Ponurý podzim v podhůří Jeseníků

30. listopadu 2017 v 23:02 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2017
V posledních dnech stále prší, těžké mraky se válí v podhůří i na horách, jen spoře mezi mraky vykoukne sem tam na chvilku sluníčko. Je pondělí 27.11. a utíkám do přírody před únavnou a ospalou nudou. Venku pofukuje studený vítr a lehce prší. Cílem dnešního, ponurého listopadového dne, je pořízení snímků z okolí obce Žárové, Pekařova a Pustých Žibřidovic.

Projíždím kolem zámku ve Velkých Losinách a podél rozlehlého Lázeňského vrchu (569m). Na holé stráni se pase stádo koní, pohybující se po rozlehlé pastvině.
Horská obec Žárová, obklopena Hanušovickou vrchovinou, leží v údolí podél Novoveského potoka, pramenící v kopcích u Horního Bohdíkova. Na okrajové části obce je několik málo domů, obklopených kulisou kopců, ve vyšších polohách s ojíněnými stromy.
Nad krajinou se usadila daleko široko jednotvárná, mdlá obloha. Jemný déšť se sněhem pozvolna pokrývá celé údolí. Hnědo-oranžové listí úporně lpí na listnatých stromech, keřích a modřínech. Studený vítr se mi zavrtává do bundy a nepříjemně mi mrznou ruce.
Po chvíli zastavuji u dřevěného roubeného kostelíka sv. Martina z roku 1611, postavený majitelem losinského panství, Janem Jetřichem ze Žerotína. Střecha kostela je pokryta šindelem.
V roce 2012 došlo k opravám, na kterých se podílela obec Velké Losiny s rozpočtem dvou milionů korun. Byly obnoveny podlahy, lavice a střecha. Kostelík je jedinou památkou v obci. Stejný kostelík se nachází také v Maršíkově u Velkých Losin (z roku 1609). Obě stavby jsou velmi cenné památky Jesenicka.
Procházím zvolna kolem kamenné zdi kostelíka. Listí na větvích vysokých stromů odvál vítr a odkryl pohled k lehce zasněženým loukám, smíšeným lesům na kopcích Voglovy stráně (cca 600 až 700 m).
Sněhové vločky s deštěm se líně snáší na louku s pohrabaným listím.
Podle kopce Žárovce (793m) byla obec pojmenována Žárová (do roku 1949 byla nazývána Novou Vsí, něm. Neudorf). V prudké zatáčce u silnice je malá vyhlídka, odkud jsou při jasném počasí krásné výhledy k vrcholovým horám Jeseníků. Dnes jsou zahaleny rozplizlou mlhou a šedými mraky.
Na okraji pastviny na mne civí jakési plemeno poníka. Stojí bez hnutí jako přibitý.
Silnice se vine stále podél kopce Žárovce. V příkrých kopcích se krčí několik domů.
Vítr s deštěm a sněhem v kopcích náhle zesiluje. Pokračuji v serpentýnách směrem k Pustým Žibřidovicím.
Zastavuji na konci obce s konečnou zastávkou autobusu. Přestalo trochu pršet a vylézám z auta. Silný vítr se náhle utrhl, modeluje kupole mraků a rychle je pohání směrem k horám Hrubého Jeseníku.
Na chvilku mezi mraky vykoukla svěží modř oblohy.
Pohled ze silnice k Hanušovické vrchovině (něm. Hannsdorfer Bergland), s rozlohou 793 km2, s nejvyšší horou Jeřáb (1003m). Těžká olověná mračna se honí nad údolím a zdá se, že přijde chumelenice.
Mraky mi připomínají těžké deky nasycené sněhem a zdá se, že se protrhnou a zavalí celé údolí.
Na mlhavém obzoru se táhne Králický Sněžník, o kterém se říká, že je "Střechou Evropy", s rozvodím Černého, Severního a Baltského moře. V blízkosti vrcholu pramení řeka Morava, protékající krásným moravským krajem, a dala mu stejný název, Morava. Ráda navštěvuji tento kout pod horami, zvláště na jaře, kdy se louky oblékají do zářivé květeny.
Místy se sníh s deštěm snáší pomalu na okolní louky, vzdálené lesy a na silnici vytváří mokrou břečku.
Pohled k loukám, lesům, Hanušovickým kopcům a do údolí s řekou Branná.
Pokračují dále směrem k Pekařovu, kam jezdím každoročně na Pekařovskou pouť, s vystoupením flašinetářů, nejen z Česka. Pod sněhovou břečkou silnice zamrzá. Asi se vrátím.
Větve stromů se klátí ve větru na všechny strany a chuchvalce mraků silou větru malují na obloze nové scény.
Odbočuji na silnici směrem k Pekařovu. Pastviny v okolí Pekařovského vrchu a Ucháče se svažují k obci Pusté Žibřidovice.
Okolí Pekařova.
Zanedlouho se krajina Hanušovické vrchoviny zahalí do bělostného hávu. Hledím do krajiny a náhle se v myšlenkách ocitám v dětství, sním o loukách s vysokými závějemi, o stromech a keřích, obalených třpytivým, načechraným sněhem.
Mraky za chvilku zapadnou za obzor.
V tomto místě mně auto přestalo poslouchat. Povrch je zmrzlý, kluzký a tancuji s autem sem tam. Naštěstí nikdo tudy neprojíždí. S problémy zaparkuji na okraji silnice a jdu dál pěšky. Za kopcem se nachází Pekařov, budu tam co by dup.
Pohled ze silnice do údolí směrem k Hanušovicím a Pustým Žibřidovicím.

Na kopci nad Pekařovem se obracím zpět. Začíná ledové mrholení, zebou mi ruce, vítr si hoví v mé bundě. Určitě mě přepadne chřipka.
Pohled ze silnice na druhou stranu k okraji kopce Žárovce.
Obec Pusté Žibřidovice (něm.Wüst Seibersdorf) leží na úpatí hory Ucháč (1009m) a nad údolím řeky Branné. Táhne se dlouhou horskou úžlabinou k obci Jindřichov.
Dobové foto Pustých Žibřidovic z roku 1930 s rozcestím k Jindřichovu vlevo a vpravo do Hanušovic. První zmínka k obci pochází z roku 1382. Přívlastek Wüst se objevuje na konci 15. století, kdy byla obec pravděpodobně po uherských válkách pustá. Pustinu prodal Vladislav II. v roce 1497 Janu Rájeckému z Mírova. V 16. století patřila obec k losinskému panství až do roku 1848.
Jedinou památkou v obci je barokní kostel sv. Máří Magdaleny, postavený v roce 1735. Pyšní se obrazy Ignace Raaba a Jana Houdkeho z roku 1762. Tito malíři zanechali na Jesenicku své stopy také v Maršíkově, Dolních Studénkách, Vápenné a dalších.
Kostel s oprýskaným zdivem a starým schodištěm leží na vysokém kopci nad obcí. Střecha je místy pokryta mechem.
Foto ze schodiště. Kostel je poněkud ponurý, jako dnešní den.
Kolem zdi hřbitova je opřeno mnoho náhrobků s těžko viditelnými nápisy. V roce kolem 1900 žilo v Pustých Žibřidovicích téměř 900 osob německé národnosti a kolem 25 Čechů. Po druhé světové válce došlo k odsunu a v roce 1950 bylo v obci vyčísleno jen 457 osob.
Za zdí hřbitova je pravděpodobně fara.
Obcházím kolem fary, a zdá se, že se opravuje. Majitel nestačil sklidit jablíčka.
Pohled ze schodů k faře nebo rekreační chalupě?
Pod kostelem je pravděpodobně škola, musím to zjistit a doplnit.
Odjíždím od kostela směrem k Jindřichovu.
Na horských pastvinách se v podhůří Jeseníků pasou krávy asi až do zimy.
Chuchvalce mraků, nasycené těžkým sněhem a deštěm, se prohání někde na horách a v podhůří se usazuje šedivá mlha s lehkým mrholením. Obraz ponurého pozdního podzimu, kdy lesy, stromy a keře se zabarvují do černa, je předzvěstí přicházející dlouhé zimy. Přemýšlím o tom, jak rychle se střídají roční období, jak každé z nich má svoje kouzlo, i ten ponurý podzim. Po výletu jsem se zavrtala do peřin a několik ponurých dnů bojuji s chřipkou.

Zdroj: volně upraveno z Vlastivědy Jesenicka






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mirkaw | 2. prosince 2017 v 17:11

Máte můj obdiv vyjet v takovém nečase, ale vždy je to lepší než sedět doma. :-) Také jsem se začátkem listopadu vydala v tato místa do Pekařova a okolí za krásného slunečného počasí na kole. Je tam nádherně, snad proto, že tam nejezdím tak často a vždy mě okolní krajina příjemně překvapí. :-) Teď ty plískanice, mlhy a syrovinu musíme nějak do toho jara  přetrpět. :-) Přeji hezké dny a chuť se toulat. :-)

2 Zdenka | 4. prosince 2017 v 22:09

Počasí toho dne bylo opravdu nepříjemné, a chřipku ještě jakž tak zdolávám. Přesto všeho výlet s dramatickými mraky byl nakonec zajímavý. Přeji Vám pěkné pohodové dny..:-)

3 Jara | Web | 23. prosince 2017 v 18:47

Krásný článek s nádhernými fotografiemi.  Opravdu jsem si početla a vzdušnou čarou a hlavně v teple domova prošla nádhernou část Jeseníků. Koukala jsem, že kopec Žárovec je stejně vysoký jako naše nejvyšší hora Lužických hor - Luž, ( Lausche), která je také 793 m vysoká. Já se také snažím najít v ponuré přírodě to krásné a Vám se to Zdeni, povedlo opravdu dokonale. Moc krásně jste to popsala a o tu krásu se podělila. Doufám, že jste se z toho nachlazení už uzdravila. Přeji Vám příjemné prožití Vánočních svátků, radost z dárečků, a v novém roce hlavně pevné zdraví, hodně štěstí a
hodně krásných fotografických záběrů, na které se už teď moc těším. Mějte se moc krásně a na svých toulkách přírodou se opatrujte. Ještě jednou Vám přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok. :-)

4 Zdenka | 30. prosince 2017 v 19:34

[3]: Děkuji za Váš milý komentář paní Jaruško, ale musím dodat, že snímky z přírody Hanušovické vrchoviny byly sice nevšední, až zajímavé, ale celý mokrý výlet byl ponurý, až mě nakonec skolil. Teprve před třemi dny chřipka vzdala svůj boj. Krásné příští dny a vše nejlepší do nového roku...:-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama