Loukami a lesy na běžkách-Dolní Studénky 12.2.2017

20. února 2017 v 21:33 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2017
V neděli 12.2.2017 se náhle obloha zabarvila do modra, po dlouhé době zmizela inverze a bílá krajina v podhůří láká k procházce. Na loukách v Dolních Studénkách je několik běžeckých tras, které si vyšlapali místní, tak neváhám, opouštím domácí lenoru na gauči, a na chvíli se protáhnu na běžkách. Po 3 km od Šumperka parkuji v blízkosti zahrádkářské kolonie.

Na okraji parkoviště nasazuji lyže a zvolna plužím v příjemné stopě směrem k Sudkovu.
Zahrádkářská osada s názvem Rozkvět pod zalesněným vrchem Dražník (506 m), je doslova relaxační zónou a blízké lesy rozsáhlou houbařskou lokalitou.
Hřbet Dražníku se táhne skoro k obci Sudkov a je součástí Úsovské hornatiny. Uvádí se, že Dražník je tvořen hlavně svory, které obsahují velké a krásné krystaly granátu. Dokonce byly v okolí nalezeny kamenné nástroje z doby kamenné. V kopcích pod vrcholem se nachází studánka sv. Antoníčka s příjemným posezením ve stínu lesa.
Dolní Studénky jsou součástí šumperské kotliny, kudy protéká řeka Desná se zajímavými zákrutami, romantickými zákoutími, meandry a lemována zachovalou Bludovskou strání z dob třetihor. Řeka tvoří hranici katastru obce s rozlohou kolem 850 ha. Naproti vrch Háj 631 m (Senová), oblíbené místo obyvatel z celého okolí.....Pokračuji dále, běžecké stopy jsou místy narušeny zemědělskou technikou.
Naproti je holý svah Dražníku, který se za obzorem svažuje do údolí s protékajícím bezejmenným potůčkem, rozsáhlými lesy a holinami Na Bořisku. Na závěr mého výletu budu odtud sjíždět zpět k parkovišti.
Polní cesta slouží ke svozu pokácených stromů z lesů Dražníku. Louky napravo se svažují podél lesa.
Zpětný pohled k Senové na obzoru a část Dolních Studének s kostelem sv. Linharta na místě původní evangelické kaple z roku 1701. V roce 1843 byla kaple přestavěna na katolický kostel. První zmínka k obci pochází z roku 1353. (Majitelů obce s územím během staletí bylo několik, od Pavla ze Sovince, Gerharda z Mírova (1372), Jana ze Šumvaldu (1406), Jana z Kravař, Alberta z Víckova a Kolšova (1422), který prodal území obce Janu Tunklovi (1437) z Brníčka a Zábřehu do roku 1527. Poté byla obec součástí třemešského panství, až do zániku vrchnostenského zřízení).
Poblíž kostela se nachází ohrazené stáje s možností jízd na koni.
Podél ohrady pokračuji po hluboké a zmrzlé běžecké stopě směrem k lesu. Boty a běžky dřou o tvrdý sníh, tak raději jedu vedle trasy.
Zpětný pohled k obzoru Hanušovické vrchoviny, vpravo část hřebenu Hrubého Jeseníku. Obec Dolní Studénky (něm. Schönbrunn) prošla několika názvy, (např. Studenka, Studénky, Dolní Studánky, v roce 1881 se ustálil název Dolní Studénky do roku 1915, poté Dolní Studýnky a znovu od roku 1924 Dolní Studénky). V roce 1980 byla obec s přilehlým Králcem připojeny k Šumperku, v roce 1990 se opět osamostatnily. Obec má v současné době kolem 1300 obyvatel.
Na okrajích lesů v okolí Dolních Studének se nachází četné posedy. Jeden z nich je na obrázku u zasněžené cestičky pod lesem.
Míjím okraj lesa a ocitám se v terénu zvaném Za Humny nad obcí Sudkov. Přecházím stopy po traktoru a napojím se na jednu z běžeckých stop.
Na území zalesněného Dražníku je několik posedů, které slouží k pozorování volně žijící zvěře v honitbě o rozloze více než 800 ha. Uživatelem území v okolí Sudkova a Dolních Studének je Myslivecké sdružení Bašta. Každoročně pořádá sdružení zahradní posezení s ochutnáváním mysliveckých lahůdek.
Pochoduji ve stopě směrem do údolí pod vrcholem Skalky (445 m) naproti. Sluníčko krásně svítí, chvíli postojím a vystavuji svoji tvář hřejivým paprskům. To je dnes balada!!
Pohled k Sudkovu s územím zvané Za Humny.
Naproti jsou rozsáhlé louky pod vrchem Skalky a třemi přilehlými kopci. Z vrcholu Skalky (vlevo) není žádný výhled pro hustý stromový porost. Naopak kopce v okolí jsou nižší a poskytují pěkné výhledy k Sudkovu, Kolšovu, Dlouhomilovu a Brníčku.
Změklý sníh brání pohodlnému sjíždění k lesní cestě. Pomáhám si holemi.
Obrázek mnoha lesů, pokácené kmeny smrků, jejich svážení a odvoz k dalšímu zpracování.
V údolí pod Dražníkem (vlevo) a Skalkou (vpravo) se vydávám lesní cestou směrem k Dlouhomilovu. Pod slunečním svitem sníh taje, je místy rozbředlý, jen ve stínu je zmrzlý.
Podél cesty mě provází bezejmenný potok, pramenící ve výšce 400 m pod Dražníkem.
Pod vrcholem Skalky procházím kolem dalšího posedu v blízkosti potoka.
Blížím se k rozcestí podél zasněžené louky Na Bořisku. Modré stíny stromů se odráží na bělostné louce, s chutí chvíli postojím v tichu malebné přírody. Běžecká trasa ve středu cesty se chvílemi ztrácí.
Na rozcestí se vydám doprava do mírného kopce podél potůčku, pramenící na svahu pod Skalkou. Z prořídlého lesa Dražníku se chvilkami ozývají předjarní zpěvy ptáčků.
Vyhýbám se různým hrbolům a kamenům. Zdá se, že bude po baladě! Mám chuť se vrátit.
Hrboly a rozježděný terén po chvíli zmizely. Odbočují mírně doprava a vesele pokračuji k cíli s loukami nad Dlouhomilovem.
Jdu stále doprava a přecházím zasněžený můstek nad bublajícím potůčkem, který občas mizí pod sněhem.
Obrázek zimy s průsvitným lesem působí na mne pohádkově.
Mírný kopeček lehce zdolávám, ploužím se zvolna v běžecké stopě, kterou si přivlastnili lesní zvířátka s rozmanitými stopami.
Od cesty koukám k rozsáhlé pasece. Možná byl les napadený kůrovcem a vykácen nebo poničen polomem.
Nalevo mezi řídkými keři a stromy se otevírá rozsáhlé území zvané Křivice.
Křivice s rozsáhlými loukami dosahuje až k obcím kolem Dlouhomilova za obzorem.
Podél luk jedu krátkým lesíkem ke konci mého výletu.
Z cesty scházím na okraj lesíka a hledím k Úsovské hornatině a Dlouhomilovu s kostelem Všech svatých z poloviny 19. století. Po chvíli se vydávám zpět k rozcestí, místy mezi hrboly, kameny, tajícím i zmrzlém sněhu.
Jsem zpět na rozcestí. Zasněžená běžecká stopa uprostřed cesty mě vede ke Studénkám.
Cesta se stáčí doleva podél luk a vpravo podél lesa Dražníku.
V blízkosti cesty potkávám malý krmelec s krmivem pro zvířátka.
Ticho lesa narušuje jen jemné bublání potůčku a šustění mých běžek.
Na okraji cesty pod svahem Na Bořisku mě mile překvapil přístřešek s pitným pramenem U korýtka. Hrnky pod stříškou slouží turistům pro osvěžení.
Šlapu stále podél luk Na Bořisku.
Zde končí území luk Na Bořisku.
U cesty otevřený posed bez stříšky.
V tomto místě teče potok po lesní cestě na druhou stranu. Pro zdolání překážky musím sundat běžky!
Blížím se k pasece naproti. Podél ní vystoupám na vrchol s výhledem směrem k Dolním Studénkám.
Na okrajích cest a lesů jsou místy nahromaděné sněhové peřiny.
Paseka pod hřejivými paprsky slunce pomalu ztrácí sněhovou pokrývku. Stojím u příkopu s bublajícím potokem.
Některé stopy ve sněhu jsou od vysoké zvěře.
"Přebíhající" potok zaplavil kousek cesty, znovu sundávám běžky a vnímám vlhko v botách! To zase bude rýma!
Jdu do kopce, odbočuji doleva a poblíž cesty procházím kolem krmelce.
Zdolávám na běžkách strmou cestu a blížím se k vrcholu pod Dražníkem.
Kdyby nebyly lesní cesty rozježděné, vypadala by procházka jinak! Balada se ode mne jaksi vzdaluje.
Z místa zasněžené pastviny sjedu do údolí.
Nezdá se to, ale kopec je docela příkrý, sníh je většinou zmrzlý, raději sjíždím dolů křížem krážem.
Dvakrát bourám, potřetí pouštím běžky na zmrzlém terénu, pěkně to fičí. Snažím se brzdit holemi, nakonec raději buchnu na zem. Několik metrů v sedu jedu po zemi a ztrácím rukavici. Zpět se pro ni vracet nebudu. Ach jo!
Jsem dole. Naštěstí jsem si při sjíždění kopce nepolámala nohy.
Unaveně se vláčím k parkovišti kolem zahrádkářské osady Rozkvět pod Dražnikem a těším se na lenoru doma na gauči. Baladou bylo nádherné počasí, modrá obloha se sporými bílými mráčky, po dlouhé době zasněžená krajina v okolí obce, spící tiché lesy s bublajícími potůčky a předjarními ozvěnami ptáčků. Baladou nebyly rozježděné lesní cesty, střídavě mokrý nebo zmrzlý sníh, tekoucí potok přes cestu, lopocení se na běžkách do kopce pod Dražníkem a nejhorší moje sjíždění s bouráním na svahu. Ještě, že mě nikdo nepozoroval a neviděl moje kreace!

Zdroj: úryvky volně upraveny z Vlastivědy Šumperska, webu obce, Mysliveckého sdružení, webu turistika
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronika | Web | 21. února 2017 v 7:57

Moc děkuji za nádhernou procházku. Tohle se už u nás neuvidí a to ještě tu počasí stojí za starou bačkoru. A fotky jsou opravdu krásný!!!!!!!

2 Zdenka | 22. února 2017 v 20:45

Díky, v podhůří Jeseníků už se také ztrácí sníh, deštivé počasí už do přírody neláká...jedině se vydat do hor :-) Myslím si ale, že může napadnout sníh ještě v březnu..pěkný den :-)

3 Jára D. | Web | 23. února 2017 v 15:01

Krásné fotografie a moc hezké povídání. Opět jsem si početla a jsem ráda, že jste zvládla výlet na běžkách ve zdraví. Obdivuji Vás, že se dokážete vydat tak daleko úplně sama.  Já osobně bych se tak daleko do lesa, sama jít bála. V dnešní době člověk nikdy neví, koho nebo co, může potkat. U nás bylo ještě o víkendu sněhu docela dost, a ještě byla i krásné ledopády, u kterých jsme v neděli byli.  Jenom, že teď po deštích tohoto týdne, sníh zcela zmizel. Zůstaly jen zbytky, které jistě brzy také zmizí.  Jaro se sice blíží, ale je fakt, že skutečná zima zdaleka ještě nekončí...do astronomického jara zbývá ještě téměř celý měsíc...Mějte se moc pěkně a těším se na další Vaše nádherné fotografie a velice zajímavé povídání. :-)  :-)  :-)  :-)

4 Zdenka | 25. února 2017 v 8:53

[3]: Těší mě Vaše návštěva a Váš milý komentář. Dnes jsem chtěla vyrazit do hor, ale podle informací je na horách zmrzlý terén, trasy jsou samá ledovka, tak to vzdám. Snad později, jestli bude ještě sníh. Hezký víkend :-)

5 Mirkaw | 27. února 2017 v 8:31

Pěkná procházka se zajímavými fotkami se mi moc líbila. Na tato místa se chystám zjara, až bude vše rašit. Loni na podzim jsem to nestihla, tak snad to vyjde letos. Také jsme se v tu neděli procházeli na stejném kopci, ale blíže k N.Malínu. Už se těším na další toulání s Vámi. Přeji hezké dny. :-)

6 Zdenka | 3. března 2017 v 0:00

[5]: Díky..:-) V podhůří se pomalu probouzí jaro a hned je veseleji :-).. do přírody se vydám častěji...hezké jarní dny..:-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama