V mokrém sněhu ke Švýcárně 3.4.2016

23. dubna 2016 v 0:05 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Tento článek je dost opožděný, jelikož jsem měla velké problémy s počítačem po upgradu z Win7 na Win10. Nešel nastavit monitor, všechny obrázky, fota, videa a texty byly roztáhlé a rozmazané. Počítač se musel znovu přeinstalovat zpět na Win7. Přitom počítač není tak starý, instalace byla provedena ve spěchu a nedokončena. Nyní se opět mohu věnovat tomuto článku, který je z 3. dubna 2016, kdy jsem si poručila, že naposledy zajedu do hor na běžky. V nižších polohách už skoro žádný sníh nebyl, tak zbývala jediná možnost, vydat se do okolí Pradědu. Navíc bylo kolem 10°C a byla jsem si vědoma, že to na běžky není. Přesto jsem je sbalila a jela na záchytné parkoviště Hvězda, kde jsem zaparkovala. U busu k Pradědu bylo hodně turistů bez běžek. Docela na mne divně hleděli, ale co, nikdo z nich mě nezná. Nasoukala jsem se do busu až na poslední sedadlo, abych byla z jejich dohledu.


Zpočátku jsem tlapala pěšky mokrým sněhem jako ostatní. Od stanice Horské služby jsem již pokračovala na běžkách. Sníh byl těžký, stopy rozšlapané. Ze shora mě míjelo jen pár běžkařů a odráželi se usilovně holemi. Jeden z nich při pozdravu utrousil, "..je to pěkná fuška, ani z kopce to nejede..." Zastavila jsem u Sporthotelu Kurzovní a pozorovala jsem kolemjdoucí. Historii o hotelu Kurzovní, Pradědu a Švýcárny, jsem popsala v článku v loňském roce s názvem:
Ze stromů a trsů kosodřevin opadal veškerý sníh. Jen na koncích větví se sem tam třpytily kapky vody.
Nad hotelem Kurzovní jsem na chvilku usedla na lavičku a dívala se k Petrovým kamenům (1446 m), na úbočí Vysoké hole (1464m). V okolí hotelu jsou v zimě připraveny závodní běžecké tratě, s pokračováním směrem na Červenohorské sedlo. V blízkosti Jesenické magistrály pod hotelem, pramení Velký Dědův potok s ústím do řeky Desné.
Na sjezdovce pod Pradědem, zvané Velký Václavák, již nikdo nejezdil. Cesta, která je součástí Jesenické magistrály, byla plná mokrého, roztátého sněhu. Většina běžkařů se lopotila nahoru s běžkami na rameni.
Petrovy kameny s mrazovým srubem jsou vysoké 7 m a jsou nepřístupné. Tvořeny jsou z ruly a břidlice. Jsou botanicky významné pro vzácnou flóru, zejména s výskytem Jesenického zvonku, zapsaného na seznamu obzvlášť chráněných rostlin v ČR. V době čarodějnických procesů v 17. století byly Petrovy kameny místem rejů čarodějnic a ďáblů. Petrovy kameny jsou součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Na svahu pod Petrovými kameny se nachází Ski areál Praděd.
Svahy pod Pradědem byly místy bez sněhu. S proháněním lyží na sjezdovkách a v běžeckých stopách je už konec.
Tyče už letos také nebudou zapotřebí. Naproti jsou hřebeny Hrubého Jeseníku směrem k sedlu Skřítek.
Cesta se odklání v pravém úhlu směrem k rozhledně a vrcholu Pradědu (1492 m). Výhled k obzoru je směrem ke Koutům nad Desnou a k Červenohorskému sedlu (1103 m). Svahy pode mnou se svažují k Divokému dolu, o kterém se říká, že patří mezi nejhezčí kouty v Jeseníkách. Je zahrnut do Národní přírodní rezervace Praděd. V sevřeném údolí s mnoha kamennými sutinami, mezi vrchy Divokého kamene (1285 m) a Velkého Dědy, protéká bezejmenný potok s mnoha kaskádami. Vlévá se do Divoké Desné. Turistická trasa je hodně náročná.
Podél Jesenické magistrály byla v roce 2005 otevřena Naučná stezka Se skřítkem okolím Pradědu v délce 8,5 km. "Průvodcem" turistů je Skřítek z Pradědovy družiny s osmi zastaveními (témata jednotlivých zastavení jsou uvedena na konci článku).
Vlevo od magistrály se nad údolím řeky Desné, rýsují vrcholy Vřesníku (1342 m), Dlouhých strání (1353 m) s přečerpávací elektrárnou a Mravenečníku (1343 m).
Konečně jsem "přebrodila" mokrý a těžký sníh až k rozcestí ke Švýcárně a Pradědu.
Turisté na upozornění, aby neničili běžeckou stopu, to v těchto podmínkách již neřešili.
Cestou k chatě Švýcárna jsem s pomocí holemi sjížděla jako hlemýžď. Ani ve stopě to nebylo lepší.
Pod chatou roste chráněný česnek sibiřský, podle něhož je pojmenován strmý svah - Česnekový důl s Česnekovým potokem. Na potoce jsou četné vodopády s výškou 2 - 4 m. Jsou přístupné z lesní cesty v údolí na pravém břehu. Na obzoru Dlouhé stráně s okolními vrchy.
Sundala jsem běžky, zapíchla do sněhu a se ztěžklými nohami jsem zašla do restaurace pro lahvičku kofoly.
Seděla jsem asi půl hodinky u studánky, popíjela kofolu a pozorovala jsem turisty. Ve směru od Červenohorského sedla jich přicházelo velmi málo.
Cestou zpět jsem se plazila stále do mírného a dlouhého kopce. Chvilku jsem běžkovala, později jsem šlapala pěšky.
Zdá se, že to byla rovinka, ale bylo to stále do kopečka. Slunce hřálo, bylo mi horko a těžkly mi nohy.
K rozcestí od Švýcárny jsem šla hodinu, s běžkami v rukách. Turisté směrem k Pradědu náhle zmizeli.
Sjezdovka pod Petrovými kameny, v blízkosti stanice Horské služby, byla rozbrázděna mladými snowboardisty. Bylo jich zde poskrovnu.
Terén lyžařů a snowboardistů se nachází naproti od chaty Barborka. Údolím teče říčka Bílá Opava (pramení poblíž chaty Barborka) s atraktivní naučnou stezkou, místy dost krkolomnou. V horní části s vodopády, níže s peřejemi. V roce 2004 došlo k velké vichřici, která způsobila v údolí rozsáhlý polom lesních porostů. Před pár lety, v nádherném barevném podzimu, jsem stezku s malou skupinkou prošla, a byl to nezapomenutelný zážitek. Naproti jsou zalesněné svahy od Pradědu.
Ztěžka jsem šlapala k Ovčárně. Měla jsem obavy, že nestihnu poslední bus.
U Ovčárny byly kaluže z rozbředlého sněhu. Boty mi ztěžkly z nasáklé mokré břečky.
Konečně jsem cestu ke Švýcárně a zpět překonala s velkou námahou. Když to nyní hodnotím, byl to nepříjemný úlet, žádný požitek. Už nikdy nepojedu na běžky, ani pěšky, když bude v zimě na horách 10°C.


Naučná stezka Se Skřítkem okolím Pradědu, s osmi zastaveními :

1. Popis trasy naučné stezky.
2. Po stopách času - kdo jako první dosáhl na vrcholky hor
3. Krásné a nebezpečné hory - důležité informace Horské služby pro bezpečný pobyt na horách
4. Co na horách skřítkové vysázeli a co se děje v trávě - jaké rostliny a živočichové se zde vyskytují
5. Kdopak to tu hraje ve větru - vítr nebo stromy
6. Vousatá ozdoba hor - čtení o zvonku vousatém ve znaku CHKO Jeseníky
7. Švýcarští pastýři, strakaté krávy a česnekový důl - pojednání o zdejší historii
8. Nejvýše na Moravě - informace o vrcholu hory Praděd

Zdroj: volně upraveno z prospektu Jeseníky v zimě, vlastivědy Jesenicka




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš | Web | 23. dubna 2016 v 17:53

Asi to byl výlet plný ne úplně příjemných věcí spojených s tou oblevou, ale stejně vás obdivuju, že jste se na něj dala a dokončila. Jinak taky jedu na Win 7 a do desítek se raději vůbec nepouštím :-) Přeji pěkný víkend a samé povedené výlety

2 Zdenka | 24. dubna 2016 v 22:05

[1]: Tušila jsem, že dělám chybu. Dobře mi tak...je to ponaučení! Raději do hor půjdu pěšky, jako ostatní, normální turisté...Jinak nás v budoucnu Win 10 stejně nemine.  Hezký nastávající týden.. :-)Zdenka

3 Tomáš | Web | 25. dubna 2016 v 8:58

[2]: Desítky mi nikdo nevnutí, alespoň dokud to nebude naprosto nezbytné. A to ještě pár let nebude 8-)

4 Zdenka | 26. dubna 2016 v 21:38

[3]: Po zkušenostech s upgradem "sedmičky" to také odložím do ztracena...:-) Hezký den. Zdenka

5 Mirkaw | 7. července 2016 v 21:34

I když jste byla zklamaná a rozladěná, časem nepříjemné vzpomínky vymizí a zůstanou krásné fotky i radost z absolvování náročné túry. :-)

6 Zdenka | 8. července 2016 v 0:19

[5]: Máte pravdu, příroda hor je krásná v každém ročním období, i tehdy, když je to někdy fuška :-)Pěkný nastávající den.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama