Večerní procházkou "Malou Vídní"- Šumperk 30.8.2016

7. září 2016 v 14:17 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Po západu slunce dne 30.8.2016 se vydávám za historií Šumperka, s cílem poznávat nejzajímavější budovy ve městě z 19. století. Moc o nich nevím a těším se na odhalení jejich tajemství. V době 19. století dochází díky podnikatelům v textilním průmyslu, továren, jejich paláců a vil, k rozvoji města zásluhou vídeňských architektů. Tak vzniklo přízvisko "Malá Vídeň" od Jana Havelky v roce 1883, loštického rodáka. Své dojmy o městě popisuje v knížce Cesty po Moravě. Je teplý podvečer, žmoulám v ruce malý prospekt z informačního střediska s názvem "Po stopách Malé Vídně", s 24 zastaveními. Všimnu si i jiných zajímavých objektů. Mám obavy, že všechno asi dnes neobejdu. Názvy budov "Malé Vídně" budou psány velkým písmem a v uvozovkách.


Moji večerní misi zahájím pochodem z náměstí Republiky, možná do největšího kopečka ve městě, Lužickosrbskou ulicí (dříve Neutorgasse) k náměstí Míru. Vlevo procházím kolem rohové části moderního paláce Schönberg z roku 2008.
Pomalu se stmívá, osvětlená ulice s dlažebními kostkami je prázdná. Jen občas kolem mne hrkavě projede nějaké auto.
Nově otevřený bar s opřeným kolem a přilehlým rozbouraným domem, vytváří zajímavou scénu. Nikdy jsem si nevšimla, jaká budova tu byla dříve. Někde v těchto místech ulice, kde stojím, byla kdysi Nová brána, která byla zbourána asi kolem roku 1909.
Stojím na náměstí Míru, nejstarší části města. Ve 13.století se začala zde psát jeho historie, kdy došlo k postupnému osídlování německými osadníky. Mariánský sloup, se sochami kladského sochaře Michaela Kosslera, byl postaven v barokním slohu v roce 1719 po morové epidemii se 180 obětmi v létě 1714. Nalevo se nachází Akademie Jana Amose Komenského se zaměřením výuky světových jazyků od roku 1990. Ostatní domy jsou privátní. V dávných dobách zde bylo tržiště (Markplatz).
Uprostřed nevelkého náměstí se honosí několikrát přestavovaná "ŠUMPERSKÁ RADNICE" z roku 1911. Je postavena v sasko-neorenesančním slohu s drobnými secesními detaily, od vídeňského profesora Georga Bergera a Hanse Schöna. Původně zde byla gotická radnice, zmiňována již v roce 1475.
V severní části náměstí patřily domy v 19. století k nejlukrativnějším ve městě, jeden z nich byl "DŮM U ŘÍMANKY", postavený šumperským stavitelem Josefem Prosingerem v roce 1877, pro bohatého kupce Karla Wiatschka. Název byl inspirován z doby jeho cesty do Itálie, odkud si přivezl svoji manželku. V nice prvního patra byla osazena socha Římanky, aby manželku potěšil a připomínala ji Itálii. Hlavou mi náhle proběhla letmá myšlenka, že svoji ženu musel hodně milovat.
Socha Římanky z detailu. Letos v srpnu byla provedena obnova fasády, socha byla sundána, aby se nepoškodila. Opravena byla restaurátory z Olomouce. Dům U Římanky patří mezi nejkrásnější budovy ve městě.
Z náměstí Míru koukám naproti na "DŮM U BÍLÉHO PSA". Dříve zde stál bohatě zdobený barokní dům, který koupil Josef Wiatschka a nechal ho zbourat. Projektem nové budovy v roce 1998 byli pověřeni architekti, bratři Drexlerovi, jejichž projekt realizovali šumperští stavitelé Heinrich Popp a Franz Hloch. Podle reliéfu psa ve štítu, byl dům pojmenován "U Bílého psa". Majitel zde provozoval drogerii. V nedávné době zde byl obchod s domácími potřebami. Dnes je zde restaurace s příjemnou atmosférou.
Z náměstí Míru zabočuji do vydlážděné Starobranské ulice. Novodobé osvícení mi trochu připomíná staré lucerny z doby středověku. Připadám si jako ve filmu, je ticho, které doprovází jen zvuky mých kroků. Všechna okna jsou ponořena do tmy a kolem dokola vnímám ponurost tohoto místa. Zrychluji svoje kroky.
"OBERlETHNERŮV PALÁC III" ve Starobranské ulici (č.20, dříve Altorgasse) byl jedním z domů, které byly postaveny již mimo městských hradeb v okolí radnice. Stavba paláce byla zhotovena v roce 1840-1842 v klasicistním stylu s lodžií, stavitelem Ignácem Richterem. Podnikatelé Oberleithnerové se věnovali textilnímu podnikání a své rozlehlé zahradě v okolí domu, která se táhla podél vodního příkopu až k dochovanému altánku na Radniční ulici.
Detail lodžie Oberleithnerova paláce III.
Pospíchám dále ulicí Starobranskou, v této části dříve Terschgasse. Vlevo byl dům s hodinářstvím Ernsta Manskyho a je zde dodnes. Nakouknu do krátké uličky Na hradbách, se zachovalou průchozí branou směrem k poště.
Na konci Starobranské ulice je "TERSCHŮV DŮM" (č.5), na obrázku vlevo. Terschové koupili dům v roce 1800, původně se dvěma částmi z roku 1679 a 1761. Měli rytířský titul a vlastnili velké pozemky a majetky, např. Třemešek. Od roku 1841 zde Franz Tersch provozoval poštu, v roce 1884 byla zestátněna. Dnešní podoba je z roku 1886, jehož majitel Fridrich Tersch byl starostou města. Do roku 1945 se ulice jmenovala Terschova.
Konečně jsem na konci, místy ponuré Starobranské ulice. Obracím se zpět k Terschově domu (vlevo za obchodem Er2Er), ostatní domy napravo a naproti jsou privátní, s obchodními prostorami v přízemí.
"LÉKÁRNA U ČERNÉHO MEDVĚDA" na ulici Slovanská (č.22), lidově se říká na "Točáku", s nynějším názvem Pilulka. Lékárna zde byla již od roku 1874, tehdy to byl přízemní dům lékárníka Eduarda Hackla s názvem U černého medvěda. Po deseti letech byla postavena nová lékárna ve stylu novorenesance. Majitel velmi usiloval o zestátnění lékáren a vydávání léků zdarma. Lékárnu později prodal (1893) a uchýlil se do ústraní. V 60. letech 20. století bylo průčelí budovy poškozeno, v roce 2001 se nynějším majitelům podařilo uvést průčelí do původního stylu.
Od lékárny se vydávám směrem k soudu. Nejdříve se zastavuji u "KINA SAXINGER" stavitele Antona Schwestky z roku 1921 a neznámého projektanta. Po osmi letech byl přistaven vstup a byty. Širokoúhlá projekce byla od roku 1959, kdy z toho důvodu došlo k úpravě kina. Kino s názvem Svět postupně chátral a došlo k prodeji firmě Osapo v roce 2002. Vnitřní prostory byly upraveny k prodejním účelům. Je docela hodně hodin a mám před sebou toho ještě hodně. Spěchám k soudu.
V předměstí města získalo město samostatnou budovu Okresního soudu v roce 1907. Staviteli byli Josef Prosinger se synem Hubertem. Budova je moderního stylu s náznakem historické architektury. Přemítám o tom, že určitě se lidé tomuto místu nejraději vyhýbají. Od soudu jdu k Domu kultury, procházím přilehlým parkem Sady 1. máje směrem k nádraží.
Na ulici 17. listopadu se nachází "VILA DORIS", dnes Středisko volného času pro vzdělávání pedagogických pracovníků a zájmových činností ve více než 170 kroužcích. Vila byla postavena v roce 1899 v místě rozlehlé zahrady, která byla součástí Pavlínina dvora majitele Karla Chiari. Jeho syn Eduard ji nazval po své manželce Doris.
Pokračuji ulicí 17. listopadu k nádraží.
Na původní Lastenstrasse, nyní Jesenická, bylo postaveno nádraží v roce 1870. Po téměř 30 letech bylo zbouráno. Dnes je nádraží po rozsáhlé rekonstrukci, má dvojče v polské Przemysli. V ulicích mimo centra města není ani človíčka. Město Šumperk se ukládá ke spánku. Jdu zpět od nádraží směrem k hotelu Grand.
"HOTEL GRAND" byl postaven mezi dvěma světovými válkami v letech 1931-1932. Dříve zde byla Effenbergerova pivnice na nároží Kaiserstrasse a Bahnohofstrasse, zbourána byla v roce 1931. Nynější hotel je ukázkou české moderní architektury stavitele Tomáše Šipky z Olomouce. Přestavba byla provedena v letech 1965-1967. V nedávných dobách poskytoval hotel taneční večery v prvním patře, v přízemí dnešního nevábného bufetu byla celkem slušná restaurace. Dnes už je všechno jinak. V rohovém baru je věčně nakouřeno, bufet s nehezkým prostředím mě neláká, tak sem vůbec nechodím.
Na křižovatce naproti hotelu Grand je "EVANGELICKÝ KOSTEL" na ulici Revoluční. Kostel byl postaven v letech 1869-1874, kdy byl vysvěcen. Jedná se o jednolodní neogotický chrám, do dnešní podoby byl upraven v roce 1908 s přistavěnou věží.
Bývalé "NĚMECKÉ GYMNÁZIUM" na Hlavní třídě vzniklo v době, kdy vznikla nová Nádražní třída, dnes ulice 17.listopadu. Město zadalo projekt architektům z Vídně, Antonovi a Josefu Drexlerovým v roce 1895. Stavitelé H.Popp, F. Hloch a J. Prosinger neoklasicistní budovu obohatili v průčelí o sochy Moravie, Homéra a Pallas Athény. Slavnostně byla otevřena v září 1897. Ozývaly se prý tehdy hlasy, že předčila univerzitní budovy mocnářství. Dnes je zde Obchodní akademie s ekonomickým zaměřením a je jednou z významných, prestižních budov města.
Parkem Sadu 1. máje přicházím od hotelu Grand k "PAVLÍNÍMU DVORU" (něm. Paulinenhof), dnes Vlastivědné muzeum. V parku je tma jako v pytli, kromě osvíceného muzea.
Dříve zde byl velkostatek z počátku 19. století v majetku rodiny Terschů. Dnešní podoba je z roku 1876, kdy byl dvůr přestaven na novorenesanční palác. Projektoval ho Moritz Hintrager z Vídně, přičemž se inspiroval francouzskou architekturou. Dvůr patřil dr. Karlu Chiarimu z Vídně. Po 2. světové válce zde bylo umístěno muzeum i v hospodářské části. V první polovině 21. století došlo k zásadní rekonstrukci muzea.
Před Vlastivědným muzeem mě zaujala kašna s hladinou jako skleněné zrcadlo, s ostrými odrazy budovy.
Na Hlavní třídě je ještě celkem živo, i když je skoro 22 hodin. V zahrádkách restaurací posedávají lidé, diskutují a popíjí vínko nebo pivo. Zastavuji u výlohy vpravo a pročítám informace o "DOMU OTOKARA KATZERA" z roku 1930, šumperského architekta Ernsta Hantschla. Stavebníkem multifunkčního objektu byl Ottokar Katzer a Hantschl, ševcovský mistr. Nejednalo se o obchodní dům. Zajímavostí je členění průčelí se třemi pásy oken.
Šumperské "DIVADLO" se stálou scénou, je ozdobou Hlavní třídy města. Je reprezentativní budovou k pořádání různých kulturních a společenských akcí, a to již od konce 19.století, tehdy s pojmenováním Německý spolkový dům. Ze 78 zájemců o stavbu divadla zvítězil Georg Berger, vídeňský architekt. Projekt byl postaven na parcele zemědělského statku v letech 1901-1902 firmou Popp a Ulrich. Po 2. světové válce byl pojmenován Národním domem. V roce 1994 došlo k požáru a v roce 2000 bylo divadlo znovu zprovozněno. Budova s večerním osvícením mi skoro připomíná pohádkový zámek.
Hlavní třída je každodenním korzem místních obyvatel, turistů, dětí kráčejících do divadla nebo do kina, maminek s kočárky, sedících osob na četných lavičkách nebo v zahrádkách restaurací. Lidé se potkávají se známými, zastavují se a vedou důležité diskuze, tak jako já.
"SCHUSTERŮV DŮM" drogisty Adolfa Schustera byl postavený v roce 1905 na místě původního Stafanyho domu. Stavbu realizovali šumperští stavitelé Heinrich Popp a Ernst Ulrich a vtiskli budově dominantní secesní průčelí. U Schustra pracoval Hermann Krumey, který se v době války podílel na likvidaci židů.
Detail Schutzerova domu s bronzovou sochou císaře Josefa II., v průčelí s reliéfem selského rozsévače nahoře.
Procházím kolem budov na "Točáku". Jsem v místě prvního předměstského náměstí z počátku 19. století. Do roku 1945 se náměstí nazývalo Eichelbrennerplatz, nyní ulice Gen.Svobody.
Na malém náměstíčku Gen. Svobody byl postaven "OBERLEITHNERŮV PALÁC I" (č.2) v roce 1831, na místě prvních domů v předměstí již v roce 1810. Podnikatelská rodina Oberleithnerů dříve provozovala plátenickou manufakturu. Po roce 1831 přibyl kromě manufaktury tento mohutný, klasicistní obchodní dům (vpravo) a rodové sídlo.
Pochoduji do mírného kopečka směrem k poště. Rodina Oberleithnerů zakoupila další parcely v místech dnešní ulice Gen. Svobody. Už toho moc nestihnu, je kolem 23. hodiny. V tuto dobu se v ulicích potulují hluční mladíci, vrávorající opilé mužské i ženské postavy, divně na mne koukají a něco mumlají. Už se těším na bezpečí domova.
Nahlédnu do Kozinovy uličky, místní lidé ji říkají "Kozinka". Na konci ulice na ni navazuje nově upravený park, Jiráskovy sady.
Bohatá rodina Oberleithnerů v roce 1875 koupila zemědělský statek a hostinec (vpravo). V roce 1887 zde byla realizována stavba honosného "OBERLEITHNEROVA PALÁCE II", vídeňského architekta Karla Mayeredera a stavitele Josefa Prosingera. Má nádhernou novorenesanční fasádu, schodišťovou halu obloženou istrijským mramorem. V celé kráse se pyšní při osvíceném průčelí, dnes je zahalen večerní tmou.
Procházím se spěchem ulicí Gen. Svobody kolem budovy České pošty (č.13) postavené v roce 1937. Návrh zpracoval brněnský architekt Arnošt Wiesner. Nejdříve měla mít pošta plochou střechu, nakonec po navýšení rozpočtu byla opatřena atypickým zastřešením (ve tmě není vidět). U pošty pokračuje ulice Gen.Svobody doprava směrem k "finančáku", doleva ulicí Langrovou k nám. Republiky, odkud jsem zahájila moji procházku večerní "Malou Vídní".
Vpravo je část poštovní budovy, dolů ulice Langrova s privátními domy a obchodními prostorami.
Za těmito budovami je zóna panelových domů ze 70. let minulého století. Procházku "Po stopách Malé Vídně" jsem pro stálé pauzy při focení bohužel nedokončila. K tématu se někdy vrátím.

Zdroj: volně upraveno a zkráceno z prospektů města Šumperk - Po stopách Malé Vídně, Procházka ze 13. do 21. století (historie a domy), Zrození "Malé Vídně" architektura 19. a počátku 20. století.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mirkaw | 8. září 2016 v 13:27

Bezva procházka, hezké fotky. Přes den městem proběhneme a nevšimneme si, kolik krásy nás obklopuje, kolik starých domů a památek. Ráda jsem se takto prošla a už se těším na další. :-)

2 Simča | Web | 8. září 2016 v 16:44

Moc děkuju, krásný fotky, v Šumperku jsem nikdy nebyla, zajímavá zákoutí i uličky...

3 Zdenka | Web | 9. září 2016 v 8:44

[1]: Já také někdy bloumám městem a ničeho si moc nevšímám. Máte pravdu, že večerní Šumperk s historickými, starými domy, má své kouzlo. Zbytek domů dokončím koncem září nebo začátkem října. Ještě mne čeká zahraniční cesta... Díky za Váš komentář a návštěvu blogu. Hezké nastávající dny....:-)

[2]: Díky i Vám, pokud se někdy vydáte do Jeseníků, zastavte se i v Šumperku. Večerní město má úplně jinou atmosféru , řekla bych kouzelnou...Pěkný den! :-)

4 Iris | E-mail | Web | 10. září 2016 v 12:23

Večerní fotky jsou úžasný ;-)
Zatím jsem tam nebyla, snad se někdy podívám.

5 krasnejesenicko | 19. září 2016 v 21:01

[4]: Na Váš komentář reaguji opožděně, toulala jsem se v zahraničí... Jsem přesvědčena, že Jeseníky, a v podhůří Šumperk, by se Vám mohly líbit. Díky za pochvalu. Váš blog ráda navštěvuji, moc se mi líbí Vaše fotky... :-)

6 Jára | Web | 13. října 2016 v 14:59

Nádherné fotografie a krásně zpracovaná fotoreportáž. Jsem ráda, že jsem se mohla s tímto krásným městem seznámit. Já osobně bych se sama  k procházce naším nočním městem neodvážila...Bohužel...dříve tu byl klid a také krásně, ale díky přistěhování mnoha "nepřizpůsobivých bůhví odkud",  je to tu teď po setmění riziko vytrčit nos z domu. :-(

7 Zdenka | Web | 14. října 2016 v 20:45

[6]: Díky! Nyní jste nahlédla do večerního Šumperka, "Brány Jeseníků", tak jen chybí jej osobně navštívit a poznat jesenickou přírodu...večerním městem jsem pochodovala s kamarádkou,
u nás je celkem klid... hezký den..:-)

8 Dana | E-mail | 23. října 2016 v 21:43

Krásna prezentáce města.Jsem ráda že jsem se aspoň na fotografiách prošla městem mého dětství a mládí.Přeji ještě hodně takových krásnych fotiek.

9 Zdenka | Web | 24. října 2016 v 17:17

[8]: Těší mne, že se Vám prezentace města líbí, alespoň jste se trochu vrátila do svého dětství..:-) Krásné podzimní dny..

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama