Ves ukrytá pod horami - Žďárský Potok

31. ledna 2018 v 22:36 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2018
V dávných dobách, v malé vesničce Žďárský Potok (něm. Brandseifen), zastavovali u císařské cesty formanské vozy kupců se zapřaženými koňmi u bývalého zájezdního hostince. V době kolonizace v 17. století přicházeli do údolí hor drvoštěpi a uhlíři, aby získávali dřevěné uhlí pro hutě v okolí. První osídlenci se usazovali již od počátku 16. století v údolí Podolského potoka (Klausenbach). Úplně první se zde zabydlel uhlíř Steiner s rodinou. Podle sčítání jezuitů v roce 1667 žilo v údolí potoka 46 osob. Jsou také domněnky, že u Podolského potoka se těžilo zlato praním písku k získání zlatých zrnek. I přesto, že se v údolí potoka nachází tak zvaná "Zlatá díra", štola, není doloženo, že by se zde zlato těžilo. Jen v některých lokalitách se těžila železná ruda.


Po noční chumelenici jsou domy zasypané až po římsy oken. Na střechách se pozvolna rozpadá nadílka mokrého sněhu, až se pod tíhou a rachotem sesune dolů.
Domky jsou na loukách rozsety dost vzdálené od sebe. V údolí kolem Podolského potoku a širokého zalesněného území, místy hodně bažinaté, docházelo k velkému mýcení lesních ploch pro nově přicházející osídlence.
Většina domů na loukách jsou ukrytá mezi vysokými stromy. Za touto scénou se nedaleko nachází Přírodní rezervace U Slatinného potoka, vyhlášena v roce 2002 s rozlohou 5,38 ha. Rezervace chrání rašelinové a slatinné louky se vzácnými, chráněnými rostlinami, např. orchideje, prstnatec májový, všivec lesní aj. Z živočichů jsou chráněni obojživelníci, např. ropucha obecná, zmije obecná aj. Každoročně se louky kosí ručně pro ochránění rostlin a živočichů, za účelem vytěsnění rákosu. Jinak by postupně vzácné druhy zmizely.
V polovině 17. století obyvatelé obdělávali pozemky pánů z blízkých Janovic. Před druhou světovou válkou měla obec kolem 350 obyvatel s největší plochou luk a rozsáhlých území lesů. Obec Žďárský Potok je součástí blízké obce Stará Ves, vzdálena asi 3 km, ve směru napravo obrázku.
Pohled do údolí Podolského potoka, kam přicházeli první osídlenci. Naproti, směrem k hřebenu Hrubého Jeseníku po zelené značce, jsou svahy zalesněných hor zahaleny mlhou. Více jak 80 % v katastru Žďárského Potoka a Staré Vsi jsou pokryty lesy.
Na snímku s obytnými domy, na druhé straně od Podolského údolí, se nachází poblíž Mazanecká stezka, která vede do zalesněných svahů hor Mazance (823m) a Kamenné hory (799m) s ukrytými bizarními skalními útvary, téměř turisty málo navštěvované.
V obci Žďárský Potok zastavuje pravidelná autobusová linka do Rýmařova, Bruntálu a do Ostravy. Naproti zastávky se nachází oblíbený motorest na místě původní, již zmíněné císařské cesty.
Na stromu u zastávky je rozcestník s jedinou turistickou zelenou trasou. Směrem k dalšímu rozcestníku U Škaredé jedle je odtud více značených cest a stezek. Např. jedna z nich po červené k sedlu Skřítek, po zelené k rozcestí Pod výhledy nebo po žluté k Rabštejnu a na hřebeny Hrubého Jeseníku.
Zasněžená lavička u zastávky busu (733m n.m).
Po obhlídce okolí se jdu ohřát do motorestu s výbornou kuchyní. Byl postaven na místě, kde se zastavovali v dávných dobách kupci s formanskými vozy.
V příjemném interiéru si pochutnávám na výborném guláši.
Oblíbený motorest u silnice s penzionem slouží převážně turistům a řidičům po celý rok, denně od rána do pozdních hodin. Dovětek: Dominantou Žďárského Potoka jsou nádherné lesy, jejich romantická zákoutí, bublající potoky, které se řítí ze svahů hor do údolí vesničky se zachovalou lidovou architekturou. Lesy v okolí Žďárského Potoka poskytují ticho a úžasný relax při turistických výletech do hor, houbaření, při sběru lesních plodů a cykloturistiky. Odjíždím na sedlo Skřítek.
Sedlo Skřítek je výchozím místem hlavně směrem na hřebeny Jeseníků a k zřícenině hradu Rabštejn.
Na sedlo Skřítek jezdím často v každém ročním období, je to moje oblíbené místo. V zimě jsou zde upravené běžecké okruhy různých náročností s názvem "Buď fit". Letošní zima běžkařům moc nepřeje. V létě se ráda procházím lesními cestičkami, např. k Bílému kameni (948 m), tajemnému hradu Rabštejn nebo na hřebeny Hrubého Jeseníku.
Před motorestem socha z dubového dřeva znázorňuje vládce Jeseníků Praděda, řezbáře Jiřího Halouzky z malé vesničky Jiříkov na Bruntálsku. Socha je vysoká přes 2 m, je impregnovaná a měla by vydržet až 200 let. Tvůrce dalších třech stejných soch (např. na Pradědu, srážce hor..) zhotovil podle předlohy staré 100 let.

Zdroj: volně zhotoveno z webu obce Stará Ves na Rýmařovsku




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš | Web | 1. února 2018 v 5:08 | Reagovat

Moc poutavý článek. Opravdu jsem spoustu věcí vůbec nevěděl a ani si neuvědomoval jak zajímavý Žďárský Potok vlastně je. Příště na to budu muset myslet, až pojedu okolo :-)
Mohu-li něco přidat, pak dodatek, že vesnička není zase tak malá. Pokud odbočíte u motorestu dolů do údolí, možná budete překvapena množstvím domků a chaloupek. Ty chaloupky jsou zvlášť pěkné a jejich okolí často taky. Za zmínku stojí určitě i zbytek vodního náhonu hutě a věžička s hodinami u hostince Anenská huť.
Ale stejně jsem si rád prohlédl i vaše fotky, protože zimu fakt nemám rád a všechno znám jen v létě, kdy se dá jezdit na kole :-)
Zdravím, přeji hezký den a těším se na další blogovýlet 8-)

2 Zdenka | Web | 1. února 2018 v 8:51 | Reagovat

[1]: Vždy jsem tuto vesnici bez povšimnutí míjela, jen jsem někdy navštívila motorest. Protože bylo hodně sněhu na cestě dolů, tak jsem tam autem nechtěla sjíždět. Asi bych nahoru už nevyjela. Dal jste mi skvělý typ. Někdy zjara se tam vydám a prozkoumám další úsek této "vesničky". :-) Přeji pěkný den. :-)

3 Mirkaw | 1. února 2018 v 15:32 | Reagovat

Zajímavý článek doplněný informacemi a s pěknými fotkami. Cestujete za každého počasí a to se mi líbí,( já jenom když je pěkně, tak mě sluníčko vytáhne ven.)Přeji hezké dny. :-)

4 Tomáš | Web | 2. února 2018 v 23:25 | Reagovat

[2]: Nečekejte zázraky, ovšem pár zajímavostí se zde najde a už z vlastivědného hlediska je taková mikrozajížďka zajímavá. Sám jsem se k ní také dostal relativně pozdě, původně nevěda o tom, že Žďárský Potok je víc, než pár domků u cesty ze Skřítku :-) Mějte příjemný víkend :-)

5 Zdenka | 5. února 2018 v 21:32 | Reagovat

[3]: Je fakt, že mi nevadí déšť, vítr a chumelenice, i když se pak často nachladím, jako před pár dny..:-( Přeji pohodové zimní dny :-)

[4]: Do Žďárského Potoka se vydám už ze zvědavosti, abych dokončila druhou část zajímavostí této vesnice. Vydám se tam, až nastane jaro..:-) Přeji krásné nastávající dny... :-)

6 Jára | Web | 7. února 2018 v 17:32 | Reagovat

Opět krásné fotografie a nádherně vše popsané. Sněhu tam máte tedy hodně. Tady u nás žádný není. Mrzne na sucho...Také bychom rádi někam vyrazili, ale všude v celém výběžku je zákaz vstupů do lesů až do konce měsíce dubna kvůli obrovským plochám polomů a vývratů. Lesníci ještě nestačili odklidit škody po podzimní vichřici a koncem ledna přišla další vichřice a ta způsobila další obrovské škody.. Nejdříve se odklízí v národním parku České Švýcarsko a ostatní lesy přijdou na řadu později. Tak že my teĎ chodíme hlavně do luk a po městě...Mějte se moc krásně a těším se na další krásné ofotgrafie z nádherného Jesenicka.

7 Jára | Web | 7. února 2018 v 17:32 | Reagovat

Omlouvám se za ten strašný překlep ---fotografie---

8 Zdenka | 7. února 2018 v 20:12 | Reagovat

[6]: U nás na hřebenech Jeseníků je hodně sněhu, ale podhůří je skoro bez sněhu. Podle předpovědí by mělo konečně sněžit, určitě i ve Vašem kraji. Posílám Vám z Jesenicka hodně pěkných zimních toulek.:-)

[7]:... to vůbec nevadí, to je maličkost. Ani bych si toho nevšimla..:-) Pěkný den

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama