Divné zážitky cestou k Pasáku - Branná 22.10.2016

31. října 2016 v 22:57 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Po věčných deštivých dnech se v sobotu 22.10.2016 obloha trochu rozjasnila mdlým sluncem a rozmazanými mraky. Důležité je, že neprší a vypadá to, že pršet nebude. Domlouvám se s kamarádkami a plánujeme, že vyrazíme k přírodní památce Pasák nad obcí Branná s naučnou stezkou. Před polednem odjíždíme, obdivujeme kolem dokola barvy podzimu a shodujeme se, že podzim je nejkrásnějším obdobím v roce. I když mám ráda i jaro a zimu. Po necelé hodince parkujeme na náměstíčku v Branné. Poblíž zámku odbočujeme doleva na cestu po zelené značce. Libujeme si, že ke skalám Pasáku je to jen kolem 2 km. Dále máme v plánu, že projdeme celý okruh Naučné stezky Pasák, v délce kolem 12 km. Bude to určitě nádherná procházka!


Procházíme pod dráty elektrického vedení podél starších rodinných domků s romantickým oplocením.
Cesta se příkře svažuje k údolí s bublající říčkou Branná. Spadlé javorové listy pokrývají kluzké kamenné schody. Opatrně sestupujeme dolů.
Zastavujeme u Mariánského pramene s pitnou vodou, teplou kolem 9°C, je prý zázračná. Romantické místo je hojně navštěvováno také v době poutí. Dříve zde byl dřevěný kostelík, v roce 1734 byl nahrazen novým Mariánským kostelem, který po padesáti letech byl zrušen a zbourán. Socha svaté Panny Marie Utěšitelky byla umístěna ve farním kostele Sv. Michaela Archanděla. Ochrannou ruku držela nad obcí přes 500 let. Lavička v horkých letních dnech poskytuje stín stromů k odpočinku.
Poutníci šířili do světa věhlas zázračného vyslyšení modliteb k Panně Marii Utěšitelce. Její sochu sem přivezli maltézští rytíři. Nyní je vedle pramene jen obrázek sochy pod přístřeškem. Dnes je socha uložena v Olomouckém arcibiskupství.
Okolní kopce s výškou kolem 600 m, ukrývají rozsetá kamenná pole a skalky. Hledíme do údolí se silničkou (vpravo), která se ztrácí naproti v kopcích CHKO Jeseníky, pod Splavem u Přírodní rezervace Niva Branná. Pozorujeme, jak listy tančí ve větru a snáší se k zemi. Kocháme se pestrým obrazem barevných strání.
Od Mariánského pramene jdeme dolů z kopce k říčce Branné.
Přecházíme most přes říčku a pochodujeme směrem k železnici. V této části obce je domků poskrovnu.
V příkré stráni nad silnicí se ve skalách ujaly nízké keře a vzrostlé stromy. Po chvilce přicházíme k blízkému nádraží a odbočujeme k podchodu pod kolejemi.
Na konci podchodu se nachází kamenná zeď. Potrubím protéká dešťová voda.
Pohodlná lesní cesta vede mírně do kopce. Stromy pozvolna shazují listí, jen mechy zůstanou i v zimě zelené.
Jakési růžové kuličky jsou "rozsypané" po celém pařezu. Tyto zvláštní parazitující houbičky jsem v životě nepotkala. Podle nápovědy v komentáři (níže) se může jednat o vlčí mléko načervenalé....
Za stálého štěbetání se vzájemně fotíme, pózujeme na kládě a pořizujeme snímky okolí. K výborné náladě navíc přispívají hladivé sluneční paprsky. Jsme v kopcích více než 600 m nad Mosaznými Hamry (naproti). Je to krásný podzim, říkáme si.
Naučná stezka pokračuje romantickým březovým hájem, s výhledem mezi stromy na obě strany k rozsáhlým pastvinám.
U cesty na pařezu se usídlil "balík" hub s růžovými hlavičkami. Připomínají mi václavky nebo nějaké penízovky? Podle nápovědy v komentáři (níže)se může jednat o houbu hemlovku...
Zastavujeme u cedule Naučné stezky Pasák, s tématem květeny v okolí Branné. Studujeme její obsah a hledíme k podlouhlé široké pastvině, odkud se rozléhá intenzivní bučení velkého stáda krav a býků.
Jdeme dále a vyhýbáme se velkým "koláčům kravinců". Zdá se, že jich je stále víc. Čerstvé kravince jsou místy pokryté spadlým listím, tak dochází k nehodám. Toto nadělení pokračuje a nálada rapidně klesá. Ty "koláče" zde zanechaly krávy, když se stěhovaly z horních pastvin na dolní. S brbláním zjišťujeme, že hromádky jsou všude!
V tomto místě krávy neprošly pro hustší porost křovin, stezka je čistá, tak pokračujeme dále. Procházíme naproti přírodním "tunýlkem".
Za neustálého bučení stáda se vyhýbáme tomu kravskému nadělení. Na chvilku se mezi stromy věnujeme kopcům Mosazných Hamrů a hřbetu Králického Sněžníku. Fotím krajinu, poslouchám nejen krávy, ale i brblání kamarádek.
Blížíme se s úlevou ke konci pastviny. Naproti se svažují lesy do údolí Slunečné stráně pod Štolným hřbetem (883 m) s říčkou Hučavou, pramenící pod Vozkou (1377 m). Jsme plné naděje, že se konečně zbavíme detektního hledání kravinců.
S podstatně vylepšenou náladou vesele pokračujeme dál! S chutí pořizuji snímky krásného podzimu. Zdá se mi, že je najednou víc barevný.
V duchu přemítám, že podzimní barevnost má velmi krátké období. Listí ve větru opadá a příroda se pomalu uloží k zimnímu svátku.
Zastavuji u rozeklaného stromu, který již hodně pamatuje. Kamarádky pochodují přede mnou, jejich lepší náladu přenášejí i na mne. Smějeme se lapálii s kravskými lejny a zrychlujeme kroky. Ocitáme se na celkem pěkné lesní cestě. Za chvilku bychom měly být u cíle! Bohužel, během našeho šveholení míjíme odbočku k Přírodní památce Pasák...!
Zastavujeme pod nějakými skalami. Vůbec nás nenapadá, že to je naše cílové území přírodní památky!
Cesta se zužuje, po nějaké značce ani vidu. Pokračujeme lesní cestou a později zjišťujeme, že nějaký vtipálek na jeden strom u cesty pověsil zelenou značku! Zmateny jdeme dál a po zhruba kilometru se vracíme zpět. Přes cestu náhle proběhlo stádo srnek, docela jsme se polekaly. Přepadá nás mrzutost, nemluvíme, nálada je opět na bodu mrazu. Zazní rozhodnutí, že sejdeme dolů z kopců kravince nekravince a pojedeme domů! Ach jo, ten výlet se nám moc nedaří.
Vracíme se zpět a přicházíme k rozcestí, které jsme předtím minuly. Jsme v blízkosti Přírodní památky Pasák a těší mě, že kamarádky nakonec jdou se mnou.
Přírodní památka má rozlohu 2,77 ha, je dlouhá 250 m s 30 m vysokými mrazovými sruby a zajímavými erozními útvary. Z cedule zjišťujeme, že se jedná o nejrozsáhlejší a morfologický nejvýznamnější skalní útvar v Hrubém Jeseníku.
Z vyhlídky hledím do údolí říčky Hučavy a dlouhému Štolnému hřbetu (883 m) naproti. Kamarádky se zájmem pobíhají sem tam.
S úžasem hledím ke skalním převisům. Dříve skály byly využivány horolezci, nyní je zde tento sport zakázán.
Pod skalami koukám ke skalnímu oknu s šířkou 2 m, výškou 3,5 m, délkou 5 m. Uvědomuji si, co všechno příroda svojí silou dokáže vymodelovat.
Stojím pod převisem, který mi připomíná deštník. Z cedule jsme se ještě poučily, že pozoruhodné mrazové sruby z doby ledové odolávají erozi kvůli vyššímu obsahu kalcitu.
K místu se váže několik pověstí. Skála naproti připomíná skutečnou postavu zkamenělého pastýře. Pověst vypráví, že "byl potrestán, protože si nevážil svěřeného stáda ovcí". Odtud pochází jméno Pasák.
Po obhlídce památky pokračujeme po značce směrem k zapomenuté osadě Přední Alojzov. Míjíme ještě několik skalních uskupení.
Připadá mi, že skála přede mnou byla jakoby poskládána z přesných kamenných plátů.
Na celém území Přírodní památky Pasák rostou chráněné druhy květeny, např. lilie zlatohlavá, prstnatec májový aj. Uvádí se, že zde dříve hnízdili i krkavci. Spěcháme zpět a je jasné, že už dále k mé lítosti, neprojdeme celou trasu naučné stezky.
Po chvíli opustíme cestičku na okraji lesa a vydáme se směrem k Branné.
Dívám se z kopce dolů k místu, kudy jsme dopoledne procházeli stezkou s kravinci. Na kopcích hodně fouká, těžké mraky se honí po obloze, snad nebude pršet.
Opouštíme lesní stezku a jdeme rychle dolů rozsáhlou loukou, místy se zaschlými kravinci. Někde v těchto místech je skupina stromů a boží muka. Pastviny nejsou původní, vznikaly lidmi při kácení původních bučin.
Jsme v místě nedaleko Předního Alojzova (z r. 1783), pojmenovaný podle knížete Aloise I. Josefa z Lichtenštejna.
Hromady kamení sem naskládali celé generace osadníků ze svých kamenitých pozemků, aby jim půda zajistila obživu. Na polích pěstovali hlavně ozim, jař a úhor, t.j. způsob obdělávaní půdy ze 13. století. Nahoře se nachází přírodní vyhlídka s krásnými výhledy k Hrubému Jeseníku, obci Branná a Staroměstsku.
Pochodujeme strmým kopcem stále dolů. Otevřel se nám pěkný pohled k obci Branná s renesančním kostelem Svatého Michaela Archanděla z roku 1614. Od roku 1958 je kulturní památkou. Naproti v kopcích mírně doprava, se nachází bývalé pohraniční území s opevněním z roku 1937-1938 na obranu severní hranice státu. Pevnostní linie se šesti betonovými objekty a lehkými opevněními je v délce 6 km od Branné až ke Starému Městu pod Snežníkem. Jeden z nich je na Naučné stezce Pasák, U Trati.
Bližší pohled k Branné, která je považována za jednu z nejkrásnějších obcí Jesenicka.
Přicházíme "poslepu" k silničce, která někde protíná Naučnou stezku Pasák. Nevíme, kam dojdeme.
Ocitáme se na konci silničky u třech domků tajemné osady Předního Alojzova, postavené na pozemcích vrchnosti v roce 1783. Stavení jsou nyní pravděpodobně majetkem chalupářů. V těchto místech se napojíme na zelenou značku směrem k Branné.
Cesta dolů je hodně strmá. Procházíme kolem skalnatého bradla s výškou kolem 20 m.
Přejdeme most přes řeku Brannou a jdeme zpět znovu do kopce k Mariánskému prameni.
Blížíme se k náměstí v Branné a odjíždíme rychle domů. Cestou se skoro nebavíme. I přesto, že jsme cestou několikrát šláply do kravinců, minuly jsme odbočku k Přírodní památce Pasák, nenavštívily jsme Alojzovské louky nad Zadním Alojzovem, hájenku Banjaluka, Přírodní rezervaci Niva Branné a pěchotní srub S 50 U Trati, se sem určitě znovu vrátím. Je zde ještě hodně míst k odhalení a poznávání, které stojí za další návštěvu. To je moje předsevzetí.

Zdroj: z informací k Naužné stezce Pasák a webu obce
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tomáš | Web | 1. listopadu 2016 v 9:59

Dobrý den a děkuji za článek, díky němuž jsem si uvědomil, že nejsem sám komu se napoprvé na NS pasák tak úplně nedařilo. Dvakrát se mi "povedlo" sejít někde z cesty či netrefit značení (jsou tam dvě nebo tři místa, kde se to snadno stane) a teprve potřetí, loni na jaře, jsem úspěšně prošel celých 12 km. Takže jste s kamarádkami dopadly podobně, dokonce o dost lépe, protože jste došly alespoň k hlavní skále a užily si výhledy z Alojzovských luk :-) A fotky jsou moc hezké. Ovšem kravince si pamatuju taky docela dobře :-D Já jsem tu trasu šel tenkrát opačným směrem a možná je to lepší i z hlediska té orientace, což můžete brát jako malé doporučení na příště. Tak jako tak musím pochválit, že jste takto turisticky aktivní i v současném sychravém podzimu, protože na mojí straně s mlhou a klesajícími teplotami roste pohodlnost a lenost. Přeji ať vám to vydrží a těším se na další obrázky z okolní přírody.

http://thomuv.blog.cz/1505/naucna-stezka-pasak

2 Lenča | 1. listopadu 2016 v 15:48

My jsme se trefily. Len. ;-)

3 Mirkaw | 1. listopadu 2016 v 17:55

I když jste nesplnily celou trasu, výlet byl určitě pěkný v tom krásném podzimu. My jsme jsme šli také jen tuto krátkou trasu asi před 2 lety, nás zase nad Př. Al. přepadl déšť, takže jste dopadly dobře. Máte aspoň další cíl na novou výpravu. V Branné je ještě další trasa tzv. Ptačí stezka, také moc pěkná. :-)Jsrm ráda, že jsem se mohla takto projít a konstatovat, že za tu dobu se nic nezměnilo, pěkné skály stojí stále :-) Přeji hezké dny. :-)

4 Mirkaw | 1. listopadu 2016 v 19:13

Ty růžové kuličky by snad mohly být -vlčí mléko načervenalé, druh hlenky a ta druhá houba by snad ještě mohla být helmovka, ale nejsem odborník přes houby, jen tipuji. :-) Máte dobré pozorovací schopnosti a všímavost, což je mi sympatické:-)

5 Zdenka | 1. listopadu 2016 v 20:01

[1]:Dobrý večer, příště určitě půjdu stezkou podél horní pastviny,byla lepší, čistá, dole s těmi kravinci to bylo fakt hrozné. V nastávajících dnech také osobně  zvolním, za chvíli budou vánoce a bude u nás pěkný mumraj. Pokud bude na horách sníh, vydám se akorát na běžky, uvidím. Jsem ráda, že jste mi poslal odkaz zajímavého článku k Pasáku. Díky. Prošel jste toho opravdu hodně, včetně míst, které jsem míjela. To mne ještě čeká. Těší mě, že se Vám fotky líbí. Přeji hezký podzim. :-)

[3]: Díky za typ, o Ptačí stezce ještě moc nevím, tak se tam někdy zavítám. Skály Pasáku mě okouzlily. :-)

[4]: Obdivuji Vás, jak znáte přírodu, úplně z jiné strany než já. Já akorát rozeznám houby, které sbírají všichni, různé muchomůrky a ostatní, které potkávám  vůbec neznám. To se týká i různé lesní květeny, kterou Vy dokážete pojmenovat. Jste trochu můj rádce... Díky. Krásný podzim! :-)

6 Jára | Web | 5. listopadu 2016 v 17:41

Překrásný článek i fotografie. Moc hezký výlet. Začínám uvažovat o dovolené na příští rok a možná bychom mohli volit právě tento kraj a někde se tam na týden ubytovat. Jen jsme závislí na vlaku, protože nemáme auto. Ale trasy kolem těch 12 km ještě jsme schopni i v našem věku, ujít. Ty skály jsou velice zajímavé. Miluji skály. My tu máme České Švýcarsko, které je nádherné zase jinak a také tam moc ráda chodím. Jen letos jsme volili, pro nás více neznámý,  Český ráj a pokud nám to zdraví dovolí, chtěli bychom v jeho poznávání příští rok ještě pokračovat. Jsem ráda, že se mohu na Vašem blogu seznámit s krásami Jeseníků a hledat tak typy na další možnosti poznání nádherné přírody. :-) Podzim je nádherně barevný, jen teď listí ze stromů rychle mizí a jakmile napadne sníh, bude příroda nádherná zase trochu jinak. Přeji Vám hodně zdraví a těším se na další článek a fotografie.

7 Tomáš | Web | 5. listopadu 2016 v 21:20

[5]: Děkuji. Prošel jsem jen celou stezku, nic navíc. Vy jste očividně odbočily od vyhlídky nad pastvinami dolů po louce - NS však vede ještě kousek lesem na jiné louky, zvané Alojzovské. Odtud pak sešupem na Banjaluku a poté okolo říčky. Holt to projdete jindy, k čemuž vám budu držet palce :-) Jinak nepíšete, zda jste si domky Předního Alojzova prohlédly blíže, což v případě negativní odpovědi taky do budoucna doporučuji. Chalupáři u nich nastavěli takové dřevěné postavičky a od kamenného kříže jsou nádherné výhledy ke Králičáku :-)

8 krasnejesenicko | 6. listopadu 2016 v 17:24

[6]: Zdravím Vás paní Járo z Jesenických hor! Jsou opravdu krásné, ale musím říci, že jsem navštívila a nejednou, České Švýcarsko i Český ráj. Jsou tam také velmi krásná místa. Mám odtud mnoho fotek a zážitků. Jsem takový nadšenec, stále bych někam cestovala. Ale to bohužel nejde pořád. Krásný podzim! A díky za Vaši návštěvu blogu. :-)

[7]: Dobrý den, po lapálii s těmi nepříjemnostmi na stezce, kamarádky to vzdaly a už nechtěly nikam.Kdyby bylo po mém, tak bych šla dále, jak už jsem se zmínila. Zajímá mě ten zbytek, tak se tam vydám, pokud nenapadne sníh. Možná se tam vydám co nevidět. Nebyl ani čas na ty domky v Předním Alojzově..musela jsem je vézt domů.. Hezkou podzimní sezónu...:-)

9 Tomáš | Web | 7. listopadu 2016 v 16:38

[8]: jj, přesně proto raději na túry nechodím se svojí drahou polovičkou. Není zrovna turistický typ a každá drobná komplikace pak otráví celkovou náladu. Chodím vesměs sám a mám klid. je to fajn i na takové to "vyčištění hlavy". Stezku bych si taky prošel znovu, ale možná právě s tou troškou sněhu, za pěkných výhledů. Obávám se, že pěkný podzim už stejně letos nebude. Ten barevný už tuplem - listí skoro opadalo a barvy mizí. Přeji krásný večer a další a spokojenější výletování :-)

10 Zdenka | 10. listopadu 2016 v 18:03

[9]:Máte pravdu. Když člověk jde sám, je to jiná relaxace. Zbytek Naučné stezky Pasák  si projdu někdy zjara, teď už toho moc k vidění není.  Pěkný večer. :-)

11 Tomáš | Web | 11. listopadu 2016 v 6:56

[10]: No, počasí se nám zase zlomilo do sajrajtu. Aspoň že jsem poslední pěný den stihl tu bludovskou NS :-) Mějte se a pokud bude pořád hnusně, nabírejte sílu na další sezónu :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama