Ke skalám "Moravského Blaníku" - Bradlo

5. července 2016 v 21:01 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Po návštěvě hradu Rabštejnu se po několika dnech vydávám k Bradlu u Libiny, zvaný "Moravský Blaník". Památný název se vztahuje k národním manifestacím české menšiny v letech 1897 - 1938. Tento kout láká turisty pro nádherné vyhlídky z nejvyšší skály Úsovské vrchoviny (rozloha 173 km2), která je součástí Hanušovické vrchoviny (793 km2). Je to krásný koutek přírody, v současnosti s naučnou stezkou z Libiny k Bradlu až do Nové Hradečné, dále pokračuje směrem k Úsovu. Stezka má dvanáct zastavení s popisem krajiny, historie, pověstí o čertech, zlatém pokladu, pro děti s doplněním hracích panelů, dřevěných zvířátek atd. Je zde rovněž cvičná skála pro horolezce. Modrá obloha s kopulemi bílých oblaků slibuje krásný letní den. Podle předpovědi by měly být místy bouřky, snad se tak nestane, nevzala jsem si ani deštník.


Od vlakového nádraží v Libině jdu po modré značce vzhůru do celkem příkrého kopce Baškovec (471 m) a dále většinou lesním terénem. Od silnice k obci Kamenná, hledím naproti směrem k Mladoňovskému vrchu (547 m) a dalším kopcům s výškou kolem 500 m nad Libinou.
Procházím starým, kamenným tunelem s vlhkými stěnami a uchycenou trávou v jeho spárech. V myšlenkách si představuji, kolik asi tudy během mnoha let prošlo turistů.
Šlapu ztěžka do příkrého kopce. Na chvilku postojím a hledím k obdělaným polím nad Libinou. Když obcí projíždím, je snad dlouhá kolem pěti kilometrů. Místní obyvatelé pojmenovali Dolní Libinu směrem k Šumvaldu a Horní Libinu směrem k Šumperku.
Pozoruji oblohu s hustými kupovitými mraky, snad nebude pršet. V údolí pod protáhlým Mladoňovským vrchem (547 m), zakryté stromovím, se nachází Horní Libina.
Usazuji se na chvilku do stínu stromů a hledím do údolí Dolní Libiny.
Jdu stále do táhlého kopce. Cestička s porostem keřů a listnatými stromy poskytuje příjemný stín.
Terén již není tak příkrý, cesta je široká a užívám si celkem pohodlné chůze.
Naučná stezka, s názvem Krajinou památného Bradla, informuje na jedné z cedulí pestrost lesních porostů. Jsou to stromy, které míjím, jako jsou buk lesní, borovice lesní, modřín opadavý, jedle bělokorá a převažující smrk ztepilý.
Kolem stezky mě provází spousta porostů ostružiníků, které se hojně vyskytují v křovinách, na okrajích lesů a podél cest.
Vysoká tráva podél úzké cestičky se občas zavlní v ochlazujícím větříku.
S obavou koukám na velké kupy mraků. Větve stromů si chvílemi hrají s poryvy větrů.
Jdu těsně podél okraje lesa (vpravo).
Vystupuji z lesa. Jednoduchý obrázek je vylepšen kupovitými oblaky. Chvíli postojím, koukám k háječku na vrcholu kopce Baškovec a sleduji uskupení a pohyb mraků. Tam někde za obzorem se nachází Kamenná, obec, které před válkou byla vždy německá.
Kousek cestičky na okraji lesa. Určitě chytnu blbého parazita - klíště!
Na mýtině jsou pokácené smrkové stromy, které byly napadeny kůrovcem. Odvozuji tak od označení a zářezy kůry s cestičkami tohoto škůdce na kmenech stromů.
Těžkou technikou na rozježděné cestě, obcházím místy kaluže.
Cesta je podmáčená, vytvořila jakousi rezavou, hlubokou kaluž, ve které se hemží stovky malých živočichů. Se zájmem pozoruji jejich pohyby. Připomínají mi žabí pulce.
Opouštím hrbolatou cestu a blížím se k lesácké asfaltové cestě.
Z lesácké cesty se skládkou opracovaných kmenů, pokračují stále po modré podél přístřešku, určený k odpočinku pro turisty.
Opouštím krátký smrkový úsek lesa a přicházím k mýtině, kde byly pokáceny stromy podél stezky.
Mýtina zarůstá různými keři a listnatými stromy, jejichž semena sem zanesl vítr a nahrazují tak bývalé porosty.
Zarostlou cestičkou jdu zvolna do mírného kopečka. Řídký porost vysokých smrků dosahuje výšky od 35 m a více.
Potkávám kolem dokola pozůstatky kácení a samovolného vyvrácení stromů.
Vysoké smrky jsou jako třísky. Připomínají mi rozsáhlý polom ve Vysokých Tatrách v listopadu 2004, kdy zuřivý orkán poškodil rozsáhlé svahy hor. Stopy po kalamitě, místy se skupinami podobných třísek smrků, jsou se stejným obrázkem jako zde. Škody v Tatrách jsou viditelné dodnes. To jsem trochu odbočila.
Přecházím lesáckou cestu s hromadou větví a povalenými kmeny stromů. V lese se stále pracuje.
Vyvrácené stromy mi připomínají prales.
Odbočuji z lesácké cesty a jdu dále do mírného kopce. Stálým zastavováním se mi turistický výlet nějak vleče.
Při výstupu k Bradlu jsou na stezkách i v lese jakoby "rozházené" balvany po celém hřbetu Bradla, některé jsou bílé jako zde.
Přede mnou jsou Tři kameny se třemi věžemi, z nichž nejvyšší je vysoká až 20 m. Skály jsou podle geologů tvořeny s obzvlášť pevného kvarcitu, což je jedna s forem krystalického křemence.
Od cedule naučné stezky pod Třemi kameny, ukazuje červená šipka ke skalám s ukrytým pokladem. Z druhé strany lezu na skálu, se mnou ještě tři turisté a společně hledáme poklad. Po chvíli to vzdáváme. Asi v tom byl nějaký čert!
Kolem dokola jsou rozsety, mechem zarostlé, různě tvarované balvany.
Klopýtám přes kameny zpět na značenou cestu směrem k Bradlu. Potkávám mezi kameny vysoké porosty náprstníků v bílých a červených barvách.
Náprstník červený i bílý jsou dvouleté byliny. Dosahují výšky i kolem 100 cm, plody kvetou na lodyze. Bylině se daří ve vlhké kamenité půdě.
Dočetla jsem se v herbáři, že bylina je jedovatá a využívá se pro výrobu léků na srdce.
Hřbet Bradla je od dávných dob hojně navštěvován turisty. Už počátkem našeho století se odhadoval počet turistů během letní sezóny kolem dvaceti tisíc.
Na Bradelském hřbetě nejsou jen zajímavé balvany a skály, příjemným zážitkem je i samotná, rozmanitá cesta s různými zákoutími Bradelského lesa.
Mohutný strom neodolal bouři a větru.
Dřívější zalesněný terén s pařezy podél stezky je holou mýtinou.
Zastavuji u dřevěného přístřešku se studánkou Běžinka s pitnou vodou. Lavice nabízí možnost odpočinku s douškem vody z pramene. V době delšího sucha studánka vysychá. Uvádí se, že v okolí Uničova je zdejší voda s minerály vápníku a hořčíku nejkvalitnější. Podle pověsti studánku často navštěvuje čertík Bradlík a hlídá blízko studánky svůj poklad.
Obloha se zatahuje, vypadá to na déšť. Přede mnou je asi kilometr chůze k Bradlu.
Začíná mírně poprchávat. Jdu k přístřešku, kde se již usadila rodinka. Přicházím k sedmému zastavení naučné stezky s názvem Bradelská skála. Přístřešek míjím a tlapu kolem dřevěné sochy čerta ke skalám. Konečně jsem u cíle.
Kamenitým terénem přicházím k Bradlu, ukrytém v porostu vysokých stromů. V době, kdy v obcích kolem Bradla žili převážně Němci, pořádali zde tradiční slavnosti o první květnové neděli a slavnost slunovratu. Před 2. světovou válkou zde zažehovali hákové kříže.
Jsem před výstupem nahoru. O hoře se traduje, že v nitru skalního masivu spí početné vojsko, které přispěchá naší zemi na pomoc v době pohromy a nebezpečí. Pověst je podobná s českým Blaníkem.
Lezu nahoru po vytesaných schodech s rošty z ocele (zhotoveny v minulém století), úporně se držím prostého kovového zábradlí z konce 19. století a bojím se dívat dolů. To ta blbá fobie z výšek. Napadá mě předsevzetí! Budu v Jeseníkách lézt na skály, které na horách potkám!?
Koukám na horniny Bradla se širokými trhlinami. Napadá mě, že pravděpodobně zapříčinily sesuv některých balvanů na úpatí skály. Zajímavé vzorky horniny jsou umístěny dokonce v některých muzejních sbírkách v ČR. Odtud také pochází základní kámen při stavbě Národního divadla.
Hřbet Bradla mi připomíná mohutnou skalní hradbu, s podobou jakéhosi suku. Vyčnívá nad okolí s dalšími skalními útvary. Samotná skála Bradlo má od úpatí výšku 23 m, kam právě lezu. Pevné skály z křemence jsou vhodné pro horolezecké lezení, zejména na kolmých stěnách.
Stojím opodál od zvlněného zábradlí nad kolmou stěnou Bradla. Raději se nedívám dolů. Z vrcholu je pěkný kruhový rozhled, který místy narušují vzrostlé stromy. Nalevo na obzoru je Králický Sněžník, naproti Hanušovická vrchovina a v pozadí část hřebene Hrubého Jeseníku.
Na obzoru je vidět, sice v oparu, dlouhý hřeben Hrubého Jeseníku, v popředí Nízký Jeseník. V případě dobré viditelnosti lze prý vidět i Hostýnské vrchy v oblasti Karpat.
Hledím do širokého údolí Hornomoravského úvalu, uprostřed je Šumvaldský rybník s plochou cca 60 ha. Je největší v Olomouckém kraji a je o něm zmínka v zemských deskách již od roku 1569. Místní jej nazývají také Hrubý rybník u řeky Oskavy. Je hnízdištěm vodního ptactva a zastávkou při ptačích taženích na jih.
Zleva se táhne nad Libinou Mladoňovský vrch.
Na skále hlídkuje čertík Bradlík. Pověsti vypráví, že množství balvanů a kamenů kolem a na celém Bradelském hřbetu, zde rozházeli čerti. Měli za úkol postavit pro sedláka z Lipinky kamenný hrad vysoký 20 m a to dříve než zakokrhá kohout. Před zhotovením hradu kohout zakokrhal a čerti kameny upustili a zmizeli v pekle. Nedokončený hrad se rozpadl a dal tvar vrcholu Bradla.
Z dubu, motorovou pilou zhotovený čert v životní velikosti, má za úkol hlídat Bradelské území s nejvyšší skálou Bradlo. Sochu vyrobila firma Abakuk z Hanušovic. Odcházím z Bradla v mírném dešti zpět do Libiny, mám před sebou cca 5 až 6 km, půjdu bez zastávky a většinou z kopce. Budu v Libině na nádraží raz dva.

Zdroj: volně upraveno z webu obce Uničov, Vlastivědy Šumperska
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irena | Web | 6. července 2016 v 13:38

Krásný fotky a skvělá inspirace!

2 krasnejesenicko | 7. července 2016 v 0:26

[1]: Těší mě, že článek s fotkami Vás inspiruje. Přeji krásné léto. Zdenka

3 Mirkaw | 7. července 2016 v 21:17

Byli jsme tam před 2 lety na podzim, krásná procházka i místo. :-) Přeji hezký den a další skvělé nápady na toulání. :-)

4 Zdenka | 7. července 2016 v 23:44

[3]: Díky za Vaši návštěvu a milý komentář. Souhlasím, že k Bradlu s okolím, je opravdu krásná procházka. Přeji Vám krásné léto. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama