Poprvé k Městským skalám-Šumperk 14.10.2016

18. října 2016 v 21:24 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016
Poryvy větru pod tmavě šedou oblohou, stálý déšť, na horách předčasný sníh, žádné babí léto, mě doslova uvěznily v pelíšku domova. V pátek 14. 10. je počasí jakž tak, neprší, tak se vydán někam za kopečky. Nikdy jsem nenavštívila oblíbené místo Šumperáků, Městské skály v Hanušovické vrchovině, necelé 4 km severně od města. Kladu si otázku, proč jsem tam nikdy nešla. Dnes mám v úmyslu tento kout poznat a tak napravit svůj deficit.


Jdu zvolna kolem zdevastovaného sanatoria a kotle pod Kolibou, směrem k Tulince u Novým domků. Tam někde na obzoru se nachází Městské skály. Vstupuji do lesa a kráčím úzkou cestičkou po zelené značce.
Vystupuji z lesa a pokračuji rovně po asfaltové cestě. Se zájmem hledím k dřevěné soše anděla.
V městském lese jsou umístěny 4 sochy od autorů projektu "Andělárium 2014", s podporou města Šumperk. Uvádí se, že sem "odlétly" z Andělských luk v Rejcharticich, kde se každoročně setkávají řezbáři a vytváří na louce galerii v přírodě.
Pokračuji po rovné, příjemné cestě, na kterou se pomalu snáší první podzimní listí.
Se zájmem pozoruji všechno kolem cesty. Lesáci stahují z kopců opracované kmeny stromů.
V příkopech se z různých porostů a šáší derou ven muchomůrky, které jsou součástí některých pohádek. Obecně jsou symbolem zla pro svoji pověst jedovatosti.
Po chvíli procházím kolem dalšího anděla, autorky Romany Krestýnové. Odhaduji, že minimální výška je asi 3 m.
U odpočinkového místa s lavičkou a malou studánkou je nižší anděl autora Tomáše Wursta. "Andělárium 2014" je součástí Obnovy kulturního dědictví údolí Desné a města Šumperk.
U kmene listnatého stromu se krčí skupinka nažloutlých hub, parazitů, šupinovky kostrbaté.
Pokračuji dále a procházím kolem jakéhosi torza z cihel. Kdoví, co zde bylo dříve. Nyní už to vím, díky komentáři k článku. Torzo z cihel byla trafostanice, která kdysi sloužila nedalekému domu.
Procházka po nenáročné cestě je příjemná. Možná se dá tady v zimě běžkovat, pokud bude v podhůří sníh.
Větvičky nízkého jehličnanu modřínu opadavého na zimu shazují svůj oděv.
V příkopu těsně u cesty se na mne kouká bedle vysoká s rozloženým kloboukem. Zbytek cesty ji raději nesu v ruce, v batůžku by se rozpadla. Představuji si, jak si na ni doma pochutnám.
Na mnoha místech ve svazích lesů a hor se nachází četná uskupení skal, balvanů a skalek. Asi je tady poztráceli a vysypali čerti, jak uvádí četné pověsti z Jesenicka.
Napadá mě, že rozsáhlá paseka s vysokým porostem různých travin, může být dobrým úkrytem lesní zvěře.
Provází mě řídký les, převážně s listnáči buku, habru, javoru, dubu, jehličnanů a dalších. Jsou typickým porostem území Hanušovické vrchoviny.
Na pařezech často parazitují dřevokazné houby, napomáhající k jejich rozkladu.
Barevný kolorit přicházejícího podzimu je jedním z nejkrásnějších období v roce.
Z asfaltové cesty odbočuji doleva na lesní cestu, později hodně příkrou. Občas musím zastavit nebo mě štrejchne.
Překračuji povalený strom přes stezku.
Mohutný strom pravděpodobně neodolal síle poryvů větrů.
Zda se, že jsem konečně na vrcholu.
Pokračuji po rovném terénu s řídkým listnatým lesem.
U cesty se místy povalují balvany různých velikostí.
Cestička v těchto místech je úzká, vstupuji naproti do lesíka.
Obrázek s náladou přicházejícího podzimního lesa.
Přibližuji se k Městským skalám. Přemýšlím o tom, že hory Jeseníků s bizarními skalami podtrhují jejich krásu.
Jsem pod vrcholem Městských skal.
Obhlížím terén v okolí skal. Jsem mile překvapena, jaký koutek v blízkosti města jsem po mnoho roků opomíjela.

Zvedá se vítr, chvílemi hučí a mává větvemi stromů na všechny strany. Na konci článku je krátký videoklip od Městských skal v poryvech větru.
Blížím se naproti ke kovovému žebříku pod vyhlídkou.
Ocitám se na rozsáhlém "nádvoří" pod vrcholem Městských skal.
Cestou se mi bedle postupně rozpadá, raději ji pokládám na skálu. Chodím dokola a pořizuji moje první, prémiové snímky Městských skal.
Vrcholový hřeben má několik věží, různých úseků skal a balvanů. Jsou převážně z horniny pegmatitu s příměsí křemene, živců, slídy a břidlice.
Skalní hřeben je dlouhý kolem 100 metrů a skoro 22 metrů vysoký. Je vyhledáváný horolezci pro velké množství různých a zajištěných úseků. Skály mají tři části, skály pod vyhlídkou na fotce, věž a u vyhlídky. Po obhlídce okolí kolem vrcholu, jdu na vyhlídku se zastřešeným altánem.
Skalám vévodí altán Vyhlídka ve výšce 675 m. Byla postavena na památku Josefa Janku, který se významně podílel na značení turistických cest v Jeseníkách. Těším se na výhledy do kraje s podhůřím a k hřebenům hor.
Z vyhlídky fotím do všech stran. Koukám dolů do strmé rokle se svislými skalami. Obdivuji ty, kteří lezou na takové skály.
Pohled směrem k hřebenům Hrubého Jeseníku na obzoru je v oparu. Vrcholy jsou poněkud předčasně zahaleny do sněhu. Hučivý vítr intenzivně profukuje pod stříškou vyhlídky do všech stran. V popředí je Přední Bukový kopec (625 m), na obzoru zprava se rýsují vrcholy od Břidličné (1358 m) k Velkému Máji (1384 m), Kamzičníku (1420 m), Vysoké holi (1464 m) až k Petrovým kamenům (1438 m).
Koukám do podhůří s obcemi Petrov nad Desnou (mírně vlevo) s protáhlým kopcem Petrovského vrchu naproti (778 m) a Rapotínu s Prostřední skálou (723 m). Za torzem uschlého stromu je na obzoru protáhlý Kamenný vrch s vrcholem (952 m), který se svažuje vlevo ke Skalám (929 m) a dále přes Černé kameny (956 m), Bílé kameny (948 m) až ke Skřítku (863 m).
Napravo od uschlého stromu je výhled směrem k obci Vikýřovice, na obzoru doprava od Kamenného vrchu s nižšími kopci Volyně (875 m) a Kopka (693 m).
O některých turistech si myslím, že si moc přírody a navštívených míst neváží, když nechávají po sobě nepořádek. V altánku by měla být vrcholová kniha. Bohužel jsem ji neobjevila.
Studený vítr se mi zavrtává do bundy a vyhání mě z vyhlídky. Ještě nakouknu dolů ke skalám pod vyhlídkou.
Sestupuji po schůdkách z vyhlídky. Cestou zpět navštívím ještě skálu Kokeš na žluté značce.
Těsně pod vyhlídkou pořizuji ještě snímek uskupení stromů, jejichž kořeny si vytvořily svoje cesty v mezerách skal.
Mezi skalami pochoduji stejnou cestou zpět.
Po chvíli jdu opět asfaltkou. Málem jsem v listí příkopu přehlédla velký hřib.
Doluji nohu hřibu hluboko pod kloboukem. Nakonec jsem vydolovala hříbky dva.
K tomu ještě přibyly dva klouzky, to už bude doma malá smaženice.
Z asfaltové cesty se odkláním na cestu po žluté, směrem ke skále Kokeš, je to asi jenom 500 m.
V lese není takový vítr jako na Městských skalách. Cesta je pohodlná, přicházím k sedlu Pod Kokšem.
Ještě překonám malý kopeček a jsem u skály.
Lezu po kolenou k vrcholu skály Kokeš (511 m).
Pohled je celkem podobný jako z Městských skal, jen mírně vzdálený.
Sedím jak přibytá na skále, koukám vlevo k Přednímu Bukovskému kopci, k Petrovskému kopci s obcemi Petrov nad Desnou a Rapotín, včetně hřebenu hor se sněhem. Prý je tam kolem 30 cm sněhu. Vypadá to, že babí léto letos nebude.
Hledím z vrcholu kopce Kokeš k díře pod strmou skálou.
Několik záběrů z okolí skály.
Skály s kulisou podzimních křovin.
Sestupuji ze skály Kokeš a vydám se dále po žluté směrem k Tulince, odkud jsem zahájila procházku. Na ceduli čtu, že mám před sebou celkem 1 km.
Podél skal je hodně klestí a povalených stromů.
Stezka se klikatí řídkým lesem.
Pohled z cesty na druhou stranu směrem k Bratrušovu, na obzoru s kopci kolem 600 m.
Procházím kolem menší, bezejmenné skály.
Stezka se ztrouchnivělým pařezem se odklání doleva. Sestupuji stále dolů strmým terénem.
Zbarvení křehkých růžových lístků s jemnými stébly trávy jsou zajímavým, podzimním obrázkem na okraji lesa.
I zde spadl velký strom. Podle zlomu, to muselo být nedávno.
Dlouhý kmen s mohutnými větvemi zatarasil stezku. Obcházím ho kolem dokola. Po chvíli procházím kolem sochy anděla a blížím se k výstupu z lesa k Tulince.
Oblíbená Tulinka s přístřeškem nabízí krásné výhledy k hřebenům Hrubého Jeseníku. Cesta k lesu naproti, vede ke Kolibě.
Na závěr pořizuji snímek na louce poblíž Tulinky k hřebenům hor. Za kopcem se nachází malá osada Nové Domky.


Krátky videoklip od Městských skal v poryvech větru:




Zdroj: volně upraveno z projektu Andělárium 2014, Šumperského deníku, Vlastivědy Šumperska
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jára | Web | 19. října 2016 v 13:33

Tak tento výlet jsem si díky fotografiím opravdu vychutnala. Já miluji přírodu, miluji skály a různé kameny jen tak ledabyle umístěné v krajině a vždy přemýšlím, jak se tam asi dostaly. Jaký vrch se tam před mnoha a mnoha lety rozpadl nebo zrovna vyrůstá ze země...kdo ví... Ti andělé při cestě jsou opravdu nádherní a  vrcholky Jeseníků s bílou čepičkou jsou také úžasné.  Jsem ráda, že se mohu zase přijít podívat na tu krásu, mohu se alespoň takto seznámit s  krajinou, pro mne neznámou. A jak tvrdím, máme tu naši zemičku nádhernou že? :-)

2 Jana | Web | 19. října 2016 v 14:37

Jééé, to jou opravdu povedené fotky!Krásná místečka a vůbec není třeba stanovovat vysoce atraktivní cíle.

3 krasnejesenicko | 20. října 2016 v 12:49

[1]: jsem na tom stejně, ráda chodím do přírody i za deště, ve všech obdobích roku a baví mě studovat i historii navštívených míst...:-) Už jsem navštívila mnoho míst nejen v Česku, a musím s Vámi souhlasit, že naše země je opravdu nádherná... :-) Hezký den :-)

[2]: Těší mě, že se Vám líbí fotky a navštívené místo...pěkný den :-)

4 Mirkaw | 21. října 2016 v 11:07

Ráda jsem se s Vámi zase prošla místy, kde jsem byla naposledy někdy před 3 lety. :-) Líbí se mi zpracování, fotodokumentace i texty, všímání všeho, co nás obklopuje a kdy člověk kolem těchto míst jen přejde a nevšimne si jich. :-) I když nesvítilo sluníčko, procházka byla určitě pěkná a jsem ráda, že jste se s námi podělila o tu krásu, která je kolem nás. :-) Už se těším na další túru nebo jen kratší vycházku. Přeji hezký den. :-)

5 Tomáš | Web | 23. října 2016 v 15:54

Koukám, že první návštěva městkých skal se vydařila, takže gratuluji:-)

Soch andělů bude po lese víc, další stojí třeba podél modré značky do Rejchartic, k "Anděláriu" vedle kostela.
Odpočinkové místo u studánky si pamatuji ještě někdy před rokem 2011, kdy nebylo nijak upravené. Byla to jen louže pod svahem a současný stav je určitě mnohem lepší.
Torzo z cihel je trafostanice, která sloužila dnes již opuštěnému lomu poblíž. Někdy si zajděte i tam - je to působivý kruhovitý prostor, byť už pomalu zarůstá stromovím.
Souhlasím, že ten závěrečný výstup lesem k Městským skalám po opuštěné zpevněné cesty je docela drsný. Ono z opačné strany je to podobné, ale člověk má pak aspoň pocit, že se trochu "porval" s přírodou.
Altánek na vrcholu (i jeho nejbližší okolí) bohužel nesl vždycky nějaké ty stopy vandalství. Dodnes jsem nepochopil proč se lidi táhnou až nahoru, aby tam pak udělali takovej bordel. A že chybí vrcholová kniha, to už je vrhcol. Vždy bývala v plechové schránce uvnitř altánku, napravo od vchodu.

Obecně vás musím vyseknout poklonu, protože tamní terén dobře znám a vím jak se u takové túry dá solidně zapotit. Pořídila jste moc hezké fotky a opatřila je zajímavým textem, takže se už těším na další:-)

6 Zdenka | Web | 23. října 2016 v 16:40

[4]: Asi letošní podzim nebude dlouho trvat, jak hlásají předpovědi. Pokud bude obstojně, tak určitě někam vyrazím. Těší mě, že se Vám komentář a fotky líbí, díky. Přeji pohodové podzimní dny :-)

[5]:Výlet k Městským skalám byl pro mne opravdu zajímavý, až na to pachtění v poslední fázi. Určitě se sem budu ráda vracet. Ani jsem netušila, jaké lány lesů jsou za "kopečky" Šumperka. Díky za doplnění torza, které bývalo trafostanicí. Ráda do článku doplním. Připouštím, že plechovou schránku jsem mohla mezi focením minout...Pěkné nastávající dny a díky za komentář :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama