskou ulicí se pozvolna posunujeme do mírného kopečka kolem rozcestí k hotelu Diana a termálních lázní. (tři fotografie pro doplnění článku s upozorněním jsou ze dne 27.3.2016)


Po obou stranách silnice míjíme zalesněné kopce (450-600m) a údolíčko říčky Račinky, pramenící pod Pekařovem. V ohradě na okraji pod Lázeňským vrchem se pase stádo koní. Pastvy na mnoha kopcích hor a podhůří, umocňují idylický obraz jesenické přírody.
Přijíždíme do kopcovité obce Žárová. Zastavuji u dřevěného roubeného kostelíka se šindelovou střechou, zasvěcený sv. Martinovi. Nechal jej postavit v roce 1611 Jan Jetřich ze Žerotína, majitel losinského panství, syn Jana ze Žerotína (o Žerotínech jsem se již zmínila v článku o Velkých Losinách a Bludovské stráni). Uvádí se, že v roce 1922 si obyvatelé obce zakoupili kostelní zvon, ve druhé světové válce byl zabaven a nachází se na věži farního kostela v Šumperku.
Kříž mezi mohutnými lípami je umístěn u vstupu ke kostelíku a hřbitovu.
Kamarád chodí mezi náhrobky a snad je všechny fotí !??
Jdu ke dveřím, abych si prohlédla interiér kostela, bohužel vstupní dveře jsou zavřené. Procházím kolem hřbitova. V suti rozpadající zídky se krčí trsy fialek.
Kostel je jedinou lidovou památkou v obci. Zajímavostí je, že kostelíky v Žárové (1611) a Maršíkově (z r.1609) byly postaveny z původního materiálu dřevěného kostela ve Velkých Losinách, který byl zbořen a postaven nový.
Žárová (cca v 500 m) byla dříve nazývána Nová Ves (něm. Neudorf). V roce 1952 byla přejmenována podle hory Žárovec (793 m) na Žárovou. V pozadí se zvedají svahy tzv. Křoviny. Stromy jabloní začínají pučet a zanedlouho se obalí tisícími bělorůžovými květy. Všude kolem se příroda oblékla do zářivé zeleně.
Počátkem 20. století zde žilo téměř 700 německých obyvatel, v současnosti zde žije kolem 150 osob. Domy v Žárové jsou rozsety po obou stranách silnice. Pokračujeme do vrchu dlouhou obcí, sevřenou vrchem Žárovce (vpravo) s úžlabinou Novoveského potoka, Křovinami (730 m) a Voglovou strání (600 m) vlevo.
Silnice se v zatáčkách vine západním směrem k obci Horního Bohdíkova. Je součástí Velkých Losin od roku 1976, tak jako Žárová a zaniklá osada Prameny. Zastavujeme v zatáčce s výhledem do údolí obce Žárová.
V roce 1946 bylo založeno pastvinářské družstvo v tehdejší Nové Vsi - Žárové. V současnosti jsou holé svahy Žárovce doménou pastvin Farmy Pastva s rozlouhou 200 ha, mimo toho firma obhospodařuje část lesa a sadu. Ovce jsou tu pokaždé, kdykoliv sem zavítám.
Podél okrajů silnice kvete velké množství prvních jarních kvítků sasanek a petrklíčů. Na konci Žárové přijíždíme do vsi Horní Bohdíkov, dříve zvané Německý Bohdíkov (Märzdorf) s několika málo domy. Je zde odtud krásná vycházka k pramenu Sv. Anny se svatou vodou a kaplí z roku 1991. Od 17. století zde bývalo poutní místo, které se v současnosti dožilo obnovení každoročních náboženských procesí. Zjišťují, že objevuji stále nové tipy k turistickým výšlapům.
Pohled ze silnice k části Hanušovické vrchoviny (něm. Hannsdorfer Bergland, s rozlohou 793 km2), s nejvyšším bodem Jeřáb (1003 m). Hledím k obzoru Králického Sněžníku. Od roku 1991 je chráněným územím s rozlohou 1695 ha, s podobnou flórou jako v horách Hrubého Jeseníku. Z důvodu nižší nadmořské výšky je zde květena chudší. Přísně chráněná jsou zejména rašeliniště, tak jako v jiných lokalitách Jeseníků. Králický Sněžník, zvaný "střechou Evropy", je evropským rozvodím Černého, Severního a Baltského moře.
Zanedlouho přijedeme do obce Pusté Žibřidovice (něm. Wüst Seibersdorf). První zmínka pochází z roku 1382. Název "Pustá" je z konce 15. století po uherských válkách, kdy byla ves zpustošená. Dříve k obci patřily osady Potůčník, Sklená a Pekařov. Od roku 1949 je součástí Jindřichova.
Mezi lesními porosty se místy otevírají výhledy do údolí. Je zřetelné, že jaro ve vyšších polohách je zpožděné. Objíždíme vrch Žárovce až téměř k okraji Pustých Žibřidovic.
Po chvíli projeví kamarád přání, že by si rád dal kávu nebo pivečko. Zastavuji před dvouhvězdičkovým hotelem Na Trojce, ukrytém pod svahy kopců s krásnou okolní krajinou. Hotel byl postaven v roce 1992. Před vchodem umývá majitel auto a sděluje, že je po sezóně a je zavřeno.
Historické foto Pustých Žibřidovic z roku 1930, s bývalým názvem Wüst Seibersdorf.
S kamarádem se porozhlédneme v okolí hotelu. Pod Sklenským vrchem (866 m), na tzv. Dlouhé stráni (650 m), se pase početné stádo krav.
Jdu příkrým břehem k elektrickým drátům. Kravičky zpozorněly, se zvědavostí na mne čučí a já na ně.
Kaplička naproti hotelu zeje prázdnotou.
V blízkosti hotelu se nachází rozpadající se chalupa. Kroužím pozvolna kolem ní k bublajícímu potůčku. Potůček se nazývá Pekařovský, pramení pod Žárovcem a ústí mezi Jindřichovem a Hanušovicemi do řeky Branné. Zastavím se, zavírám oči a poslouchám jeho jarní melodie, doprovázené zpěvem ptáků v korunách stromů. Moje rozjímání náhle přeruší kamarád s netrpělivým zvoláním "..jedééém…"
Projíždíme rozcestím směrem k Jindřichovu. Přes kamarádovo brblání na chvilku zastavuji před barokním kostelem sv. Maří Magdalény z roku 1735. Vysvěcen byl majitelem losinského panství Janem Ludvíkem ze Žerotína. V kostele jsou vzácné obrazy z 18. století od Ignáce Raaba (nar. 1715), významného malíře oltářních obrazů v různých církevních stavbách.
Požádám kamaráda, aby vyfotil kostel sv. Maří Magdaleny z druhé strany (v Pustých Žibřidovicích). Znuděně vylézá z auta a pětkrát cvaká, prý abych si vybrala. V roce 1958 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek.
Sjíždím různými zatáčkami stále dolů k Jindřichovu, odtud pokračuji směrem k Branné. U rozcestí v Nových Losinách zaparkuji u penzionu Trojkámen, pojmenovaném podle lokality Tři kameny. Poloha penzionu je v blízkém okolí lyžařských středisek, např. Branné, Ramzové, Františkova, Přemyslova, Petříkova… Na terase posedává několik turistů, venku je chladno, raději jdeme dovnitř. Celá obloha se zabarvila do šedoběla.
Kamarád pookřál a s dobrou náladou si objednává gulášovou polévku a pivo. Nadšeně mi ukazuje fotky, které pořídil. Ptám se, proč nafotil v Žibřidovicích tolik krav …?!??
Penzion Trojkámen byl renovován v roce 2011. V restauraci je čisto a útulně. Pořádají se zde různé akce s názvy, např. Svatomartinské hody, Silvestr, Zvěřinové hody, také organizování různých procházek a turistických výšlapů.
Ve všech oknech jsou pro ozdobu umístěny velké perníkové chaloupky. Po příjemné necelé hodince odjíždíme podél Losinského potoka.
V kopci postavili usedlíci barokní kostel sv. Isidora z let 1711 - 1714. Později byla poblíž postavena fara. Součástí kostela je sousoší Kalvárie z poloviny 19. století. Nové Losiny (něm. Neu Ullersdorf, 585 m) byly založeny v roce 1561 pány z Velkých Losin. Podle rejstříku z roku 1677 zde bylo 48 usedlíků, převážně sedláků, několik chalupníků a zahradníků.
Kamenný kříž z roku 1858 je chráněnou památkou. Na podstavci jsou uvedena jména padlých z 1. světové války (foto z 27.3.2016).
Historické foto Nových Losin z roku 1935, s bývalým názvem Neu Ullersdorf.
Projíždíme kolem několika chalup, vesměs k rekreačním účelům. Obec Nové Losiny je součástí Jindřichova od roku 1976. Dříve byla samostatnou obcí a patřila k ní malá osada Labe (něm. Elbe), založena v roce 1563. Její název se několikrát měnil až do roku 1950 (Elba, Nový Losín, Nová Losina…), kdy byla zákonem pojmenována Labe. Uvádí se, že osadu založili lidé z Vrchlabí (Hohenelbe). Dnes je pouze rekreační částí Jindřichova. Asi se tam někdy vypravím, je to pro mne neznámé místo.
Zastavujeme na kopci a hledíme do údolí obce Nové Losiny, sevřené Sklenským vrchem (866 m) a Losínem (727 m). Silnice, kterou projíždíme, kopíruje hranici CHKO Jeseníky (foto z 27.3.2016).
Turisté tento kout mezi Novými Losinami a Přemyslovským sedlem moc nevyhledávají z důvodů toho, že zde není žádné turistické značení. Nejlepší výstup na vrchol Černé stráně je z Přemyslovského sedla.
Rozkvetlá pastvina Slunná stráň s kobercem petrklíčů pod zalesněnou Černou strání (1237 m), nabízí poutavou jarní podívanou.
Na druhé straně silnice se pase stádo černých býků. Často tudy projíždím a vždy se zde pasou, i v zimě. Silnice se v zimě neudržuje a hrozí, že auta mohou zapadnout v závějích.
Přikládám opět letošní foto ze dne 27. března t.r. Je to úplně jiná podívaná pod modrou oblohou než pod mdlou šedí. Z vyhlídky u silnice je krásný pohled k masívu Králického Sněžníku. Je zde také značená cesta k vrcholu Tři kameny (907 m) se skalami vysokými 30 m, s výhledem k Černé stráni, Králickému Sněžníku a Přemyslovskému sedlu. Kousek pod vrcholem Tři kameny je přístřešek u rozcestí značených tras směrem ke Koutům nad Desnou (po modré) nebo k Loučné nad Desnou (po zelené). Na vyhlídku Tři kameny se brzy vypravím.
Přijíždíme do Přírodní rezervace Přemyslovské sedlo (760 m) s rozlohou 5,33 ha, vyhlášené 1.3.2001 pro vzácnou flóru a faunu, rašeliniště a mokřady. Zjara je možné objevit kvetoucí, vzácné orchideje-prstnatce. Nikde jinde se v Jeseníkách nevyskytují. Rezervací protéká Přemyslovský potok, pramenící pod Černou strání ve výšce kolem 950 m.
Od parkoviště nad sedlem je možné vydat se pěšinami a zpevněnými stezkami k Černé stráni. Trasa ve vyšších polohách není značená a je dost náročná. V okolních lesích rostou hřiby.
Ještě chvilku postojíme a hledíme směrem ke Ski areálu Přemyslov pod Jelení skalkou (949 m). Na vrcholu jsou ještě malé ostrůvky sněhu. K dispozici jsou 4 sjezdové tratě, jedna bývá osvětlena, s délkou 1250 m. Od horní stanice lanovky je možné využívat upravené běžecké tratě od 3-10 km. Projíždíme obcí Přemyslov, od roku 1961 je součástí Loučné nad Desnou.
Na závěr dnešního výletu zastavuji u zámku v Loučné nad Desnou, je nepřístupný a stále se opravuje. Podnikatelským záměrem je vybudování zámeckého hotelu, který měl být dokončen v roce 2015. Nějak se to prodlužuje… O zámku jsem se podrobněji zmínila v článku:
http://krasnejesenicko.blog.cz/1505/na-ryby-do-loucne-video-3-5-2015
Zámecký park (12,26 ha) v chladném jarním dnu a mdlou oblohou k procházce moc neláká. Park s kvetoucími rododendrony, posezením ve stínů stromů a šveholením ptáčků, je jiný zážitek.

Zdroj: volně upravené výňatky z webu turistika.cz, Vlastivěda Šumperska

DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI

Klikněte na obrázek - Dřevěný kostel sv. Martina v Žárové v ČT 1 z roku 2013:






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepa | 5. května 2016 v 15:42

Sleduji vás blog delší dobu,rád čtu vaše komentáře...díky za poučné informace..

2 Zdenka | 8. května 2016 v 20:45

[1]: Díky za Vaši reakci. Těší mě, že navštěvujete můj blog a že Vás oslovují i informace v článcích. Pěkné jaro. Zdenka :-)

3 Mirkaw | 8. července 2016 v 10:10

Výstižné fotoreportáže. :-) Obdivuji každého , kdo si dá tu práci, založí svůj vlastní blog a informuje ostatní. :-) Také ráda cestuji, poznávám kouty naší krajiny, fotím, ale k založení vlastního blogu nemám odvahu, a tak jsem ráda, že mohu cestovat s Vámi. Přeji hezký den a další nápady k poznávání. :-)

4 Zdenka | 8. července 2016 v 14:44

[3]: Otevření blogu a porozumět jeho funkce mi trochu trvalo, ale nakonec jsem to jakž takž zvládla, i když některé věci jsem ještě nepochopila, spíš nemám mnoho času. Jsem na tom jako Vy, stále někde šmejdím. Ráda Vás na mém blogu přivítám.. Také pěkný den a blogu se nebojte. Stačí začít... :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama