Trmácení se ke Ztraceným kamenům a Plechy-29.1.2017

2. února 2017 v 21:43 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2017
V neděli 29.1.2017 je v podhůří inverze, na horách modro, a přes tradiční nedělní lenošení u televize, jedu do hor. V podhůří je sice také sníh, ale je vesměs stálá mlha. Alespoň krášlí stromy a keře jemným závojem jinovatky. Kolem 14. hodiny přijíždím na sedlo Skřítek, je tam lidí jako much, parkoviště plné, tak musím chvíli čekat. Sedlo Skřítek a hřebeny Jeseníků jsou zaplaveny sluncem a běžkaři se většinou vydávají pohodlnou běžeckou trasou směrem k Rabštejnu. Platím parkovné, nasazuji běžky a letím na druhou stranu k hřebenu Hrubého Jeseníku. Trasa výletu ke Ztraceným kamenům bude krátká asi 3 km a zpět to sjedu rychle. Nahoře se budu kochat výhledy na nejvyšší vrcholy Hrubého Jeseníku.


Odpoledne se na hřebeny moc lidí nehrne. Cestou po zelené a žluté značce kloužu v upravené stopě, vnímám šustění běžek, vítr nefouká, je to balada!
Kolem cesty fotím různé scenérie. Cestu kopíruje Naučná stezka s názvem "Po hřebenech světem horských luk", v délce 12 km a 12 ti zastaveními. Začíná u Ovčárny (pod Pradědem) a končí na sedle Skřítek. Byla založena v roce 2009 Správou CHKO Jeseníky a společnosti Actaea, se zaměřením poznávání horských luk ve vrcholových partiích na hřebeni, včetně živočišných společenství.
Jedu do kopce k rozcestí s přístřeškem a cedulí s informacemi o Přírodní rezervaci Břidličná, s územím více než 650 ha. Vyhlášena byla v roce 2008 pro ochranu vzácných porostů, zejména subalpínských společenství a živočichů, Žlutá značka se odklání doprava směrem k Alfrédce a odtud dále po červené k Jelení studánce. Já se vydávám do příkrého kopce rovně nahoru po zelené ke Ztraceným kamenům.
Bojuji sama se sebou a vytrvale stoupám stromečkem do kopce. Měla bych si sundat běžky, je mi horko, odepínám bundu, tlukot srdce cítím až v krku. Sedám do sněhu a lovím v baťohu flašku s vodou. Sníh je tvrdý, cesta plná výmolů a děr z bot, které zde vytvořili pěšáci. Ach jo, nahoru je to fuška a dolů to bude stejné! Z kopců schází lidé s odepnutými běžkami, ví proč. Vesele mě zdraví a při představě, že budu tlapat ve výmolech také pěšky, tak mně veselo není.
Usilovně pokračuji dál na běžkách rozvolněným terénem. Nad bílými chuchvalci mlhy, vykukují špičky několika vrcholků hor. Se zvědavostí odbočuji z cesty do hluboké, nesouměrné běžecké stopy, směrem k jakémusi uskupení balvanů pod Ztracenými kameny. To jsem neměla dělat!
Hrabu se ve sněhu, běžky mi podkluzují, vypadá to, že se stopou bojovali všichni, kdo tudy prošli. Hole i běžky se mi boří, několikrát sebou plácnu a zanechávám za sebou lavóry.
Bližší snímek směrem k hřebeni Králického Sněžníku (něm. Grulich Schneeberg), s délkou 16 km. Sníh se zde většinou drží až 8 měsíců.
Nejvyšší vrchol Králického Sněžníku má 1424 m, pod nímž pramení největší moravská řeka Morava. Králický Sněžník je zároveň rozvodím k Černému a Baltskému moři. Už dlouho jsem v tomto koutu Jesenicka nebyla. Někdy se tam vydám.
S námahou se plahočím sněhem ke kupě balvanů, běžky mě neposlouchají a nejraději bych se vrátila zpět na cestu.
Nakonec haldu kamenů obcházím a fotím.
Chvíli postojím a pořizuji snímky z okolí. Kopce pod Ztracenými kameny se svažují do údolí obce Vernířovice. Naproti jsou vrcholy Mravenečníku (1343 m) a Dlouhých strání (1353 m).
Zdolávám ve stínech jehličnanů tvrdý zmrzlý terén a pozoruji různě velké stopy lesní zvěře. Zamrazilo mě při představě, že potkám nějakého jelena nebo jinou zvěř!...:-(
Konečně se mezi stromy objevily Ztracené kameny! S námahou se vracím zpět na cestu.
Sundávám si běžky a jdu k jednomu z neoblíbenějších skalních útvarů v Jeseníkách, k vrcholu Ztracených kamenů s výškou 1250 m. Jsou posledním vrcholem na jihozápadním okraji hlavního hřbetu Hrubého Jeseníku, směrem k sedlu Skřítek.
Balvany jsou tvořeny devonským kvarcitem (křemencem), fylitů, různými typy rul z doby před několika milióny let. K místu se váže německá pověst, že zde "závodil čert se sedlákem a velké kameny vysypal ze svých bot".
Běžky s holemi zabodnu do sněhu a jdu k vrcholu. Nahoře zaujatě fotí nějaký pán, nebudu ho rušit a pořídím snímky z okolí kolem vrcholu.
Ke Ztraceným kamenům jsem se zmínila podrobněji na blogu v srpnu 2016 cestou k Jelení Studánce:
Nejbližší zalesněný svah se jmenuje Kočičí skalka (1032 m) se skalními sruby vysoké až 20 m, v délce 300 m, které připomínají skalní město. Jsou ukryty v lesním porostu. Vede tam cyklotrasa č. 6255 od Klepáčova. Od Mravenečníku a Dlouhých strání navazují Kozí hřbet a Rudná hora (915 m), částečně zahaleny v mlze. Dále hřeben Keprnické hornatiny a na obzoru Králický Sněžník.
Fotím severozápadně k sedlu Skřítek a zamlženým Orlickým horám.
Pán na vrcholu s velkým fotoaparátem stále fotí a ani se nehne. Nevnímá, že odcházím. Pokračuji cestou naproti k vrcholu Pecny na hřebenech.
Ještě jeden snímek od Ztracených kamenů k zasněžené louce Svobodínské paseky naproti.
S námahou se blížím k vrcholovému hřebenu Hrubého Jeseníku.
Konečně si vydechnu a lehce kloužu k vrcholu Pecny.
Povrch zmrzlého sněhu se stříbřitě třpytí pod paprsky slunce.
Skalka Pec (1311 m) je předvrcholem vrchu Pecny naproti.
Vrcholové hřebeny od skalky Pece až k Petrovým kamenům, jsou považovány za nejkrásnější část Jeseníků, s krásnými vyhlídkami na všechny strany.
Vrchol Pecny je obsazený skupinkou mladíků. Chvilku čekání využívám k pořízení několika snímků.
Vřesy jsou pod sněhem a kosodřeviny ukazují jen svoje špice. Větry a mrazy zajímavě modelují sněhovou pokrývku.
Mladíci opouští vrchol Pecny, nasazují si běžky a rychle mizí směrem k Pradědu. Vlevo kraluje vrchol Břidličné (1358 m), naproti vykukuje nejvyšší hora Jeseníků, Praděd (1492 m), vpravo svah pravděpodobně Široké hory.
Přiblížený snímek k Pradědu.
Pohled k Bruntálskému okresu.
Okolí u vrcholu Pecny směrem ke Ztraceným kamenům.
Z cesty po zelené odbočuji k mrazovému srubu Pecny (1334 m). Zdolala jsem 1 km od Ztracených kamenů, od sedla Skřítek celkově asi 4 km.
Slunce se sklání pomalu k obzoru a začíná malovat oblohu do barev západu.
Geologické složení balvanů a kamenů je stejné jako na Ztracených kamenech.
Pohled z hřebenu k Jesenickému okresu.
Pohled ke Králickému Sněžníku na obzoru.
Pohled z vrcholu Pecny směrem k sedlu Skřítek.
Nasazuji si běžky a vracím se zpět.
Pohled zpět k vrcholu Pecny. Jsem dost vysoko na hřebenech a musím spěchat, slunce brzy zapadne.
Jedu ve stopě a chvílemi se zastavuji.
Připadá mi, že okolí je pokryto tenkou a lesklou plachtou ze zmrzlého sněhu.
Za kopečkem sjedu ke Ztraceným kamenům.
Východy a západy slunce se svojí krásou mě vždy fascinují.
Zdolávám poslední metry ke Ztraceným kamenům.

Snažím se sjíždět opatrně, přesto běžky zrychlují a ocitám se na zemi.
Paprsky zapadajícího slunce vytváří v lese barevné stíny.
Na vrcholu Ztracených kamenů jsou dvě osoby s očekáváním západu. Jednoho z nich jsem zde potkala odpoledne.
Vrchol je obsazený, tak pořizuji snímky z bočních stran.
V údolí nad Klepáčovem se vine silnice od Ostravy podél Svobodínské paseky.
Z této pozice a úhlu čekám na západ slunce.
Scházím nemotorně ze strmého terénu a hlasitě kleju. Běžky mi překáží, podjíždí mi nohy a bořím se ve sněhu.
Plužením dolů po zmrzlé, krkolomné cestě je dost rychlé, běžky si dělají, co chtějí, tak je raději sundávám a budu pochodovat pěšky. To jsem si dnes dala!
Zdolávám poslední úsek k sedlu Skřítek. Do lesa se plíživě vkrádá tma.
Přecházím silnici k parkovišti na sedle Skřítek. Je 18.30 hodin, ukládám běžky do auta a váhám, zda se v restauraci ohřát u čaje, nejlépe s rumem! Náhle si vzpomínám na výlet do stejného cíle v loňském roce, s alpínskými holemi, vysokou trávou až 50 cm, s trsy borůvek, brusinek a dalších keříčkovitých společenství až do oblasti Pradědu. Byť tehdy byla mlha, proti dnešnímu trmácení se ke Ztraceným kamenům, byl výlet loni v srpnu parádička!



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronika | Web | 3. února 2017 v 7:44

Já se musím přiznat, že zima u nás v dolině už mě leze krkem, ale takhle na horách vypadá naprosto nádherně. Ty snímky jsou parádní, nejvíce mě samozřejmě uchvátily ty se západem slunce, ty mají až umělecký nádech.

2 Zdenka | Web | 3. února 2017 v 16:46

[1]: Máte pravdu, v podhůří je skoro věčně inverze, zato na horách je fakt krásně. Díky za pěkný komentář...:-)

3 Jára | Web | 7. února 2017 v 15:46

Zdeni, to jsou opravdu překrásné fotografie se zajímavým čtením. To jste si tedy "dala do těla". Muselo to být náročné. Jet na běžkách a ještě při pádu hlídat, abyste si nerozbila foťák...Snímky jsou úžasné a pohledy na mlhou zahalená údolí a sluníčkem ozářené hory...Prostě nádhera. Příroda je mocná kouzelnice a Vy se na ni umíte koukat a vybrat si to nejkrásnější. Západy slunce jsou nádherné. Máte můj obdiv. Díky za krásné počtení i podívanou a těšín se na další článek a fotografie. Přeji krásné zimní dny. :-)

4 Mirkaw | 10. února 2017 v 15:12

I když to byla namáhavá túra na běžkách, přesto výhledy určitě stály za to trmácení. :-) Bála jsem se za vás při sjíždění dolů na zledovatělém a hrbolatém povrchu poměrně úzkých cest, které lemují stromy, ale vše dobře dopadlo. :-)Na trmácení zapomenete a zůstanou jen krásné fotky později už jen s příjemnými zážitky. Ráda jsem se tam opět podívala a opar nebo mlha byl stejný jako předloni v listopadu, asi už patří ke koloritu Jeseníků. :-) Běžky jsem letos vůbec nevytáhla, přestože podmínky jsou ideální. Přeji hezké dny a už se těším na jaro. :-) :-)

5 Zdenka | 13. února 2017 v 20:53

[3]: Je fakt, že tento výlet byl hodně náročný, hlavně po stránce zdolávání zmrzlého terénu a cesty zpět pěšky z hřebenu hor k sedlu Skřítek, kam jsem přišla za setmění. Musím přiznat, že jsem měla docela strach. Těší mě Vaše zhodnocení zveřejněných fotografií, děkuji. Krásné nastávající dny! :-)

6 Zdenka | 13. února 2017 v 21:07

[4]: I když to bylo opravdu namáhavé trmácení, dnes si říkám, že v zimě v popsaných podmínkách, které jsme nakonec zdolala, už bych si to příště asi rozmyslela. I když, jak se znám, brzy na vše zapomenu. Pokud bude sníh na horách i v podhůří, tak běžky mám ještě v pohotovosti...:-)Na jaro se také těším. Díky za Váš milý komentář. Pěkné, ještě zimní dny..:-)

7 Jitka | 14. února 2017 v 21:31

To jsou fantastické fotky,jsem z nich nadšená a vůbec vaší jízdou na běžkách.Jste prostě dobrá.Kdysi jsem projížděla na běžkách Krkonoše,teď už si vybírám lehké,nenáročné terény v okolí města.Takovým nadšencům jako jste vy,fandím.

8 Zdenka | 19. února 2017 v 17:00

[7]: Díky paní Jitko za Váš komentář.  Mám ráda výlety na běžkách s načechraným sněhem, ale ne v tvrdých, zamrzlých běžeckých stopách a nakonec scházet z hor s běžkami na rameni. Těším se na Vaše pěkné fotografie z přírody a přeji hezké dny, pomalu se blížící k jaru.

9 f22 | 1. března 2017 v 20:40

Široká hora - ??

10 Zdenka | 2. března 2017 v 22:34

[9]:Podívejte se prosím na turistickou mapu, mezi Velkým Májem (1386 m) ve směru ke Kotelské chatě, vede cesta zalesněným územím, pojmenované Široká hora směrem ke Smolnému vrchu (942 m) :-) V článku uvádím pravděpodobnost Široké hory, ale může to být i vrch Jelenky (1214 m) pod Jelení studánkou...:-) Až to prozkoumám blíže, dám vědět.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama