K Jelení studánce bez výhledů 13.8.2016

22. srpna 2016 v 0:31 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Mezi houbařením, zahradničením a zavařováním, v sobotu 13. 8. 2016 se poprvé vydávám do nejvyšších míst Hrubého Jeseníku, s krásnými výhledy na panoramata hor s Pradědem. Dnes je sice zataženo, ale podle předpovědi má pršet jen dopoledne a vyjasnit se má až odpoledne kolem 14. hodiny, i na horách. Nikam nespěchám a krátce po obědě odjíždím k sedlu Skřítek. Od Rudoltic pod Klepáčovem mě provází hustá mlha až k sedlu, hory jsou totálně v zajetí mlhy. Doufám, že na horách se podle předpovědi vyjasní.


V první části od sedla jdu svižně lesní cestou asi 500 m. Od Skřítku mě bude provázet NS "Po hřebenech-světem horských luk", která končí u Ovčárny.
Porostem lesů jsou převážně bučiny, které v dávných dobách zaujímaly největší území Jeseníků. Ve stromových patrech se vyskytuje také smrk obecný, jeřáb ptačí a vzácně jalovec obecný. Hledím do zeleně lesa a uvědomuji si, že není slyšet šveholení ptáčků. Vnímám ticho kolem, je to příjemná relaxace. Vítr nefouká, asi se prohání někde na hřebenech.
Od rozcestí nad Skřítkem pokračuji po zelené do hodně prudkého kopce, i když se to na fotce nezdá. Výstup na hřebeny od sedla Skřítek je jeden z nejnáročnějších v Jeseníkách. Nápis na ceduli dokonce v tomto místě zakazuje jízdu na kole. V zimě běžkaři sjíždí k sedlu z horského hřebene raději po žluté značce k Alfrédce a kolem Zelených kamenů.
Kapky deště na slehlé trávě vypadají jako rozsypané perličky.
Jdu do mírného kopce, obklopeného z obou stran řídkým lesem s vysokými smrky a mladými listnáči.
Pařez, schovaný mezi stromy a keři, mi připadá jako trpaslík. Vidím špičatou čepici, oči, vousy a mechem zarostlý kabát.
Hlemýždím tempem jsem konečně zdolala ten neskutečný kopec a pokračuji pohodlným, odpočinkovým terénem.
Zaujala mě směsice různých porostů těsně vedle sebe. Vřes obecný sousedí s trsy borůvek, brusinek, travin a smrčků.
Je kolem 15. hodiny, mlha sedí na kopcích a ani se nehne. Vypadá to, že nanejvýš zajdu k Jelení studánce, z výhledů stejně nic nebude, tak se pak vrátím zpět. To zase je smolný den!
Po chvíli se zvedá vítr, místy se mlha ztrácí a znovu se vrací. Podél stezky se k mému překvapení objevují holubinky a růžovky, dokonce se na mne z borůvčí usmál velký hřib, bohužel plný červů.
V mlhavém oparu se náhle mezi stromy objevují Ztracené kameny (1250 m). Území kolem se nazývá Ztracené skály. Vstupuji do Přírodní rezervace Břidličná s rozlohou necelých 652 ha. Byla vyhlášena 19. 3. 2008 pro zachování přirozené vegetace bučin, smrčiny, alpínských holí, trávníků na svazích Břidličné hory a Jeleního hřbetu, včetně zachování ohrožené fauny. Jsem ve výšce kolem 1150 m.
Stezka ke Ztraceným kamenům se mírné zatáčí doleva. Zkroucené, vyčnívající kořeny stromů a kameny na cestě, ztěžují chůzi. Věnuji se focení a sem tam klopýtám.
Ztracené kameny (1250 m, dříve pojmenovány Hörndelstein) jsou jedny z nejoblíbenějších skalních útvarů v Jeseníkách. Jsou posledním vrcholem na jihozápadním okraji hlavního hřebenu Hrubého Jeseníku. Koukám nahoru k vrcholu, který mi připomíná kamennou pyramidu.
Balvany a kameny různých velikostí jsou zdánlivě pevně zaklesnuty, přesto se mezi nimi ujaly trsy borůvkových porostů a stromů. Je to svědectvím pomalého pohybu svahu, způsobeného vnějšími silami, jak uvádí geologové.
Geologický podklad Hrubého Jeseníku má docela složitou historii. Balvany a kameny byly tvořeny devonským kvarcitem neboli křemencem, několika typy rul, svorů, fylitů atd. Devonské stáří hornin bylo spolehlivě podloženo nálezy právě v této oblasti a v okolí Břidličné hory. Studuji a osahávám balvan se zkamenělými, nažloutlými šupinami. Zjistila jsem, že se jedná o tzv. chloritoid. Bílý křemenec mi připomíná mramor.
Uvádí se, že jen na Šumpersku se vyskytuje několik desítek mimořádných a rozmanitých větších skal, pocházející z období devonu před několika milióny let. K místu se váže německá pověst, že zde "závodil čert se sedlákem a velké kameny vysypal ze svých bot".
Šplhám na vrchol a koukám do nejbližšího mlhavého terénu. Jen v představách si maluji nádherné výhledy do širokého údolí Šumperska, k Hanušovické vrchovině, Nízkému Jeseníku, Králickému Sněžníku, Hraběšické hornatině a na severozápadě k Orlickým horám.
Dívám se z vrcholu do propasti kamenného moře. Tam někde v lesích se nachází stezka od sedla Skřítek, po které jsem před hodinou tlapala. Ohromné, mozaikovité balvany jsou jako namalované. Křemenec během dlouhých časů vytvořil barvy od bílé až jemně růžové.
Po půl hodině na vrcholu Ztracených kamenů lezu dolů. K Jelení studánce půjdu ještě asi 3 km. Kmeny seschlých stromů podtrhují moji chmurnou náladu z blbého počasí, ještě že neprší. Mlha ne a ne ustoupit.
Podél cesty jsou místy kamenná políčka, která zde "vysypal čert při honičce se sedlákem", jak praví již zmíněná pověst.
Od cesty hledím mezi stromy ke skalnatému svahu v okolí Pece.
Podél kamenité cesty si pochutnávám na malých, seschlých borůvkách.
Porosty smrčiny jsou ve vyšších polohách viditelně nižší. Na chvilku vykoukla modrá obloha.
Ve vyšších polohách se objevuje vřes obecný (Challuna vulgaris, z řeckého slova challuna znamená "k zametání"), rozšířený v celé Evropě. Dosahuje vzrůstu 20-50 cm, má léčivé účinky, např. při zánětu ledin a revmatismu. Je vhodný také pro jarní detoxikaci organismu.
Podél cesty se povalují torza odumřelých stromů.
Stále mě provází spousta kosodřeviny. Byla vysázena v 19. století ve vysokých partiích Jeseníků, z důvodu ochrany svahů před lavinami a sesuvy. Je jehličnatým stromem dosahující výšky několik metrů. Kleč je nenáročná, odolná proti mrazům, silným větrům a sněhovým závějím.
Přicházím k jakési hromadě kamenů a připadá mi, že to sem naskládali turisté. Kolemjdoucí skupinka mi ochotně sděluje, že je to Pec (1311 m) a je předvrcholem blízkého vrchu Pecny.
Hrubý Jeseník je charakteristický svými zaoblenými širokými hřbety a příkrými svahy. Od Petrových kamenů po Pec, vyčnívá nad hranicí lesa s krásnými vyhlídkami, a je považován za nejkrásnější část Jeseníků. Jen já se dnes žádnými vyhlídkami kochat nebudu. Koukám jen do usedlé mlhy na všech stranách. Časté mlhy jsou prý charakteristické hlavně v polovině roku.
Vysoké partie Hrubého Jeseníku jsou ve výškách kolem 1300 m pokryty alpínskými holemi s travinatým a keříčkovitým společenstvím na chudém, kyselém podkladu. Na obrázku se jedná o semknuté trsy smilky tuhé, které se táhnou až do oblasti Pradědu. Stébla smilky dosahují výšky až 50 cm a vytěsňují ostatní společenství holí, které jsou tím ochuzovány.
Stezka se stále klikatí podél kosodřevin a travnatých holí se sporými trsy borůvek, brusinek a horských smrčin.
Připadá mi, že šišky na vrcholu kleče jsou jako přilepené. Kosodřevina rozkvétá od května do července, její semena dozrávají v příštím roce na podzim nebo na jaře. Po otevření šupinatých plodů semena vypadávají a tím zakládají další pokolení této úporné dřeviny.
Postupem času odborníci zjistili, že kosodřevina (borovice kleč) je škůdcem horských porostů a zahájili proto kácení ve vrcholových partiích, např. v oblasti Šeráku, Malé kotliny, Petrových kamenů a Keprníku. Likvidace v těchto místech zajistila, že se vrátily dřívější porosty. V Jeseníkách se nachází ještě kolem 150 ha kosodřeviny a ochranáři plánují její kácení také v oblasti Vysoké hole, Velkého máje a Tabulových skal u Pradědu.
Ze stezky po zelené odbočuji k mrazovému srubu Pecny (1330 m), nejjižnějšího vrcholu Hrubého Jeseníku. Ušla jsem jeden kilometr od Ztracených kamenů k sousednímu vrcholu Pecny. Od sedla Skřítek jsem celkově ušla 4 km, k Jelení studánce mi zbývají 2 km.
Lezu nahoru na kamenitý vrchol Pecny, odkud v případě jasného počasí jsou fantastické rozhledy na obě strany hřebenů hor.
Geologické složení balvanů a kamenů je stejné, jako na Ztracených kamenech. Opravdu krásné vyhlídky!
Vracím se zpět na stezku po zelené. Mlha opět zhoustla a zakryla vrchol Pecny.
V tomto neschůdném kamenném poli se turisté nepohybují.
Vývoj květeny se odvíjel od poslední doby ledové před 12000 tisíci lety př.n.l., lesy ustoupily do údolí a vznikly bezlesé plochy převážně tundrového charakteru. Břidličná hora (1358 m naproti) je zahalena mlhou. Neuvidím zhola nic, nepodívám se do hluboké propasti nad údolím řeky Merty, pramenící pod Malou Jezernou (1271 m). Možná to bude lepší, až půjdu zpět.
Mlha místy ustupuje, mezi stromy hledím směrem k Bruntálsku.
Přibližuji se k Jelení studánce. Mezi stromy je vidět kousek vrchu Jelenky (1214 m), na jejímž úpatí se nachází Alfrédka. Vyhořela v březnu 2002, dnes je tam prý poblíž bufet. Někdy to bude můj příští plán.
Jelení hřbet (1367 m) přede mnou znovu objala mlha.
Jelení studánka (1300 m) je oblíbeným místem k osvěžení a odpočinku. Místo je rovněž rozcestníkem stezek do údolí směrem ke Skřítku, Divoké Desné, po prudké stezce k Vernířovicím, Alfrédce a dále po hřebeni k Ovčárně. Pramen Stříbrného potoka pod Jelením hřbetem (1367 m) ve výšce 1311 m je zdrojem Podolského potoka. Asi 1,5 km od studánky byl v roce 1774 zřízen ovčinec mnichem z Velehradu. Po pěti letech vyhořel.
Vedle se nachází kamenná útulna. V roce 1914 byla postavena otevřená stavba na místě přístřešku z konce 19. století. Sloužila až do 60. let minulého století, kdy byla upravena Horskou službou, s přispěním ONV města Bruntálu. Ve všech ročních obdobích poskytuje útulna turistům azyl v případě špatného počasí a možnost bivakování.
Od útulny hledím k údolí Podolského potoka s Přírodní rezervací "Pod Jelení studánkou" z roku 1989 (po červené značce) s rozlohou 140 ha. Pozoruhodné místo je domovem mravenců s více než 20 hnízdy na hektar (uvádí se i s 30 hnízdy). Mravenčích hromad je v počtu asi 2000, přičemž vědci odhadují v jedné hromadě až 500 miliónů mravenců. Dožívají se 7 až 10 let. Jejich hnízda jsou vysoká až 1 m s průměrem do 2 m. Nejvíce je zastoupen mravenec podhorní (Formica lugubris). Je to docela zajímavé místo.
Je po 17. hodině, je nejvyšší čas se vrátit od Jelení studánky zpět k sedlu Skřítek.
Naproti je Břidličná hora, mlha se skoro vytratila. Zastavím se tam jen na chvilku. Vysoké tyče jsou zde celoročně pro orientaci v nepříznivém počasí.
Nakonec Břidličnou horu míjím bez zastavení, honí mě čas. Stejně je tam mlha a nic bych neviděla, jen moře kamenů. Uvádí se, že kameny se pohybují po svazu několik cm za 20 let. Je to také místo, kde je možné potkat kamzíky.
Mdlé slunce nad hřebenem se občas ukáže. Na chvilku osvítilo horskou louku zpět k Břidličné.
Přede mnou se rýsuje vrchol Pecny.
Téměř ke konci mého sestupu se slunce prodralo mlhou a doprovází mě až k sedlu Skřítek. Měla jsem dnes smůlu.
Sluncem zalitý les nabízí úplně jinou náladu.
Ztracené kameny ozařují paprsky slunce a proráží mlhu nad údolím.
Pořizuji poslední snímky z mírného terénu před prudkým sešupem k sedlu Skřítek.
I přesto, že jsem dnes neměla štěstí a neviděla jsem to nejkrásnější, výhledy z hřebenu Hrubého Jeseníku, potěšilo mě, že jsem se do těchto míst konečně a poprvé vydala. Vím, co mohu příště očekávat. Nakonec i ta mlha ukázala hřebeny hor jinak.

Zdroj: částečně převzato a volně upraveno z Vlastivědy Šumperského okresu a kusé informace z webu Treking a Turistika

Další zajímavosti

NS Po hřebenech-světem horských luk je dlouhá 12 km od Ovčárny až k sedlu Skřítek, s tématy (zdroj Antea):

1. Světem horských luk (u Ovčárny)
2. Z ovčáka chatařem - Minulost a současnost horských chat (rozcestí značek do Velké kotliny a na hřeben)
3. Pravda o čarodějnicích-Petrovy kameny, tajemný klenot jesenických hor (zatáčka u Petrových kamenů)
4. Chybějící vrchol-Nezahojená jizva na tváři jesenické přírody (před Vysokou holí s výhledem na PVE)
5. Pozor! Tady přistávají letadla!-Podivuhodné příběhy na hranici středověkých panství (Vysoká hole)
6. Co se děje v trávě-Povídání o životě zvířat na jesenických holích (Kamzičník, triangulační bod)
7. Boj o přežití-Drsný život na horských hřebenech (Velký Máj)
8. Prastaré stopy bývalých panovníků-Jak se do jesenických hor (ne)zapsali lesníci barona Kleina (sedlo pod Velkým Májem)
9. Jelení studánka-Na hranici tří rezervací (Jelení studánka)
10. Ledovcové království-Poslední doba ledová a její stopy v krajině (Pecný)
11. Ztracené kameny-Svět lišejníků (Ztracené kameny)
12. Tajemstvím opředená zem-Tajuplné Skřítkovo rašeliniště u dávné zemské cesty (Skřítek)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mirkaw | 22. srpna 2016 v 12:30

Krásná procházka, pěkné fotky i povídání. Vždy se těším, co nového nabídnete a pravidelně sleduji Váš blog. I když byla mlha, určitě to stálo za vyjítí a je vidět, že jste dobrý pozorovatel přírody se spoustou vědomostí. :-) Byli jsme tam na podzim loňského roku, byl nádherný slunečný den, ale s vysokým stupněm oparu, který na hranici ve výšce asi 900m tvořil odlišnou čáru. Šli jsme jen na Břidličnou horu a zpět ke Skřítku a bylo to bezva. Ráda se tam zase vrátím. Z Pecného k východu byla vidět i Lysá hora, ale v oparu velmi špatně. :-) Přeji hezký den. :-)

2 Zdenka | 23. srpna 2016 v 18:56

[1]: Dobrý den, Vaše zhodnocení článku mě potěšilo. Vzhledem k tomu, že jsem tam byla poprvé, tak mě tato část Hrubého Jeseníku hodně okouzlila, i přes tu mlhu. Určitě se tam pro nádherné výhledy, jak turisté uvádí, vypravím znovu. :-) Krásné nastávající letní dny...Zdenka

3 Tomáš | Web | 24. srpna 2016 v 7:55

Zdravím. S tou mlhou jste měla fakt pech, protože výhledy jsou z hřeberu krásné. Jak ze Ztracených kamenů, tak z Pecného, ale i během další cesty k Ovčárně přes Vysokou holi. Máte můj respekt, že jste se tam vypravila právě od Skřítku, protože já - právě kvůli tomu stoupání - preferuji opačný směr. Ale jinak velmi pěkný report, i s tou mlhou :-) A nebojte, příště vám už počasí vyjde 8-)

4 Zdenka | 25. srpna 2016 v 21:19

[3]: Dobrý večer, máte pravdu, že i s mlhou mají fotky své kouzlo.  Příště nepůjdu do toho stoupáku, ale vydám se k Alfrédce, poté od Jelení studánky dále na hřebeny. Jen aby vyšlo počasí! :-). Přeji hodně krásných "úlovků" z přírody :-) Zdenka

5 Jára | Web | 13. října 2016 v 15:05

Jejku, tam je nádherně. A mlhavé počasí dodává horám na atrktivitě. Snímky jsou velice krásné. Lesy, skálym ztrouchnivělé pařezy. Vše je krásné a ve všem lze najít zrození, život i umírání, které v přírodě běžně probíhá. Ve všem je skrytá krása, když si ji člověk dokáže pozorováním přírody kolem sebe, najít. :-)

6 Zdenka | Web | 14. října 2016 v 20:52

[5]: Moc hezky jste to vyjádřila! I příroda zahalená v mlze má své kouzlo. V roce 2013 jsem byla v Lužických horách, je to také krásný kraj...moc se nám tam líbilo. Hezký podzim..:-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama