"Lichtenštejnským pralesem" k vrcholu Keprníku

22. října 2017 v 20:35 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2017
Slunečný den je to pravé na toulky po horách. Tentokrát navštívím území Šerák - Keprník na hřebenu Hrubého Jeseníku. Cestou mě bude provázet zajímavý horský prales v Keprnické hornatině, zvaný také "Lichtenštejnský prales". Je nejstarší Národní přírodní rezervací, vyhlášené v roce 1903, v době majitele panství Jana II. z Lichtenštejna. V roce 1991 byla rozšířena na 800 ha. Rezervace se pyšní bohatostí vzácných rostlin, živočichů, dřevin, rašelinišť, travnatých luk, zakrslých smrků, bublajících pramenů říček padajících do údolí, vrcholových skalisek a mrazových srubů. Nejvyšší partie pokrývají alpinské hole, zvané také bezlesí včetně Keprníku, s celkovou plochou v Jeseníkách 11 km². Hora Keprník byla pojmenována podle bylinky koprníček, která roste na horských nivách.


Zvolila jsem pohodlnou jízdu lanovkou z Ramzové na Šerák. Mnoho lidí lanovku nevyužilo, u mne zvítězila lenivost.
Užívám si krásného podzimního počasí se scénami přírody kolem dokola. Uvědomuji si, že zanedlouho se hory zahalí do sněhu. Koberce borůvčí, brusinek, horských luk a pralesovitých luk se zahalí do bělostného hávu.
Lanovka z Ramzové k Šeráku má dva úseky, z Ramzové na Čerňavu v délce 1459 m, dále s přestupem na Čerňavě dvousedačkovou lanovku k Šeráku, v délce 1810 m.
Konečná stanice lanovky se nachází v nadmořské výšce 1325 m. Lanovka z Ramzové-Čerňava-Šerák je v provozu celoročně.
Od lanovky k Chatě Jiřího na Šeráku je cca 300 m.
Z cesty je pěkný pohled do Ramzovského sedla (763 m), k Rychlebským horám a Králickému Sněžníku, i přesto, že jsou obzory zahaleny oparem.
S rostoucí nadmořskou výškou se skupiny stromů postupně snižují a řídnou. K mnoha společenstvím rostlinných porostů Hrubého Jeseníku patří mozaikovité plochy horské nivy.
Příjemný vánek s hřejivými paprsky sluníčka jsou posledními dny babího léta na horách.
Chata Jiřího na Šeráku byla postavena v roce 1888 německým turistickým spolkem, své jméno dostala po majiteli pozemku kardinála, vratislavského biskupa Jiřího Koppa. V roce chata 1893 vyhořela a v témže roce postavil spolek kamennou budovu. Byla vybavena restaurací a dvanácti pokoji. Po 2. světové válce a odsunu Němců byl nájemcem Ludvík Sochor, v té době byla rozšířena ubytovací kapacita. Po únoru 1948 byla chata předána pod správu Restaurací a jídelen.
Zvonice byla postavena v roce 2003 na návrh sochaře Otmara Olivu z Brna, na místě původní zvonice z 19. století. Vysvěcena byla 5. 9. 2003.
V blízkosti chaty hledím do údolí Bělé Pod Pradědem, napravo k části Medvědího vrchu (1216 m) a širokému území Zlatohorské vrchoviny, jež zasahuje až do Polska. Dělí se na Rejvízskou, Bělskou, Hynčickou a Jindřichovskou hornatinu.
Úzkou stezku lemují trsy borůvek, brusinek a různých travin v podzimním koloritu.
Kromě pralesovitých porostů horské smrčiny jsou zde dobré podmínky pro malé savce, jako např. hojně zastoupený rejsek a myšivka horská. Na obzoru Králický Sněžník a Rychlebské hory.
Na celém území Šerák-Keprník se nachází mnoho rostlinných vzácných druhů, např. zvonek sudetský, jestřábník horský, sasanka, violka sudetská a další....
V dávných dobách významnou část Hrubého Jeseníku tvořily bučiny, které byly v 19. století vytěženy a nahrazeny smrkovými monokulturami. Poslední zbytky bučin jsou v Jeseníkách zachovány jen v některých Přírodních rezervacích, např. v údolí Branné, Hučivé Desné, v Divokém dole…Kolem cesty mě provází "Lichtenštejnský prales", nejstarší Národní přírodní rezervace, vyhlášené v roce 1903, v době majitele panství Jana II. z Lichtenštejna, jak jsem se zmínila v úvodu.
Všude na obou stranách cesty se povalují ztrouchnivělé kmeny stromů.

Ve výškách okolo 1200-1400 m rostou horské smrčiny převážně ve vlhkých a chladných místech, na podzolové nebo rašelinové půdě.
Zvedá se vítr a modrá obloha se zatáhla doběla.
Na hřebenech Jeseníků je počasí často proměnlivé, průměrná roční teplota bývá kolem 2,2°C a sníh se udrží až 180 dnů v roce.


"Lichtenštejnský prales" je snad nekonečný.

Překonávám placaté kameny na hrbolaté cestě po dešti z minulých dnů.

Zpětný pohled k Šeráku s viditelnou Chatou Jiřího na Šeráku. Stoupám dále do mírnějšího kopce.
Místy pralesovité porosty smrčin mizí a objevují se horské nivy
Zajímavé společenství různých rostlin.

Vítr na hřebenech většinou fouká jedním směrem a obrušuje na návětrné straně větve stromů do tvaru vlajky.
Smrčiny se míchají s kosodřevinou a horskými nivami.
Na mnoha vrcholových hřebenech se nachází skalní útvary, mrazové sruby, tvořeny rulami a svory. V blízkosti vrcholu Keprníku se nachází duny, vyvýšeniny, zvané thufury. Formovaly se v poslední době ledové, působením vegetace a drsných podmínek. I v dnešní době je klima na Keprníku drsné, s vysokými vodními srážkami.
Opodál přicházím k další srubové skále. Území od Šeráku s Národní přírodní rezervací a přilehlými svahy od Obřích skal a Trojmezí, dosahuje výšky od 860-1423 m, se třemi vrcholy Šeráku, Vozky a Keprníku.

Na hřebenech Hrubého Jeseníku se na bezlesých hřebenech v 18. století nacházely salaše a seníky, které postupně pohltila vegetace. Pastvy od konce 19. století a po roce 1945 byly postupně zastaveny. V drsných horským podmínkám odolávají trsnaté trávy, drobné byliny, např. jestřábník alpský a nízké keříky.
Keprník (1423 m) je čtvrtá nejvyšší hora Hrubého Jeseníku s vrcholovým skaliskem-mrazovým srubem, tvořen rulami a svory. I přesto, že skalisko je nízké, je odsud nádherný výhled na celé Jeseníky, Králický Sněžník, dokonce při jasné viditelnosti se ukazují Krkonoše a Beskydy. Jdu blíže k vrcholu.
Na počátku 20. století byli v Jeseníkách vypuštěni kamzíci z Alp. Neměli přirozené nepřátele, až došlo v 80. letech k jejich rychlému rozmnožení v počtu kolem tisíců kusů. Dnes žije v Jeseníkách asi 200 ks v oblasti hlavního hřebene od Pradědu, přes Vysokou holi a Pec, v Divokém dole, ale i ve vrcholových partiích Keprníku a Šeráku.
Plochý vrchol Keprníku je severní částí hlavního hřebene Hrubého Jeseníku. Svou výškou zaujímá na žebříčku hor v ČR 12. příčku. Hřebeny s horskými holemi neboli alpínským bezlesím, jsou pokryty horskými loukami s houževnatou trávou smilkou. Bezlesí se vyskytují jen ve třech pohořích v Čechách, Hrubém Jeseníku, Králickém Sněžníku a v Krkonoších.
Z vrcholové skály jsou nádherné výhledy do blízkého okolí, např. ke Zlatému Chlumu, Pradědu, Vozku, lázním v Jeseníku, rozsáhlému území Hanušovické vrchoviny… Při dobré viditelnosti se mohou objevit vzdálené hory, např. Orlické hory, Krkonoše, Beskydy i Malá Fatra.
Z tohoto místa směrem k jihozápadu se na obzoru nachází hora Vozka (naproti 1377 m), pátá nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, s vrcholovým skaliskem, připomínající vůz se zapřaženým koněm. K místu se váže několik pověstí, např. o vozkovi, který veze na voze chléb a zapadne do bláta. Vozka podloží kola vozu božím darem, chlebem, a bůh horu Vozky proměnil ve skálu.
Sestupuji z vrcholu Keprníku. Současná plocha rezervace má rozlohu téměř 1180 ha a je druhou největší přírodní rezervací v CHKO Jeseníky.
V krutých podmínkách se na Keprníku vytvořil svahový ledovec, který vyhloubil docela velký, hluboký Keprnický kar. Nachází se na jihovýchodním úbočí nad údolím Rudohorského potoka.
Pod Keprníkem další thufury, připomínající zarostlé krtince nebo mraveniště. Jde o mimořádný jev, který se nachází jen málo v některých místech Evropy.
Vrcholy Jeseníků odpradávna byly holé, nikdy nebyly zarostlé lesem. Nanejvýš se spoře ujaly jeřáby, břízy, jalovec, vrby a nízké smrčky.
Koncem 19. století začali lidé v Jeseníkách vysazovat kleč za účelem zvýšit horní hranici lesa a zabránit lavinám. Kleče se rozšířily na plochách kolem 180 ha, čímž došlo k vytlačení původních porostů i živočichů. V místech ohrožených lokalit je kleč likvidována, hlavně na území Šerák-Keprník, ale i v Malé a Velké Kotlině.
V květnu 2014 došlo na Šeráku a Keprníku k částečné likvidaci porostů kleče s cílem zachovat některé druhy vzácných rostlin a živočichů. Byl odstraněn jeden hektar kleče z vrcholu Šeráku a na stejné ploše i na Keprníku. Borovice kleče nejvíce ohrožují rostlinné druhy, např. k nim patří jestřábník alpský, violka sudetská nebo hořec tečkovaný, který se vyskytuje jen v Jeseníkách. Na tyto rostlinky jsou navázáni motýli horští. Kosodřeviny ohrožují i hnízdění chráněné lindušky horské.
Od vrcholu Keprníku se svažuje cesta směrem k Vřesové studánce.
Cestu lemuje úporná kosodřevina, trsy trávy, směs borůvčí a brusinek.
Kosodřevina může časem pohltit přirozené rostlinné porosty.
Cesta z Ramzové, Šeráku, Keprníku, kolem Vřesové studánky, až k Červenohorskému sedlu, je Naučnou stezkou "S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami", v délce 15 km se 14 zastaveními. Stezka byla otevřena v roce 2006.
Vracím se zpět k lanovce.
Cestou zpět mě doprovází bělostná oblaka a hřejivé slunce.


Pohled z cesty k vrcholu Keprníku, kde se kochají turisté krásnými výhledy do dalekého okolí.

Cestou zpět.


Nedaleko od Chaty Jiřího na Šeráku je krásný výhled do hlubokého údolí s městem Jeseník.
U stanice lanovky čeká hodně turistů, možná pochodovali dlouhou trasou po hřebenech od Pradědu nebo od sedla Skřítek.
Pohled na okolí u lanovky.

Během jízdy na dvousedačkové lanovce vstřebávám obrázky horské přírody s rozmanitými kouty a "Lichtenštejnským pralesem" až k vrcholu Keprníku.
Ramzovské sedlo bylo dříve obchodní stezkou z Moravy do Slezska, osada byla založena v roce 1786. V současné době je významným lyžařským a turistickým centrem. V každém ročním období láká mnoho turistů za přírodními krásami vysokohorského území Keprníku, ale i naproti k Paprsku v Rychlebských horách.

Zdroj: volně upraveno z Vlastivědy Jesenicka, z webu Turistika, Treking, Actea a obec Ramzová

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jara | Web | 23. října 2017 v 15:31 | Reagovat

Nelze napsat nic jiného: NÁDHERA, NÁDHERA, NÁDHERA!!! Překrásné fotografie s nádherným textem mě doprovodily do krásného kouta Hrubého Jeseníku. Miluji takovouto krajinu plnou krásných výhledů, nádherné přírody, skal i zajímavých luk a drobných vodních toků. Příroda je mocná kouzelnice a dokáže vytvořit plno krásy. Umí být milá, krásná, přívětivá, ale i přísná a trestající. O tom by se dalo napsat slov...Přeji Vám Zdeni, krásné a pohodové podzimní dny a těším se na další nádherné fotografie. :-)  :-)  :-)

2 Zdenka | 24. října 2017 v 12:54 | Reagovat

[1]: Srdečně Vás paní Jarko zdravím z Jesenických hor! Váš komentář je krásný a procítěný. :-) Moc děkuji za pěkná slova! :-) Přeji Vám pěkné procházky v barevném podzimu ve Vašem kraji. :-)

3 Mirkaw | 25. října 2017 v 1:16 | Reagovat

Krásné fotky, krásný text s informacemi, co více napsat. Vše bylo velmi pěkně popsáno  Vámi i paní Jarkou, tak nezbývá nic jiného, než se těšit na další cestování.
Naposledy jsme tam byli v červnu, zpět jsme se vraceli přes Obří skály a ještě teď nemám palce od nových botasek zahojené, ale podlité krví, předtím jsme šli na Keprník  v zimě a v každém ročním období jsem unešena krásou těch našich hor. :-) Přeji Vám hezké dny,  pohodu, chuť cestovat a podělit se s námi o tyto pěkné okamžiky. :-)

4 Zdenka | 25. října 2017 v 20:44 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuji za milý komentář. Vzpomínám na náročný terén k Obřím skalám přede dvěma roky, tak si umím představit, jak jste to zvládala, asi jako já.:-) Jeseníky jsou opravdu krásné. Přeji i já Vám pěkný zbytek podzimních dnů..:-)

5 Tomáš | Web | 29. října 2017 v 16:24 | Reagovat

Koukám, že jste se nějak rozeběhla po hřebenech :-D To je pochopitelně fajn a chvályhodné. Rád bych si to zase někdy prošel ze Šeráku na ČH sedlo, ovšem letos už těžko. Snad napřesrok. Přeji příjemný večer a počasí, ve kterém se bude dát vyrazit do terénu :-)

6 Zdenka | 29. října 2017 v 19:30 | Reagovat

[5]: Abych pravdu řekla, tak jsem letos vyběhla ven jen sporadicky, když bylo jakž takž pěkné počasí. Jinak jsem se dala do tvorby fotoknih hlavně pro rodinu, fotek je v PC fůra, tak to chci postupně čistit. :-) Mějte se krásně, a budeme se těšit hlavně na jaro...:-)

7 Jsroslava | E-mail | 1. února 2018 v 22:25 | Reagovat

Díky, za krásné toulky, Jeseníky jsou moje srdeční záležitost,jezdím tam už přes 20 let, každý rok musím na Praděd , byla jsem tam asi 15, už i 2 v lázních, po vodopádech Bílé Opavy, navštívit K. Studánku, letos nevím jestli to dopadne, je mi už 71, doufám, že jo, trochu zlobí kyčel, Jarka O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama